Re: Jsem hloupá nebo nechápavá?

Díky všem za rady a podporu. Je to všechno na delší povídání a ne vše lze výstižně vyjádřit v krátkém příspěvku. Rozchod není řešením. Pro nikoho z nás, to rozhodně nechci. Taky by mi ten můj pracovní blázen chyběl (o dítěti nemluvě). Je to spíš opravdu o té chlapské nátuře, kterou musí řada z nás snášet. Jistěže si o tom všem povídáme, vše, co tady píšu on dávno vyslechl. Ale stejně jsou na tom i manželky politiků, špičkových lékařů, umělců, sportovců atd. Za normálních okolností mi to vyhovovalo. Jsem dost samostatná, mám své aktivity, zájmy, známé atd. Spíše mě zarazilo a strašně mrzelo, že ani v devátém měsíci trošku nezvolnil, protože to je i super ženská závislá na okolí. Pomáhají mi dvě "postpubertální" ségry a kamarádka. Můj partner prý po porodu bude nějakou dobu doma, ale pak to začne nanovo. Zkrátka podnikatel nemůže odmítat klienty, pak je ztratí. Pro peníze skutečně nepodniká. Ty pracovní víkendy moc finannčně rentabilní nemá, ale prý nedokáže odejít od rozdělané práce a sám netušil, že se akce ze dvou víkendů protáhne na osm víkendů. Prý mám být ráda, že je to teď a ne v době po porodu. Za nepořádek doma mě rozhodně nekritizuje. Řekne, že to počká (ale na kdy a na koho? - pochopitelně na mne. Pak vygruntuju a on mi vyčiní, že se mám šetřit. Zkrátka paradox. Už jsem toho o nás napsala dost. Spíše mi šlo o to, ověřit si, kde je hranice naší tolerance a trpělivosti s workoholikem a kdy už je čas zasáhnout. A hlavně jak, aby to bylo účinné.