Re: Stale jen cekam

Terko, zní to sice otřepaně, ale chce to čas:o) Taky jsem v téhle situaci, už hodně hodně dlouho. Tomu mýmu trumberovi paradoxně pomohl vlastní brácha. Moje nářky nezabíraly! Bráchovi se narodil v listopadu klučina. Můj Honza se do něj zbláznil a začíná být přístupný myšlence na miminko. (Ještě není vyhráno, ale už je nalomený). Příští týden jedu na kontrolu po operaci zad, díky které jsem měla zakázáno mít 3 roky miminko. Děsím se jak to dopadne, ale na druhou stranu se těším, až se vyptám, jestli už jo a jak to bude probíhat (budu určitě na rizikáči a pravděpodobně to budu muset proležet v nemocnici). A představ si, Honza má z té kontroly větší strach než já!!!! No prostě už to vypadá moc dobře a do konce roku (to doufám já) nebo začátkem jara (v to doufá Honza) se začnem snažit o vytouženého potomka!
Takže vydrž a miminkům zdar!