Přijímačky u nás doma: Máme do toho jít?

Upřímně řečeno, nejsem přesvědčená o tom, že osmiletá gymnázia jsou ideálním způsobem vzdělávání. Že je nutné děti - protože v 11 letech to jsou skutečně ještě děti - vystavovat zátěži s přijímacími zkouškami spojené.

Dokonce si ani nemyslím, že od pubertou zmítaných jedinců můžeme chtít velké intelektuální výkony. Je škoda, že v českém školství probíhá běžná selekce na „nadané“ a „pomalé“, že děti přicházejí o šanci vidět rozmanitost lidských povah a schopností. Bohužel většina českých rodičů má jiný názor. Z výzkumu, který proběhl v rámci kampaně Česko mluví o vzdělávání, vyplývá, že s mírou selektivnosti na našich školách souhlasí až 80 % respondentů. Diferenciace ve školství je pro učitele i rodiče přehledná, systém jednoduchý a oproti mnohem potřebnějším novinkám se rychle ujal. Ještě poměrně nedávno jsem byla přesvědčená, že cesta studia na osmiletém gymnáziu není pro nás. Naše Julie je svědomitá a pečlivá, ale - upřímně řečeno - není tak úplně studijní typ. Nikdy nepatřila mezi třídní premianty, není ani nejlepší čtenář ani nejrychlejší počtář, není dravá a nemá potřebu být mezi prvními. Navíc žijeme na vesnici a studium na gymnáziu by znamenalo nejméně hodinové dojíždění. Což o to, odpoledne se to vydrží, ale ráno je každá půlhodina dobrá.

Ale po prázdninách se situace začala měnit. Nejprve jsme strávili týden s přáteli, jejichž dcera se chystala na jedno z pražských gymnázií. Než jsme dojeli domů, Julie měla jasno v tom, v kolik bude muset vstávat, kdy bude snídat, že na nádraží pojede na koloběžce i jakou tramvají a jak dlouho pojede po Praze. S velkým nadšením se doma vrhla na ukázkové testy. Neshledala je zas až tak snadnými a trochu znejistěla. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si na všechny známé, kteří přijímačky zkoušeli, a neuspěli, abych ji podpořila v tom, že případné nepřijetí není ostuda natožpak konec světa.

A tak mě od září po příchodu ze školy pravidelně informuje o tom, s kterou spolužačkou by chtěla jezdit na přípravné kurzy a které z gymnázií je u nich ve třídě právě předmětem debaty. Mám ráda anglické slovo „challenge“, pro které jen těžko hledám vhodný český ekvivalent. Je to něco, co nás na naší životní cestě posouvá dál, otevírá nám nové možnosti a obzory, poskytuje vnitřní motivaci a impulzy. Problém přestupu na gymnázium u nás zatím tak funguje a asi by byla škoda toho nevyužít. Zkoušky konečně jsou od slova zkusit, tak to zkrátka zkusíme a uvidíme.

Další informace naleznete v časopise Rodina a škola, který vydává Portál.