Re: Dcera reparát neudělala-a já jsem to psychicky nezvládla

Taky jsem taková matka. Co se snaží svým dětem maximálně pomáhat a co nejvíc jim všechno ulehčovat. Mou polehčující okolností je možná to, že jsem se snažila jakoby respektovat jejich povahu, nastavení nebo jak to napsat. Do ničeho je nenutit. Njn ale výsledkem je to, že ten mladší jde zítra na střední, kam nechce. Jenže on by nejradši nešel nikam. V žádné škole nevidí smysl. Ve své naivní představě by byl nejradši, kdyby byla nějaká apokalypsa a škola by nebyla vůbec. Mluví o tom, že hned jak to bude možné, půjde k vojákům a odjede někam bojovat. Vadí mu lidi, fungovat v naší společnosti je pro něj prý stresující. Prý odejde do lesa a bude se tam potulovat. A přitom není schopen do toho lesa ani sám dojít. Na konci devítky, po přijímačkách školu nedával, nemohl usínat nějak rozumně. Často jsem ho omlouvala, škola o tom věděla. Přes prázdniny se to zlepšilo, celé 2 měsíce užívá doplňky pro lepší usínání. Bojím se ale, že od zítřka to zase začne. Že nebude moct usínat. U psychologa byl, ten se mu zdál fajn, ale už tam nechce. Ráda bych mu pomohla, ale nevím, jak. Bavit se o tom nechce.
Takže chápu a soucítím.