Romanovi
Ahoj Romane,
Domnívala jsem se, že se diskuse k mému problému stala již „mrtvou“, ale moc Ti děkuji, že jsi se ještě i po tak relativně dlouhé době zapojil. V Tvých příspěvcích byla spousta otázek, pokusím se k některým z nich se vyjádřit. Jak člověk pozná, že už je k rozchodu skutečně rozhodnut? Myslím, že tehdy, když už mu vztah nic nedává, partner je mu lhostejný, nechce s ním trávit tolik času nebo vůbec žádný. U mne je to bohužel tak, že já mám stále oba kluky ráda, každého trochu jinak, s každým jsem prožila tolik věcí, vím, že mne oba milují a rozhodně se zatím nehodlám ani jednoho z nich vzdát. Jak už jsem psala, většinou vítězil a vítězí Zdeněk, ale na Pavlovi oceňuji zase úplně něco jiného než mi dává Zdeněk, takže zatím se opravdu nemůžu jednoznačně rozhodnout, jestli se s některým z nich rozejdu, nebo dokonce s oběma a najdu si někoho dalšího (bohužel již pátého v řadě).
Já jsem zatím prožila dva rozchody, nejprve mi byl nevěrný můj první kluk v 16 letech, protože šel na vojnu a byl daleko, tak si tam za mne našel náhradu a pak se mi k tomu přiznal, myslel si možná, že mu to odpustím, ale já jsem se s ním okamžitě rozešla, takže to vlastně byl rozchod z mé strany, ale jeho vinou. Musím říci, že mne tento rozchod v podstatě ani nemrzel, možná proto, že jsme se znali krátkou dobu, pouhých 5 měsíců a asi jsme si ani mezi sebou nestačili vztah vybudovat a navíc jsme oba byli ještě hodně mladí (Honzovi bylo v té době 18 let). Pak jsem se ještě rozešla s Jardou, se kterým jsem se seznámila před rokem na chmelu právě proto, aby mi byl náhradou za oba kluky, domnívala jsem se, že se do sebe zamilujeme a pak se s Pavlem i Zdeňkem čestně rozejdu, ale bohužel se zamiloval pouze Jarda do mne, nikoliv já do něho, možná byl na vině velký věkový rozdíl (10 let), nevím, nebo to i tak bylo na mne moc, dělit svoje city mezi tři osoby. Každopádně jsem náš vztah po čase ukončila, protože to k ničemu nevedlo, akorát jsem měla ještě větší deprese a černější svědomí. Z Tvého příspěvku do této diskuse není zřejmé, zda jsi na tom stejně jako já, tzn., že jsi chodil se dvěma partnerkami a jednu jsi si pak z nějakého důvodu vzal (těhotenství, větší zamilovanost, nátlak rodičů), ale tu druhou jsi i přesto nepustil k vodě, dál jsi se s ní scházel a udělal z ní svoji milenku a teď po tolika letech se bůhvíproč chceš s jednou z nich definitivně rozejít. Možné je také to, že jsi byl několik let šťastně ženatý a milenku jsi si našel až později a teď to chceš zase z bůhvíjakého důvodu s milenkou či s manželkou ukončit. Pokud budeš moci, napiš mi, docela by mne to zajímalo.
Až donedávna jsem si myslela, že jsem jedna z mála, která se musí takto rozhodovat, ale díky Tobě vím, že tomu tak není, že to sice asi nebude ve společnosti pravidlem, ale že několik možná i desítek procent nás bude.
Budu Ti moc vděčná, pokud sem ještě napíšeš.
Ahoj Markéta
Odpovědět