Jak vaše děti prožívaly nástup plnoletosti a kdy u nich vrcholila puberta?

A ještě jedno oddychové témátko ohledně našich robátek Kdy u Vašich dětí (zejména u chlapečků by mě to zajímalo) nastal vrchol puberty (myšleno z hlediska těch nejhloupějších nápadů, nejpříšernějsího chování, činů, průšvihů, odmítání povinností a všeho atd...) a jak prožívali (opět zejména chlapci) vstup do plnoletosti? Tím myslím, zda jim to bylo jedno, ve stylu věk je jen číslo, nebo naopak konečně dostali rozum a začali se chovat dospěleji a nebo přesně opačně puberta vyvrcholila či propukla v té nevyšší míře a byli doslova uchváceni tím stavem plnoletosti ??

U nás mládě ještě cca ve věku kolem 16 let bylo celkem vpohodě, dalo se s ním rozumně mluvit, občas sice přišel s nějakým extra divokým nápadem, ale dal si ho celkem po nějakém úsilí rozmluvit, celkově jsem měla pocit, že puberta probíhá velmi mírně, je to rozumný mladý muž, který je zodpovědný, plní si povinnosti atd. atd. Ve věku 17 let už to bylo o kapku horší, ale pořád ještě pohoda,žádný větší problém, jen mě trochu vytáčelo, jak se příšerně začal upínat k 18. narozeninám ve stylu, že když přišel s nějakým bláznivým nápadem, který jsem zatrhla, tak sice brblal a diskutoval o tom intenzivně, ale nakonec poslechl s dovětkem "To až mi bude 18., tak to už si to udělám, jak budu já chtít..." a podobné hlášky, které mě strašně vytáčely, ale myslela jsem si, že ho to přejde (a samozřejmě se mu snažila vysvětlit, že věk 18 není o tom, že si by si mohl dělat, co chce).

No a po období "až mi bude 18..." opravdu ten den nastal (tedy letos v zimě) a od té doby to je tedy jízda Vpodstatě mám pocit, že teprve teď je mládě v té nejšílenější pubertě, to jen pořád slýcháme..."já můžu, protože už mi je 18..." nebo naopak "...já nemusím, protože už mi je 18..." No a díky tomu jeho ohromení plnoletostí to je celý tento půlrok jeden velký flám, průšvih, jízda, hádky a z toho jeho přístupu vyplývající důsledky ve studiu atd.,atd...že mám celý ten půlrok chuť ho roztrhnout jako hada Sice když něco zakážu, tak většinou to nakonec tedy akceptuje, ale s tolika řečmi, že už jsem z toho znavená a nemám sílu čelit jeho zcestné argumentaci, takže už jen čekám, kdy se tedy tahle nejšílenější vlna puberty převalí a mládátko zase dostane rozum...
Je šance, že třeba ve 20 už bude zase OK?? Nebo to někde trvalo i déle ??? Jak to máte/měli jste u Vás?

Samozřejmě celé téma je myšleno s nadsázkou, nic zase tak strašného naše robě nevyvádí, nepropadá, nic takového...ale každopádně s tou 18 je ten posun v chování a myšlení tak výrazný, že si toho nelze nevšimnout ) Vpodstatě, to, co jiní popisovali kolem třeba těch 15 a 16 let věku a teď už se tváří, že jejich dítě z toho vyrostlo, tak to teď nastalo u nás, kdy jsem si naivně myslela, že už mládě má vrchol puberty za sebou, každému jsem líčila, jak to bylo vpohodě a jak je rozumný a naivně si myslela, že s příchodem plnoletosti to bude už jen lepší a lepší a nic mě nemůže už překvapit...hmm, tak holt ne, no