Re: Nevěra na druhou - co s tím

Ahoj Moniko,

Proti Pavlovi bych měla to, že trval na vztahu i přesto, že už jeden máš. To je podle mě dost pokrytecké. Že si na Zdeňka počkal a všechno mu "bonznul", bych mu za zlé neměla (koneckonců jsi to Ty, kdo tuto situaci dopustil). Pokud Tě má rád a zároveň byl zoufalý z Tvé nerozhodnosti, bylo to asi jediné řešení, jak mohl postrčit věci dopředu.

Myslíš, že je máš oba opravdu ráda? Mě připadá dost divné někoho milovat a přitom milovat jiného. Já jsem s klukem, který se v průběhu času stal mým manželem, už téměř třetí rok. Na začátku našeho vztahu jsem jako Ty řešila dilema mezi ním a druhým. Ale narozdíl od Tebe to byly pouze zárodky vztahů, o nichž jsem věděla, že jeden z nich musím ukončit, abych se v druhém mohla "spustit naplno". Oba byli z jiného města, takže setkání byla omezená. Ten první pořád mluvil o tom, že se ještě moc neznáme, a sex řadil mezi to poznávání. Ten druhý mě okamžitě pozval na šestidenní Draking - čundr na kolech, a sex ho nezajímal vůbec. Za ten týden jsem měla pocit, že ho znám rok. Prožili jsme spolu šest dní a šest nocí, neustále spolu, často ve velmi vypjatých situacích (hlad, zabloudění...). Stačil ten jediný týden a byla jsem si jistá.

Rada č. 1: Blíží se doba dovolených. Co kdybys s každým strávila týden v nějakém jiném, dobrodružnějším prostředí, než skýtá Tvůj pokoj nebo stolek v kavárně? Vyjeď si třeba se Zdeňkem na vodu - zkuste sjet kánoí Berounku, a za týden-dva vyjeď s Pavlem taky, ale jinam! (na stejné trase by ses mohla nudit, když už víš, který splav Tě kde čeká, a přiřknout tu nudu neoprávněně Pavlovi). Nebo třeba pronájem chatky někde v horách, tam jsou bezvadné turistické trasy, rostou borůvky, houby... Prostě prožít s nimi něco jiného, než jste zvyklí. A penězi spíš šetři, u hotelového bazénu toho o klukovi moc nepoznáš. Přítel se prý projeví v extrémní situaci. Budete se muset starat o jídlo, vařit v kotlíku na ohništi, vytahovat si klíšťata, mýt se v potoku, být spolu dnem i nocí. Může se projevit i ponorková nemoc - jak ji ten či onen zvládne?
Jestli si netroufáte na vlastní pěst, je plno trampských cestovních kanceláří.
Bylo by dobré nevyvolávat v Pavlovi ani Zdeňkovi pocit, že se jedná o zkoušku. Jejich týden s Tebou by pak pozbyl přirozenosti a stal by se bojem o co největší počet pozorností a úsměvů.
Řekni každému, že prostě chceš být týden s ním.

Rada č. 2: Pokud se sama nemůžeš rozhodnout, asi bych dala hodně na rodiče, hlavně na maminku. Je stará pravda, že rodiče ví nejlíp, s kým si jejich dítě bude či nebude rozumět (asi proto, že Tě znají odmalička). Já jsem se tomu kdysi smála, zvlášť když přišel můj první nastávající požádat o mou ruku. Neřekli nic, ale cítila jsem, že z něho nijak odvázaní nejsou. Až když jsme se po 18 měsících manželství rozešli a já podala žádost o rozvod, jsem to pochopila. Když jsem o našem rozchodu řekla rodičům - s obavami, že mě budou soudit - reagovala maminka: "Teď už Ti to říct můžu. Já jsem vám dávala tak rok."
Samozřejmě to neplatí ve všech rodinách, ne všude mají rodiče blízko k dětem. Ale podle toho, co píšeš o jejich toleranci o víkendech (té musejí mít moře), bych řekla, že se na ně můžeš spolehnout. Myslím, že Ti nechtějí do ničeho mluvit, ale současná situace je moc trápí a byli by rádi, kdybys ji nějak vyřešila. Zkus je požádat o radu (buď jen jednoho z nich nebo oba) a možná budeš překvapena, nakolik rozumí Tvým problémům a nerozhodnosti.

Hodně štěstí přeje
Jana

jana@seznam.cz