Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím

Ahoj všichni na Rodině, sleduji už delší dobu Vaše diskuse a ráda bych věděla, co si myslíte o mém problému. Moji rodiče jsou spolu skoro 30 let, a co si pamatuji, táta - alkoholik vždy ubližoval mámě i mě a mé sestře. Noční návraty z hospody, řev, nadávky, scény, bití... Sestra se odstěhovala z domu když jí bylo 17, já jsem studovala vysokou školu, bydlela v Praze v podnájmu a myslela si, že jsem tomu unikla. Jezdila jsem domů jednou týdně hlavně kvůli mámě, a ačkoliv si málokdy stěžovala, viděla jsem , že s tátou to je stále horší. Stále jí nadává, poroučí, svádí na neuvěřitelné věci,atd. Pamatuji si, že už jako dítě jsem se jí chtěla zastat, a většinou mně zmlátil. Bohužel se to nezměnilo. Před týdnem řekl mámě, že je svině, že by jí chtěl vidět v hrobě, a další špinavosti, které se až štítím napsat. Když jsem ho požádala, aby mámě takhle nenadával, začal mně honit kolem stolu a vzhrožoval že mně zmlátí až vypustím duši. Nato jsem se sebrala, a odjela ke své sestře. A tady konečně přicházím k tomu problému. Je mi strašně líto mámy. Vůbec nechápu, proč s ní ještě zůstává. Její argument je "kam bych šla a co bych tam sama dělala" . Kdyby se rozvedli, táta by si určitě nechal dům, ale má peníze aby jí vyplatil. Máma říká, "co bych dělala v nějakém bytě /za ty peníze by asi jiný dům nekoupila/ a kam bych dala moje psy atd " které mají,...
A já mám z toho pocit, ze snad ani odejít nechce!!! To přece není normální! Kdybych věděla, že jí to tátovo chování neničí, bylo by mi to jedno. Ale já jsem včera hledala nějaké dokumenty, a v mámině šuplíku jsem našla dopis, ve kterém bylo něco jako "nech si ten tvůj barák pro sebe /jako tátovi/, já už ti nebudu překážet, můj podíl dej holkám /mně a sestře/, omlouvám se jestli jsem vám nějak ublížila..atd. Prostě dopis na rozloučenou. Ještě ted je mi z toho do pláče. Co mám s mámou dělat? Určitě mi řeknete, že je to těžké když nechce odejít sama, ale to nemění nic na tom, že je mi jí strašně moc líto. Když jsme byly děti, chtěla se s ním rozvést, už měla vyplněné papíry, ale já a sestra jsme strašně brečely a prosily at to nedělá. Tehdy na to, aby odešla od otce, sílu ještě měla. Dneska si to, že jsme jí to rozmlouvaly, vyčítám. Prosím napište kdokoliv máte podobnou zkušenost, a jestli díkybohu ne, tak taky. Budu vděčná za každý názor. Děkuji Rozárka