Re: Vtíravé myšlenky - už nevím, jak dál

Ahoj, vím, jak je to těžké....Sama jsem měla podobné stavy a úzkosti od r.2006. Mně nejvíc pomohla věta mého psychiatra...dokud se budete bát, že byste mohla něco podobného udělat, nezbavíte se toho. Trvalo snad rok, než jsem se propracovala k tomu, že se tím nenechám zválcovat. Musela jsem na sobě začít pracovat, hrozně mě to bolelo,na každé sezení jsem musela přijít s "katastrofickým scénářem" kde jsem se vypisovala ze svých strachů, když jsem měla strach, že mně hrábne, že vyskočím z okna, s manželem jsme jezdili po 13tipatrácích, když jsem měla strach, že ublížím svému dítěti, když spal, s nožem jsem k němu šla do pokojíčku....vím,že to zní hrozně, ale pomohlo to. Každou noc jsem probrečela, rvalo mi to srdce, jsem si jistá že své děti miluji, že bych jim nikdy neublížila, ale chápu, jak jsou tyhle hnusné myšlenky trýznivé. Držím pěsti.