Re: Babičky a fyzické tresty vnoučat (i když jen mírné)

Ahoj Mirko.
Víceméně s tebou ve všem souhlasím a imponuje mi jistá důslednost v žebříčku hodnot, které uznáváš. Ale stejně si myslím, že bojuješ o ideál, který není, ani nemůže být, protože i kdyby byla ochota okolí jej respektovat, on jde totiž velmi těžko popsat.
Školství a učitelky,mno..špatný vzdělávací systém, mizerné ohodnocení společenské i finanční.... Tvoje vize školeného erudovaného a zaníceného pedagoga je prostě sen.Z druhé strany se domnívám, že dneska nejde jen tak plácnout svěřené dítě, to je totiž jasně pojmenovatelný přestupek nebo chceš-li zločin, na rozdíl od různého psychického šikanování.
Tvůj odpor k fyzickým trestům je plně legitimní, nicméně nezosobňují ti fyzické tresty nějaká obecnější příkoří?
Co se týče tvého vztahu k mamince, netroufám si nic říkat. Myslím si, že obecně je vztah dcera a matka jeden z nejkomplikovanějších. Moje máma mě odjakživa naopak přeceňuje a slepě miluje, pokud bych spáchala genocidu národů, ona by to jistě pochopila:) Peru se s tím občas, hlavně vím, že je to neřešitelné. Kdyby mi náhodou v tomto ohledu někdo zazáviděl, tak mám přeobětavou, milující maminku s naprosto odlišnými názory na cokoliv doma a to navždy:)
Když jsem ti původně psala, zaujala mě jistá podobnost boje za synka. Ty cítíš z mých úvah smutek. Já nevím, myslím si, že spíš shovívavě koukám na svou dávnou pošetilost, jak jsem miláčkovi chtěla vytvořit hezký a spravedlivý svět, v němž bude šťasný. A takový svět prostě není. My jsme naráželi s LMD, na 1. stupni ZŠ se mou ještě fundovaně mluvili, aniž by to přineslo klukovi nějaký lepší podmínky(bylo mi hrozně líto, že šestiletému děcku neumožněj radost z učení), 2. stupeň nám i s úroky vrátil fakt, že náš miláček objektivně hůře zvládal psaní a díky tvrdě vybojovaným ohledům nebyl vycvičenej, výsledky nic moc a začal tvořit tzv. zdravé jádro.Učňák byl strašnej, dosud nemám dostatek odvahy se moc ptát:), no a pak se to nějak zlomilo, dneska studuje nástavbu a velmi dobře s ním vycházím. Dneska jsem pevně rozhodnuta, že pokud se mi v září narodí dceruška s LMD,naučím ji v první řadě zvládat všechny nároky nespravedlivého světa(včetně pohlavků), aby mohla být dobrá a následkem toho sebevědomá, i kdyby měla dejme tomu přepisovat denně telefonní seznam.Zdravé sebevědomí jako cíl nemusí byt pochopeno, nicméně si myslím, že pro život je naprosto určující.
Ve svých příměrech v příspěvku hodně literárně nadsazuji, samozřejmě, ale tak nějak to po při svých zkušenostech mám.
Hezký den.L.