k ženatým chlápkům
Ahoj holky,
když tu tak pročítám příspěvky, trochu vzpomínám...
"zamlada" jsem byla taky zamilovaná do ženatýho kluka, strašně to se mnou mlátilo, pořád jsem čekala, kdy mi zavolá (vedl takovej klub pro mladý a já jsem tam chodila a občas s něščím pomáhala navíc), kdy se mě dotkne, jestli si na víkendové akci vedle něj budu moct sednout nebo lehnout, aby to nebylo nějak nápadný, a tak, ale zároveň jsem se hrozně snažila, aby si on ničeho nevšiml, (což asi bylo hrozně naivní), a hlavně mě ani nenapadlo, že bych o něj měla nějak usilovat. Měl přece svojí fungující rodinu a brala jsem to jako svůj problém.
Holky, milenky a "nevěrnice", copak jste fakt vždycky v životě dostaly všecko, co jste zrovna chtěly?
Já mám teď úžasného manžela, fajn manželství a pěkné vzpomínky.
Neberte to prosím, jako bych se nějak dávala za příklad, nikoho ani v nejmenším neodsuzuju jenom se mi zdá, že tenhle pohled tu trošku chybí.
Odpovědět