Re: Jak jste se naučili naplno odpočívat?

Dolores,
jsi druhý člověk, který říká, že si při covidu odpočinul. Mě přibyla práce (dělala jsem si sama veterináře, protože veterináři směli provádět vlastně jen eutanázie - což jsem si připadala jak ve špatný gangsterce - když jsem přejížděla okresní hranice, abych vyzvedla jehly a stříkačy a penicilin pro nemocná kůzlata, nebo když jsem v noci sháněla analgetikum pro otrávené kůzle a tak). Taky jsem vlastně "načerno" byla ve stájích, protože stájníci fakt nebudou píchat léky nemocným zvířatům, veterinář tam nesmí - a kdo teda? A to jsem neřešila děti (v té době už byly několikátým rokem ve virtuální škole). Ovšem nákupy, které zabraly najednou hodiny místo minut (pže fronta před obchodem, fronta na kasu v obchodě - ta obzvláště byla děsně hygienická a super - když člověk stál dvacet minut ve frontě v uzavřeném prostoru - plus lahůdky jako že se do krámu nesměly nosit tašky, a člověk si "směl" přeskládat nákup do tašky na zaplivaném chodníku před obchodem). Zrušení aktivit, které člověku dělaly radost.... to teda fakt za odpočinek nepovažuju - první měsíce (které se kryly s narozením kůzlat a intenzivní veterinární péčí) jsem spala v průměru tak tři hodiny denně.

Nicméně naplno odpočívat znamená dostat se z místa, kde zvoní telefony a chodí emaily a dějou se věci - v mém případě např. vypadnout do divočiny, kde stejně není signál - co si člověk vzal s sebou, to má a nic víc s tím nenadělá - takže si musí poradit, ale do toho ho nikdo neotravuje. V minimalistickém provedení je to jít si zaplavat, na jogu, do sauny (všechno místa, kde nemám / vypínám telefon) - btw - ještě nikdy se svět nezhroutil, když jsem měla telefon pár hodin / dní vypnutej