Re: Nevěra na druhou - co s tím
Ahoj Pavle, viděla jsem jednou jakýsi dokument, nevím přesně, z jaké oblasti to bylo. Fungoval tam systém, který ty popisuješ. Všichni žili v jednom kmeni v jedné vesnici jako jedna rodina. Děti měli dohohromady a všechny ty děti byly milovány všemi dospělými jako kdyby byly jejich vlastní. Pokud některé dítě osiřelo, ostatní členové tohoto společenství se o ně naprosto normálně starali. Z toho filmu na mne dýchla neuvěřitelná pohoda a souznění.
Obávám se ale, že v našich podmínkách něco takového prostě není možné. Žijeme v jiné kultuře, která se po staletí vytvářela a tyto mravní principy jsou v nás hluboce zakořeněny. Já osobně si neumím představit, že bych sdílela domácnost s několika dalšími členy, tak jak píšeš. Mám ráda svého muže a on má rád mne, neumím si představit, že bychom žili na nějaké hromádce s více lidmi a společně vedli domácnost, vychovávali děti ... Mám pocit, že by to byl dost blázinec. A už vůbec si nedovedu představit, že by oba hoši slečny Markéty na něco takového přistoupili. Ty bys byl ochoten se o svou ženu dělit s jiným mužem a vůbec by ti to nevadilo? A co případné děti, kdo by byl otcem, kdo by za ně měl odpovědnost atd. To, co jsi napsal, zní rozhodně zajímavě, ale u nás je to prostě nerealizovatelné. Ještě tak v islámu, ale i tam to jde jen naopak - muž má více žen. A nemyslím si proto, že jsem prudérní moralistka a že zem, ve které jsem se narodila je nějaká zakyslá kotlina.
Odpovědět