Nejlepší dárek je splněné přání

To je volba každého z nás, respektive volba každé rodiny, protože Vánoce jsou a věřím, že zůstanou, svátky rodinné. A to, jaké je budeme mít, jak je prožijeme, je pouze na nás, na naší představě, na naší dohodě, na naší realizaci.

Obchodníci, reklamy, média se nás snaží přesvědčit, že to jsou svátky konzumní. Co všechno musíme mít, co nemůže chybět, kterým nákupem to bude dokonalejší. Navrhují, doporučují, vnucují, manipulují. Je jen na nás, zda propadneme tomuto komerčnímu pojetí Vánoc.

Dárky a prožití Vánoc odrážejí životní filozofii rodiny. Upřednostňujete konzumní způsob života? Pak určitě znakem Vánoc u vás jsou plné stoly, delikatesy (kdepak kapr, to musí být aspoň losos), luxusní cukroví. Předpokládám, že i dárky budou odrážet materiální zaměření rodiny. Jde o to ukázat se sami před sebou a ukázat před světem, na co máme. Obávám se, že děti v takovéto rodině už stejně mají vše, na co si vzpomenou, takže je těžko něčím překvapíte. Jistě, rády se pochlubí, co dostaly, ale dáte-li na váhy pohodu, čas rodičů, společné prožitky a luxusní dary, co myslíte, že zvolí? Mluvím samozřejmě o zdravé rodině bez silně patologických jevů (drogy, kriminalita).

Pozor, neútočím ani na lososa, ani na drahé dárky. Jsem daleka závisti a rovnostářství. Jde však o klid a zastavení se, o vzájemné vztahy členů rodiny, o společně hezky strávený čas.

Nejkrásnější je doba předvánoční, kdy děti píšou Ježíškovi, členové rodiny nenápadně zjišťují, kdo po čem touží, domlouvají se mezi sebou, co kdo komu koupí. To jsou krásná tajemství. Věřím, že v této přípravné fázi jde opravdu o to udělat druhému radost, překvapit a potěšit.

O to by se měli darující snažit. Splnit druhému jeho přání. Samozřejmě, pokud je to přání obecně vhodné, rozumné, finančně přijatelné.

V čem rodiče při výběru dárků chybují

Možné jsou dvě chyby ze strany rodičů:

1. Přání zamítnou jako hloupé, zbytečné. Vždy bychom měli pátrat, proč si naše dítě přeje právě to, co si přeje, a zamyslet se sami nad sebou, co nám vlastně vadí. Dcera miluje Lucku Vondráčkovou, jejích plakátů má plný pokojíček, ale vy jste vyznavačem vážné hudby. Myslíte, že dceru potěšíte CD s Mou vlastí? Těžko. Přitom je naprosto na místě, že vedete dítě k lásce ke klasice, ale na to máte všech ostatních 364 dní v roce. Štědrý den patří splněným přáním. Syn touží po bruslích, ale vy radši darujete šachy. Třeba s vysvětlením, že v rodině nikdo nesportuje, kdo by s ním na led chodil. Chyba. Právě i to, že se přemůžete, že se vydáte se synem na stadion, je největším dárkem.

2. Dětem kupují jen dárky, které by si přáli oni sami, aby dítě vlastnilo, nebo které si přáli oni sami v dětství. Moje kamarádka například marně toužila jako dítě po modrém gymnastickém dresu. Pro její maminku to byl zbytečný nadstandard. Co myslíte? Byl to jeden z prvních dárků, které po mnoha letech koupila svým malým dcerám - naštěstí jej přijaly s nadšením.

Je lepší, když dítě dostane méně dárků, ale ty, které si přálo. Pokud nejsme schopni dítěti pořídit dárek, který si přeje, např. je příliš drahý, nemůžeme ho sehnat, je dobře na to dítě připravit, docela nenápadně, ale bez pochybností.

S množstvím dárků to nepřehánějme, i kdybychom na to stokrát měli. Je smutné, když dítě po Vánocích ani neumí vyjmenovat, co bylo pod stromečkem. Dar ztrácí na své výjimečnosti, dítě považuje balíčky pod stromečkem za samozřejmost, snižuje jejich hodnotu pouze na materiálno. Dárek ztrácí na hodnotě jako na symbolu radosti, potěšení.

Půjčky na vánoční dárky

A co půjčky na vánoční dárky? Tak to už je zcela mimo mé chápání. Chcete-li pořídit do rodiny něco nákladnějšího - auto, nábytek, elektroniku, sportovní vybavení - je určitě lepší nákup naplánovat, společně rozvážit finanční situaci, společně jít do obchodu. Nejenže děti učíme hospodařit, plánovat, ale potěšíme je i svou důvěrou, že nás zajímá jejich názor, že i ony mohou mluvit do nákupů a v neposlední řadě jim rozšiřujeme znalosti a dovednosti.

Každá rodina si volí svůj způsob prožití Vánoc. Hlavně by mělo jít o to být spolu, strávit klidné dny, odpočinout si, radovat se z dárků, povídat si u společné tabule, navštívit příbuzné, zasportovat si nebo se jen společně projít.

Zkuste se zamyslet nad tím, jaké Vánoce jste prožívali jako děti vy. Na co vzpomínáte nejradši, co vám vadilo? Byla to docela malá hračka, cesta na půlnoční nebo maminčino cukroví? Nebo to je hádka rodičů a matka hudrající, co to všechno stálo honičky a peněz? Co myslíte, jaké vzpomínky budou mít vaše děti?

Autorka je psycholožka, vedoucí Výchovně léčebného oddělení při DDŠ Přestavlky a maminka pěti dětí.