Re: Babicka

Milá paní Dášo, co já bych za to dala, kdybych v době, kdy byly moje děti malé, měla takovou hodnou, ochotnou babičku. Jsem na tom podobně jako Zuzana, jenom s tím rozdílem, že moji rodiče bydlí "jen" 100km daleko a tchýně sice hodně blízko, ale nepohlídala mi nikdy. Po smrti manžela jsem byla s dětmi 8 let sama a když jsem potřebovala pohlídat, musela jsem poprosit kamarádku. Ta je dokonce vzala párkrát na víkend k nim na chatu, abych si mohla trochu odrazit. Dodnes jsem mojí mamince vděčná, že když už byla v důchodu, přijela mi těch 100 km hlídat, když byla mladší dcerka nemocná. A že měla ve třetí třídě období, kdy toho namarodila opravdu hodně. Tenkrát bych asi přišla o práci, nebýt maminky a vlastně i tatínka, který si po tu dobu musel sám vařit, prát...
Paní Dášo, nejste ani sobecká ani nic podobného. Vychovala jste dvě děti, postavila je do života a teď je to na nich. Pokud si vaše dcera činí nějaké nároky, vyveďte jí z omylu. Hlídání vnoučat není vaše povinnost, ale dobrá vůle. A to, že to děláte ráda, je skvělé, jenom se nesmíte nechat dcerou citově vydírat. Máte svůj život a máte právo žít si ho po svém. Možná, že byste si s ní měla promluvit. Ne z pozice vysvětlování, ale z pozice rovnocenného partnera. Neospravedlňovat se, že jste byla u syna, neomlouvat se, že jí nemůžete přijít pohlídat zrovna, když ona to chce nebo potřebuje. Prostě jí to naservírujte natvrdo, nekompromisně. Pokud to ona nebude chtít akceptovat, je to její problém, ne váš. Víte, na co jsem si teď vzpoměla? Když moje malá chodila do školky, byla tam ráno první a odpoledne poslední. Jinou možnost jsem prostě neměla. Jednou za dva až tři měsíce si tchýně vzpoměla, že by se mohla na vnučky přijít podívat. Prosila jsem jí, jestli by tedy nemohla malou vyzvednout ze školky po obědě /to je sen snad každého školkového dítěte - jít domů "po o"/. Víte, co mi odpověděla? Že to nemůže, protože to by se ona /rozuměj tchýně/ nestačila v klidu naobědvat. Jenom pro doplnění - bydlí od nás deset minut pěšky a je v důchodu. No a co jsem mohla dělat? Na tak stupidní důvod od "milující" babičky snad ani není odpověď. Vaše dcera by si měla uvědomit, co ve vás má. Já bych vás na rukou nosila a hýčkala jako pokládek. Mějte se krásně a ať to s dcerou vyřešíte k oboustranné spokojenosti. Hodně štěstí.:o)))