Jak (také) na primární enurézu

Jedná se o primární enurézu, se kterou se potýká asi 20% dětí v tomto věku. Dítě dosud není od narození schopno udržet moč v močovém měchýři po celou noc.

Vítek (v červeném) je velmi živý a bystrý chlapec, v noci tvrdě spí, nic ho jen tak nevzbudí.

Psychomotorický vývoj je v pořádku, porod ve 40. týdnu, porodní váha 3,2 kg.

Plenky měl až do 5 let, pak jsme je na radu nefroložky přestali dávat. Starším dětem prý nošení plen snižuje sebevědomí. Postel jsme tedy neustále převlékali, prali a sušili.

Vítek v 5 letech na nefrologii prošel základním vyšetřením, vše shledáno v normě.

Měřili jsme příjem tekutin a výdej moči, také vše v pořádku.

Upravovali jsme pitný režim, neměl pít po 18. hod., někdy to bylo těžké, když viděl, že bráška večer normálně pije a on by chtěl taky. Snažili jsme se pak před ním večer nepít.

Budili jsme na WC ve 22 hodin a 0 hodin a stejně byla postel suchá tak na 50%. Zkoušeli jsme budit i v dalších nočních hodinách, různé časové kombinace, ale k ničemu to nevedlo.

Vedli jsme si kalendář suchých a mokrých nocí.

Nasadili jsme postupně různé léky na snižování tvorby moči, ale k úpravě v podstatě taky nedošlo. A ani nechci myslet na případné vedlejší účinky těchto léků.

Nikdy jsme Vítkovi nic nevyčítali, nedomlouvali, nenutili prát mokré pyžamo apod. Brali jsme to tak, že se s tím nějak musíme poprat, a že to nakonec dobře dopadne, prostě to chce jenom čas. Na světě jsou mnohem horší věci a nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř.

Nikdy nespal(i) u kamarádů, ani ve školce přes noc (bohužel, v našem případě naštěstí, naše MŠ podobné skřítkovské noci nedělá, nevím, jak bychom to provedli).

Loni v létě nejel(i) na soustředění, řešili jsme s manželem, jak to udělat, aby se ani jeden necítil odstrčený. Vítek, protože nepojede kvůli pomočování. Ondra, že taky nepojede, aby to bráškovi nebylo líto, a ještě více se to nezhoršilo. Tak jsme jim nakonec řekli, že jsou ještě malí (bylo jim sotva 6 let). Jenže, až pak vyrostou, co bude dál?

Před nějakou dobou jsme se dozvěděli od paní doktorky o tzv.enuretickém alarmu. Nakonec jsme si jej pořídili a od března 2008 jej používáme.

První 2 týdny jsem spala s Vítkem v pokojíčku, abych v noci mohla asistovat a abychom nebudili Ondru, ten spal zatím s manželem v ložnici.

Vysadili jsme léky, přestali jsme nějak výrazněji omezovat pití, nebudíme na WC a stal se zázrak.….

Od 4 dne "léčby alarmem" je postel suchá.

Stalo se nám pak asi 3x, že Vítek "usnul na vavřínech" a před spaním vypil větší množství pití, ale i pak měl maximálně trochu mokré slipy, případně pyžamo. Postel byla suchá. Pokud se napije večer "normálně", je vše v pohodě.

A jak to funguje?

Do slipů jsem prostřihla nahoře u gumy otvor, kudy se zastrčí malé čidlo, které je spojené malým kabelem k alarmu, který se připne na límec od pyžama. V momentě, kdy se objeví první "vlhkost", alarm spustí, močení se zastaví. Zazní jeden z 10 různých náhodných signálů podobných alarmům v autě, jen ne tak nahlas.

Vítek si alarm obsluhuje sám, když zazní signál, musí odpojit kabel a alarm vypnout. Zpočátku šel i na WC na domočení, ale po 14 dnech už ne. Prostě si vezme suché slipy a znovu zastrčí čidlo na "to správné místo". Je důležité čidlo dobře umístit, protože když jsem jej tam zpočátku umisťovala já, tak jsem se dost dobře netrefila, alarm pak spustil pozdě, až když bylo mokro všude. Takže Vítek to zvládá sám, přece jen ti chlapi vědí, kde "to" mají asi líp….ó))). A pak spí sladce až do rána.

Vítek je nadšený, no a my samozřejmě s ním. Doufáme, že nám to vydrží, v létě jedou kluci na soustředění s florbalem, tak uvidíme. Alarm Vítkovi každopádně balím sebou.