Re: Nevěra na druhou - co s tím

Ahoj Pavle, já si tohle v principu myslím taky. Jen mi možná přijde, že když je ti 19 a jsi svobodný, víceméně nezkušený, je běžnější být zamilovaný do jednoho člověka a být na ten vztah soustředěný. To, co popisuje Markéta, je, myslím si, spíš případ totální nevyzrálosti a nedostatku sebevědomí, projevujícího se jako nutkavá potřeba, aby se o mě muži rvali... Jak už tu kdosi psal, je to jak ten legendární ženský román "Mezi dvěma muži", o kterém se píše v Saturninovi. Myslím, že v tomhle případě by se Markétě těžko povedlo to, co jí navrhuješ.
Ale jinak to, co píše o České kotlině, je i můj názor.
Je to vidět i tady, v téhle diskusi. Je zvláštní, proč je pro tolik lidí kvalitní partnerství totéž, co tělesná věrnost jejich partnera a pokud jsi se zanořil i do starších příspěvků, tak jsi jistě zjistil, že se najdou i nadšenci, pokoušející se kontrolovat i partnerovy myšlenky, viz zdejší diskuse o pornočasopisech a pánské masturbaci.
Přijde mi jako maximálně naivní, ale spíš i dost pokrytecké všechno to nabádání o "sedání si ke stolu a mluvení"...Ne, že by se nedalo o věcech mluvit a nebylo to nutné, jen prostě jaksi existují věci, které nejdou vyřešit rozhovorem, například diametrálně odlišná sexuální touha spojená s různými názory na to, co to je pěkné milování...ale to nemusí být jen takovéhle věci. Ono leckdy stačí, je-li jádrem sporu to, že manžel vidí ve své matce bohyni a manželka je příznivkyní jiného kultu....
Často se mi zdá, že lidé si všelijakým úporným trváním na ničím neodůvodněných dogmatech kazí život. Kdosi tady napsal, že nevěru považuje za velkou špatnost, hlavně kvůli dětem a že pokud chci někoho jiného, mám se rozvést...Mně to připadá absurdní, podle mého názoru je největší újmou pro děti rozvod a hned po něm špatné klima v rodině, hádky, osočování a nedůvěra.
Je jasné, že pokud se budu snažit udržet si neustálou kontrolu nad partnerovým konáním, musím nutně dříve či později znervóznět.
Pokud mu ale budu důvěřovat ne v tom, že se nikdy nikde s nikým jiným, než se mnou nevyspí, ale v tom, že náš svazek je pevný a kvalitní, že si máme co říct i dát, i když už nám vzájemně neměknou kolena touhou, když večer věšíme prádlo a když bude můj partner natolik taktní a uznalý, že se bude chovat "diskrétně" řekněme, neohrozí mě kontakty s nedůvěryhodnými partnerkami a samozřejmě také, pokud nepovije dítko, jsem s tím srozuměná a spokojená. A totéž právo si rezervuji i pro sebe.
To, že není možné mít rád víc mužů (žen) najednou, to, podle mě, není pravda. Většinou to bývají vztahy, které jsou prožívány různě, nejdou přes sebe. Ale od lidí, kteří takhle chtějí žít, to vyžaduje jaksi změnit přístup, myslet jinak a hlavně si důvěřovat, být velkorysý. A to my povětšinou fakt nejsme. Bohužel.