Re: Babicka

Milá paní Dášo,
já jsem vyrostla z větší části u babičky - i když jen o prázdninách, víkendech a asi dva roky jako malá. Dodnes na ni vzpomínám s láskou, a vím, že i všichni, kdo ji znali - byla to moc vzácná paní. O to víc mě bolelo, když jsem četla Váš dopis. Nikdo nemá právo jiným zasahovat do života, ani jim přikazovat, co mají dělat. Máte dvě děti, tři vnuky - všichni mají nárok na totéž. Jestli to Vaše dcera nechápe, řekněte jí to - otevřeně. Asi to bude bolet, ale lépe se ozvat, než o tom dlouze přemýšlet. Stejně to časem nevydržíte. A ještě něco - Váš syn je taky určitě zaměstnaný a má jiné starosti a pokud mladé manželství nemá na pravidelnou péči o nemocného člena rodiny, nemůže to řešit na Váš úkor - Vy jste si zeťovu maminku nebrala. Zní to ošklivě, ale když teď budete dělat věci za dceru, kdo se bude starat o Vás? Dcera určitě ne....Držím palce.