Re: Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím

Ahoj Rozárko, takže ne úplně osobní zkušenost, ale názor. Tvoje maminka zatím asi úplně odejít nechce. Není šťastná, ale přežít se to dá, alespoň ona si něco takového asi myslí. Nevím, jestli budeš schopná jí pomoci, ale tady je namístě určitě pomoc odborníků, ať již nějaké krizové centrum po telefonu pro začátek, nebo schůzka s psychologem, a k tomu bys ji nějakým jemným způsobem pomoci určitě mohla. Jenomže musí sama chtít, alespoň trochu. Taky mi připadá, že už prostě rezignovala na svůj život, skoro nic zvláštního od něj nečeká a tam je to opravdu těžké. Když mi bylo kolem 15-20 - ti, strašně jsem si přála, aby se moji rodiče rozvedli (táta mámu nebil, tak daleko to nedošlo, ale těžké to měla také). Neudělali to a narození mých kluků dost změnilo jejich manželství. Alespoň, že tak. Vycházej prostě z toho, že když se chce, všechno nějak zařídit jde (tím nemyslím situace opravdu neřešitelné, kdy manželé sdílejí společné 1+1 a ani jeden nemá peníze na to, aby toho druhého vyplatil, nebo už nemají rodiče ani jiné příbuzné, i když někdo by si možná i s tím poradil). Jestliže mají Tvoji rodiče dům ve společném jmění, nutně by snad teď dokonce už před rozvodem muselo dojít k jeho vypořádání, takže maminka by bez prostředků nezůstala, ale o tom nic nevím, takže těžko posoudit. Budu Ti držet všechny palce, protože vím, jak těžké je pomáhat někomu, kdo si sám úplně neví rady, navíc, máš-li ho ráda. Hodně štěstí.