Re: Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím

Ahoj Michelle a Dano, děkuji za vaše dopisy. Včera jsem si já a sestra s mámou promluvily. Zeptaly jsme se mámy, co chce dělat. Odpověděla, že nemá kam jít. Na to jsem jí řekla, že máme našetřeno tolik, že jí se sestrou můžeme klidně zítra koupit malý byt v našem městě. Tušila jsem však už napřed co mi řekne, a nemýlila jsem se. Odpověděla, že je na náš dům zvyklá 30 let, že se nadřela než ho s tátou opravili, že by neuměla začít znova atd. a prosila, at jí nepřemlouváme. Uvědomila jsem si, že jí nemůžu nutit když nechce odejít,ale řekly jsme jí se sestrou že nás to trápí když jí vidíme stále utrápenou a ubrečenou. A nejhorší je, že se cítím úplně bezmocná když jí táta nadává. Je mi z toho strašně
smutno. A co se týká tvé poznámky Michelle, o tom že dcery často opakují tyto vztahy, jsem toho čítankovým případem. Měla jsem 3 roky přítele, který mě bil,a já myslela že když budu mlčet a nebránit se, vzdržím to. Dneska vidím, že jsem to mámino mučednictví dokázala velmi zdatně napodobit. A víš proč jsem nakonec od toho primitiva který mě mlátil odešla? Neuměla jsem si představit, že by jednou moje děti viděly jak jejich táta ponižuje jejich mámu.
Mějte se hezky. R.