Re: Kdo bude mít rád mé děti?

Milá Loro a všechny, kdo mi odpověděly. Pravda je, že skutečnosti jsou mnohdy velmi tvrdé.Manžel by adopci, či pouhou změnu jména nikdy nepřipustil, to mi řekl již na počátku našeho rozchodu. Kluci jsou prostě jeho a basta fidli.Vždycky s námi nakládal jako se svým majetkem, který se nechává zamčený ve skříni a vytáhne se jen, když má taťka náladu (a to bylo velmi málo...), nicméně běda, když se mu na jeho majetek sáhne, nebo majetek projeví svůj názor!
Já už jsem se dost prohřešila, že jsem se po cca. 10-ti letech manželství takovému zacházení vzepřela a odešla. Takže si asi vy všechny umíte představit, co by se dělo, kdyby za mnou to víko rakve opravdu zapadlo.Manželovou pohrdání "mou" rodinou neznalo mezí ještě za trvání manželství, natož teď. A jeho nenávist k mému příteli?! To nemá ani cenu psát.Těžko se to vysvětluje, ale můj bývalý byl mizerný manžel, ale ještě 100x mizernější otec. Vpodstatě to mohu srovnat se situací dětí v děcáku. Stačí, aby jejich milovaní biologičtí rodiče poslali pár pohlednic do roka a už je tu zájem a dítě se nikdy nedostane tam, kde by mu bylo opravdu dobře.Můj manžel také vystavuje na odiv svůj zájem,čím víc lidí okolo, tím lépe, ale pro děti neudělal opravdu nic záslužného ani zábavného.Je mi líto, že mají jen nějakou šanci (a to taky ještě nejistou)manželky kriminálníků.Psychická tyranie je absolutně neprůstřelná.
Situaci by snad jedině pomohlo, kdyby si manžel našel novou přítelkyni.
Takže,snad tu vydržím ještě dost dlouho.Jiná šance neexistuje.