Re: Dcera reparát neudělala-a já jsem to psychicky nezvládla

naprostá pravda, Ropucho, opravdu, ale chtěla bych ze své vlastní zkušenosti ještě říct, že někteří čerstvě 18letí mentálně dospělí fakt nejsou, ačkoli právně ano

Já se pár dní po maturitě v 18 odstěhovala, pracovala jsem, vydělala si na pomaturitní studium, sama se živila, naučila se spravovat svou vlastní domácnost, udělala přijímačky na dálkové studium, a to dodělala, potom jsme si vzali hypotéku atd., atd.,

ale strašně mi rodinné zázemí chybělo, pořád jsem měla potřebu k někomu patřit - naštěstí tu byla rodina mého přítele a ti mi pocit jakéhosi "zázemí na dálku" poskytli - díky bohu za ně Taky mi pomohla první zaměstnavatelka, u které jsem měla poloviční úvazek, moc hodná paní, nijak mě nezvýhodňovala mezi ostatními, ale prostě sem tam udělala něco drobného, co pro mě mělo ohromný význam.

Ale taky mě mohli pod křídla vzít jiní lidé - sektáři, manipulátoři, manipulativní chlap, co shání Lolitku atd. Já jsem v 18 byla mentálně na 16, můj vývoj se totiž na čas zastavil, než se to zase rozběhlo, a skutečně jsem dospěla až tak po 19/20. roce věku.

Dovolím si upozornit, že o té holčině od pitunie nic nevíme, nevíme proč o prázdninách brečívala, že se nemůže soustředit, proč jí nesedla škola, ústní projev před třídou atd.

Takže jestli mě (taky mám pubertální dceru) čeká někdy tohle rozhodnutí "nechat ji, ať si sama nabije hubu", budu se snažit nejdřív posoudit, jestli je jenom zpovykaná, nebo se jí fakt něco někde stalo. A dcera by v každém případě měla vědět, že se má kam vrátit.

Docela hezky o tom mluvila Linda Finková v jednom rozhovoru - taky nechala dceru jít ke Geňovi, ať si dělá, jak myslí.