Re: Román o mých zkušenostech s Rómy - omluva za délku

Ahoj Simčo,

nevím, jestli jsem ten pravej, od koho čekáš reakci, romistiku jsem nestudovala a žádné vztahy s romskou komunitou ( přírodní) nemám. Známe ale spoustu pěstounských rodin s romskými dětmi, a to i skvělými, už dospělými. Jedna je Evička ze známé pěstounské rodiny, ta má tuším 18-19 let, má sice ZvŠ, ale jinak je to fajn holka bez tebou citovaných problémů, potom dvojčata rodiny K., holky mají 20 let, obě jsou skvělé - jedna studuje na konzervatoři, druhá má obchodní akademii, obě jsou moc prima holky, potom Olinka M., ta je adoptovaná, má 18 let, dělá zdravku, je chytrá, vtipná, milá a hezká, stejně tak Simona R., i když tady jsou už trošku problémy - nikoliv ale ty, o kterých píšeš ty, spíše běžně pubertální - má 19 let, z kluků těch starších vím o dvou, kteří jsou úplně bez problémů - jeden je houslista ( ne profesí, ale hraje krásně), ale žije v přechodně Izraeli, takže jsem ho už asi 4 roky neviděla, druhej je 16 letej obyčejnej kluk, slušnej, bydlí nedaleko od nás. Třetí, kterýho bych zařadila mezi kluky "běžné", sice kouří a chodí po zábavách, ale nekrade, nefetuje, neutíká "ke svým" (má 17 let).

Kromě toho ale znám i mraky těch, kteří řeší stejné potíže jako popisuješ. Pěstounky zcela vyhořelé, se ztrátou iluzí a nešťastné...děti, které kradou, toulají se, vydírají NR, atd. Ale v rámci spravedlnosti musím dodat, že takové děti jsou i mezi těmi bílými.

Víš, beru to tak, že PP je šance, kterou dávám dítěti. Naučím jej, že má svou cenu, že je milované a milováníhodné. Ale nemůžu za něj zařídit, aby žilo podle mých představ. Máme samozřejmě jakýsi obecný cíl vychovat z našich dětí slušné lidi, ale stále musíme mít na paměti, že my jim můžeme jen ukázat cestu, ale oni si tu svou budou volit sami.

A ještě jedna poznámka - obecně asi dospívají romské děti dříve, ale není to pravidlo. Např. v naší rodině to neplatí. Obecně jsou romské děti živelnější, kurážnější, atd., ale není to pravidlo. Ani tohle v naší rodině neplatí. Prostě existuje jakási pravděpodobnost, ale u konkrétního človíčka to může být úplně jiné. Proto taky neříkám, že máme romské dítě, ale že máme Zuzku. Přivádí mě do rozpaků otázky týkající se typických etnických znaků - ona je pro mě prostě Zuzka, vůbec neřeším a nedokážu rozprojikovat, co je romské a co je prostě jenom její.

Tak nevím, jestli jsem řekla, co jsem chtěla. Rozumím tomu, co píšeš, rozumím i těm, kteří s Tebou polemizují. Myslím si, že jsou věci, které nelze řešit jen v teoretické rovině. Každý má totiž svůj díl pravdy. Někdy je hodně užitečné poslechnout si, jak to prožívají přímo tyhle děti ( tj. romské děti v neromských rodinách).