Re: k ženatým chlápkům

Ahoj všichni surfaři,

co dodat k ženatým milencům... Když mi bylo 19, beznadějně jem se zamilovala do něho - ženatého, který byl sice o 10let starší, ale měl v sobě něco, co mě absolutně nenechávalo v klidu. K mému neštěstí moje city opětoval a taky se zamiloval. V té době řešil osobní rodinné problémy, kterými mě moc nezatěžoval a nikdy si na svou ženu neztěžoval ani jí nepomlouval. O to bylo vše horší. Náš románek skončil tak rychle jak začal, po šesti měsících. Impuls k rozchodu jsem dala já, a ve skrytu duše doufala, že mi to bude rozmlouvat a slibovat tak, jak to bývá v těch krásných amerických filmech. Nebylo!!! Bylo to dost obtížné i proto, že jsme zůstavali v pracovním kontaktu a když se náhodou objevil v mé blízkosti, nohy mi zdřevěněly. Nemohla jsem se nikdy smířit s tím, že už se spolu nebudeme nikdy milovat. Za rok se stal šťastným otce zdravé dcerky a moje nenávist a žárlivost neznala mezí. Samozřejmě jsem nedávala nic najevo a i k němu jsem se chovala stále kamarádsky, jak sme si při rozchodu slíbili. A čas šel dál a to že je nejlepší lék můžu potvrdit.
Za dva roky jsem se opět zamilovala. Byl opět o 10let starší, ale rozvedený a ještě k tomu s klučinou ve vlastní péči. Loni jsme se po šestileté známosti vzali a mým největším svatebním darem bylo, když si mi u svatební hostiny manželův syn sedl na klín a pošeptal mi do ucha: "Mami". Oční stíny a řasenka byly tatam. Našla jsem manžela na celý život. Toho pravého a skvělého. A když mi "ON" ( dnes už né pracovní kolega, ale obchodní konkurent ) přál hodně štěstí do manželství, zjistila jsem, že ta nenávist je už dávno pryč a že to myslí upřímně. Ale musela jsem chtít a věřit, že svého nového přítele (dnes už manžela) chci milovat a že to nedělám někomu natruc. Já vím. Vypadá to jako pohádka ze špatným koncem, ale věřte nebo nevěřte, trápila jsem se pět let. Nebyla jsem přesvědčena, jestli jsem udělala dobře, když jsem dala impulz k rozchodu. Dnes už to vím, a holky - ženáče Ne!!!

Mějte se všichni moc fain. Petra