Re: Šetřit nebo nešetřit ....

my jsme bohužel také nezdědili nic! A vzhledem k tomu, že můj otec už je 6 let bez práce, tak chtít po našich jakoukoliv podporu včetně té morální je troufalost, manželovi rodiče se nám sanží pomáhat jak můžou, ale ne finančně, spíš tím, že se maximálně věnují dětem. Miliony našetřené nemáme, takže jsem se museli spokojit s nájmem. Platíme sice víc, než za hypotéku, ale tu nám teď nikdo nedá. Prostě to musíme vydržet, dokud nepůjdu do práce a koupit něco svého a 20 let splácet. Dohodli jsme se, že to přes mateřské nějak vyklepeme a pak si teprve můžeme uvázat tu šibenici (hypotéku) na krk. To že bude přece jen jistější na splácení. kdyby se cokoliv dělo, tak pořád máme šanci jít do menšího nebo levnějšího bytu, ale s hypotékou už to tak jednoduché není.

Já jsem na děti trochu spěchala, bála jsem se, že to nepůjde, protože jsem se od 15 let léčila, takže jsem nechtěla riskovat a dlouho to oddalovat. jsem za to ráda. Až se budu vracet po dětech do práce, tak mi bude +- 30 a to ještě není tak zlé a klidně můžu začít budovat "kariéru" jakoby od nuly. Než sjem šla na mateřské, tak jsem byla na velice zajímavé a perpektivní pozici, ale vůbec nelituji, že jsem ji nechala plavat. Bála jsem se, že když neodejdu teď, tak pak už nikdy. Moc si na šéfovskou židli zvyknu a pak se budu bát začínat od začátku. navíc ve 40 je to přece jen těžší.

Jo je to těžké rozhodnutí, kterým si musí projít každý sám. Přeji šťastnou volbu. Jen pozor na ty odklady, aby se pak nepříjemně neprotáhly! Měj se Lenka