| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím

 Celkem 5 názorů.
 Rozárka, 28 let 
  • 

Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím 

(1.7.2001 16:19:39)
Ahoj všichni na Rodině, sleduji už delší dobu Vaše diskuse a ráda bych věděla, co si myslíte o mém problému. Moji rodiče jsou spolu skoro 30 let, a co si pamatuji, táta - alkoholik vždy ubližoval mámě i mě a mé sestře. Noční návraty z hospody, řev, nadávky, scény, bití... Sestra se odstěhovala z domu když jí bylo 17, já jsem studovala vysokou školu, bydlela v Praze v podnájmu a myslela si, že jsem tomu unikla. Jezdila jsem domů jednou týdně hlavně kvůli mámě, a ačkoliv si málokdy stěžovala, viděla jsem , že s tátou to je stále horší. Stále jí nadává, poroučí, svádí na neuvěřitelné věci,atd. Pamatuji si, že už jako dítě jsem se jí chtěla zastat, a většinou mně zmlátil. Bohužel se to nezměnilo. Před týdnem řekl mámě, že je svině, že by jí chtěl vidět v hrobě, a další špinavosti, které se až štítím napsat. Když jsem ho požádala, aby mámě takhle nenadával, začal mně honit kolem stolu a vzhrožoval že mně zmlátí až vypustím duši. Nato jsem se sebrala, a odjela ke své sestře. A tady konečně přicházím k tomu problému. Je mi strašně líto mámy. Vůbec nechápu, proč s ní ještě zůstává. Její argument je "kam bych šla a co bych tam sama dělala" . Kdyby se rozvedli, táta by si určitě nechal dům, ale má peníze aby jí vyplatil. Máma říká, "co bych dělala v nějakém bytě /za ty peníze by asi jiný dům nekoupila/ a kam bych dala moje psy atd " které mají,...
A já mám z toho pocit, ze snad ani odejít nechce!!! To přece není normální! Kdybych věděla, že jí to tátovo chování neničí, bylo by mi to jedno. Ale já jsem včera hledala nějaké dokumenty, a v mámině šuplíku jsem našla dopis, ve kterém bylo něco jako "nech si ten tvůj barák pro sebe /jako tátovi/, já už ti nebudu překážet, můj podíl dej holkám /mně a sestře/, omlouvám se jestli jsem vám nějak ublížila..atd. Prostě dopis na rozloučenou. Ještě ted je mi z toho do pláče. Co mám s mámou dělat? Určitě mi řeknete, že je to těžké když nechce odejít sama, ale to nemění nic na tom, že je mi jí strašně moc líto. Když jsme byly děti, chtěla se s ním rozvést, už měla vyplněné papíry, ale já a sestra jsme strašně brečely a prosily at to nedělá. Tehdy na to, aby odešla od otce, sílu ještě měla. Dneska si to, že jsme jí to rozmlouvaly, vyčítám. Prosím napište kdokoliv máte podobnou zkušenost, a jestli díkybohu ne, tak taky. Budu vděčná za každý názor. Děkuji Rozárka
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím 

(1.7.2001 19:13:49)
Ahoj Rozárko, takže ne úplně osobní zkušenost, ale názor. Tvoje maminka zatím asi úplně odejít nechce. Není šťastná, ale přežít se to dá, alespoň ona si něco takového asi myslí. Nevím, jestli budeš schopná jí pomoci, ale tady je namístě určitě pomoc odborníků, ať již nějaké krizové centrum po telefonu pro začátek, nebo schůzka s psychologem, a k tomu bys ji nějakým jemným způsobem pomoci určitě mohla. Jenomže musí sama chtít, alespoň trochu. Taky mi připadá, že už prostě rezignovala na svůj život, skoro nic zvláštního od něj nečeká a tam je to opravdu těžké. Když mi bylo kolem 15-20 - ti, strašně jsem si přála, aby se moji rodiče rozvedli (táta mámu nebil, tak daleko to nedošlo, ale těžké to měla také). Neudělali to a narození mých kluků dost změnilo jejich manželství. Alespoň, že tak. Vycházej prostě z toho, že když se chce, všechno nějak zařídit jde (tím nemyslím situace opravdu neřešitelné, kdy manželé sdílejí společné 1+1 a ani jeden nemá peníze na to, aby toho druhého vyplatil, nebo už nemají rodiče ani jiné příbuzné, i když někdo by si možná i s tím poradil). Jestliže mají Tvoji rodiče dům ve společném jmění, nutně by snad teď dokonce už před rozvodem muselo dojít k jeho vypořádání, takže maminka by bez prostředků nezůstala, ale o tom nic nevím, takže těžko posoudit. Budu Ti držet všechny palce, protože vím, jak těžké je pomáhat někomu, kdo si sám úplně neví rady, navíc, máš-li ho ráda. Hodně štěstí.
 Michelle 
  • 

Re: Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím 

(2.7.2001 11:26:28)
Ahoj Rozarko,
me tenhle problem dost zajima, i kdyz osobni zkusenost chvalabohu nemam. tady na Rodine je moc zajimavy clanek o tyranych zenach a souvisejici diskuse k nemu. Problem tyranych zen je opravdu v tom, ze odejit vlastne nechteji, neumeji, lepsi jisty zivot s tyranem nez nejisty zivot sama. Je-li tva mama 30 let v takovem manzelstvi, neverim, ze se ji podari zacit znovu samostatny zivot. Jedine reseni, ktere me napada - musely byste se o ni postarat se sestrou. Nabidnout ji bydleni, jistotu, penize...Prestehovat ji k sobe a vyridit za ni vsechny formality souvisejici s rozvodem a vyporadanim majetku. Otazka je, jestli pak bude stastna.
Jeste jedna vec s touto problematikou souvisi - deti, a zejmena dcery, casto konci v partnerskych vztazich s podobnym modelem. Jestli se ti nepodari pomoci mamce, moc bych ti a tvym detem prala, abys dokazala pretnout ten retezec a mela normalni prima rodinu se skvelym muzem a tatou. Z toho by tva mama urcite stastna byla.
No, snad jako moralni podpora staci, vic se da delat tezko.
 Rozárka, 28 let 
  • 

Re: Re: Trápím se kvůli mamince a nevím co s tím 

(2.7.2001 22:48:29)
Ahoj Michelle a Dano, děkuji za vaše dopisy. Včera jsem si já a sestra s mámou promluvily. Zeptaly jsme se mámy, co chce dělat. Odpověděla, že nemá kam jít. Na to jsem jí řekla, že máme našetřeno tolik, že jí se sestrou můžeme klidně zítra koupit malý byt v našem městě. Tušila jsem však už napřed co mi řekne, a nemýlila jsem se. Odpověděla, že je na náš dům zvyklá 30 let, že se nadřela než ho s tátou opravili, že by neuměla začít znova atd. a prosila, at jí nepřemlouváme. Uvědomila jsem si, že jí nemůžu nutit když nechce odejít,ale řekly jsme jí se sestrou že nás to trápí když jí vidíme stále utrápenou a ubrečenou. A nejhorší je, že se cítím úplně bezmocná když jí táta nadává. Je mi z toho strašně
smutno. A co se týká tvé poznámky Michelle, o tom že dcery často opakují tyto vztahy, jsem toho čítankovým případem. Měla jsem 3 roky přítele, který mě bil,a já myslela že když budu mlčet a nebránit se, vzdržím to. Dneska vidím, že jsem to mámino mučednictví dokázala velmi zdatně napodobit. A víš proč jsem nakonec od toho primitiva který mě mlátil odešla? Neuměla jsem si představit, že by jednou moje děti viděly jak jejich táta ponižuje jejich mámu.
Mějte se hezky. R.
 Michelle 
  • 

Pro Rozarku 

(4.7.2001 15:20:05)
Rozarko, blahopreju ti, ze jsi nasla odvahu byt jina, nez tva maminka. Handicap rodinneho modelu, ve kterem jste se sestrou vyrostly, si bohuzel ponesete asi cely zivot, jako si nekdo nese treba sklon k alkoholismu nebo dispozici k cukrovce. Tim, ze o tom sklonu vis, se mu muzes lip branit a ja ti (si) strasne preju, aby ti to vyslo.
Rozum do hrsti, odvahu a hodne stesti!

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.