Re: Stav mysli půl roku po rozchodu

Irmi,
za prvé gratuluju. Za druhé - manipulátoři jsou velmi charismatičtí, zajímaví, a dávají si dobrého majzla na to, aby se ze začátku neprojevili. Nicméně teď už víš po čem se koukat a víš, že takové to vydírání typu "nemůžu bez tebe žít" (případně teda "určitě nejsmutnější vánoce pro tebe" - ta DRZOST ) jsou prostředkem, jak tě více připoutat a znemožnit ti útěk.
Je velmi dobře, že si teď umíš představit, že budeš sama - protože teprve, když umíš být sama, tak si můžeš najít PARTNERA - někoho, kdo bude rovnocený s tebou, kdo ti nebude viset jak koule na noze nebo naopak očekávat totální závislost od tebe. A asi si budeš dalšího partnera držet už trochu dál od těla, což taky ničemu neškodí - nevrhat se hned do toho po hlavě.

Z mojí zkušenosti - tak jako ty, jsem hrozně dlouho přemýšlela a vyčítala si, že jsem si to nechala líbit, že jsem to neviděla, že jsem s tím nedělala něco dřív atd. Po asi deseti nebo patnácti letech jsem se s ním náhodou potkala, šli jsme spolu na skleničku a bylo to úžasný - on je zajímavý, charismatický, inteligentní a zábavný člověk. A mě došlo, že to NEBYLA MOJE CHYBA - že když s ním jen povrchně kamarádíš, tak je úžasný -ale nikdo s ním nevydrží jako s partnerem (ani životním, ani třeba obchodním) - protože po té povrchní úžasnosti přijdou časem všichni na to, jaký je doopravdy. A že umí velmi dobře "klamat tělem".
Přiznám se, že od té doby jsem obzvláště obezřetná, obzvláště, pokud mi někdo přijde fakt "úžasný" hned od začátku... Nicméně kromě toho, že jsem se teda poučila z krizového vývoje, jsem si z toho vztahu odnesla spoustu zajímavých kontaktů, a velkého životního koníčka, plus jsme procestovali kus Evropy a tak... prostě dobrý to bylo, fakt že jo. Akorát on byl kretén, no )