Diskuze : Hlavní : Náhradní rodina

Pam-pelo,
krásně jsi to napsala, děkuji moc.

Jen k té NE-mainupulace, že jsi dětem nechávala více prostoru... já bych dceři také nechala prostor, ale ona by nedělala vůbec nic. Řeknu jí, jdi se naučit na test, za půl hodiny tě vyzkouším a projdeme to spoelčně. Po půl hodině - dcera na mobilu, ani učivo nevytáhne z aktovky. Důrazně, měla ses připravit do školy, abychom si to spolu zopakovaly, naštvaný výraz, jojo, já to udělám, za 10 minut přijdu a zase nic nedělá... bud dojde k hádce, vyhrocené situaci,bouchání dveřmi, škola je na nic, učitelky jsou krávy... já po 4.pokusu už ztrácím trpělivost, kdybych takto měla jako dráb stát nad každým dítětem a vše mu říkat 5x... jak potom dítě "nenásilně" přimět k tomu, aby si plnilo své povinnosti?? Známky nejsou priorita, samozřejmě, ale je to povinnost dítěte, kt. by mělo plnit... Moc by mě zajímalo, jak jsi toto třeba řešila. Dát volnost, nechat dítě být? Asi by to dceři vyhovovalo, neměly bychom spolu žádné konflikty, kdybych po ní nic nechtěla, jen nevím, jestli by potom nehrozilo propadnutí, návrh na pobyt v diagnostickém ústavu, když už ted učitelka hrozí trojkou z chování...

Analfabeto,

promiň, ale to mi přijde jako těžká patologie.

Kudlo, nedělám. Potkala jsem se s rodinou, kde bouřlivá puberta dětí psychichky vyčerpala rodiče tak, že ne že by ty děti přímo nenáviděly, ale ony jim zcela zlhostejněly. Dneska jsou děti dospělé, mají rodiny, ale s rodiči se prakticky nestýkají a rodiče jsou tomu rádi. Tam se prostě děti tak vymezily vůči rodičům, až se všechna pouta zpřetrhala. Kapacita rodičů se vyčerpala, holt nebyla nekonečná.

Analfabeto, možná budu zcela mimo, ale rekla bych, že dítě si v extrémních podmínkách vzdor moc "nemůže dovolit". Ve válce, pri opravdovém strádání nebo jiným průseru puberťáci asi moc nerebelují.

Jen napíšu svou zkušenost. Já, jako naprosto milovaný benjaminek početné rodiny, si do dnes vzpomínám na své růžovoučké představy o tom, že jsem adoptovaná či zaměněná pri porodu a co nevidět si pro mě přijde krásná, mladá, bohatá maminka s neméně úžasným otcem. K tomuto stačilo nepovolení pozdního příchodu nebo tak něco, že.
U adoptovaného jty představy jsou částečně skutečnost. Biologický rodič někde JE. Musi to byt nesmírně težké. Pro všechny...

Yuki, i 14-leté děti jsou schopny domyslet důsledky svého jednání, když se s nima pracuje. Mně se na to v dospívání dcery třeba osvědčilo situační modelování. Prostě jak by stejnou situaci řešilo dítě, kdyby bylo v pozici rodiče. Až jsem se musela smát, když puberťačka ve velmi rozvinuté pubertě jela v pozici rodiče jako přes kopírák. Jo, došlo jí, že rodič třeba dělá nepopulární kroky, ale že to je dáno láskou k dítěti, a strachem, aby neudělalo blbost, která by se mu v životě mohla vymstít, třeba tím, že se chytne alkoholu nebo drog, neudělá maturitu, což mu pak znemožní dělat práci, která by ho sice bavila, ale ke které je maturita potřeba, a že se třeba maturita blbě dodělává, když máš práci a rodinu. Ono je to dneska o dost těžší, protože děcka jsou mistři světa, všechno je pro ně jednoduché. Já taky kdysi slyšela kydy typu "neschopný rodič, protože má malý plat, tak změním zaměstnavatele a je to". Pak ale sami dojdou do věku +-40 a sami zjistí, že to zas takové sranda není, ale hlavně že měli plnou hubu kydů a snadných řešení. A že třeba vysněná práce koliduje s provozní dobou školky/školy, dítě občas onemocní a prarodič není vždycky k dispozici, protože prostě není au-pair na plný úvazek. Nejlepším lékem na každého podobně chytrého budou jednou jeho vlastní děti. Taky jsem slyšela od nevlastního syna kydy typu "když bude dítě dělat něco, co nebudu chtít, tak mu to zakážu, plesknu ho přes ruku a je to". Dneska zjišťuje, že zakazuje denně a stejně je mu to prd platný, že malému dítku musí stát neustále za zadkem a dítko mu jeho kydy docela úspěšně vrací.
My jsme holt z dětí nadělali bohy, co všechno můžou, nemají žádné povinnosti a všichni kolem nich budou skákat, aby náhodou nunátko nemělo bebínko. A pak se divíme, že nunátko s rodiči voře, jak si zamane.