Možná nepřijde Mikuláš

O tom, co chceme předat svým dětem, co jim přejeme, aby mohly zakusit a prožít celou svou bytostí. A mám před očima ladovské obrazy.

Vůni babiččina bytu a také obchody. Jejich vůně, když se pomalu mění nabízený sortiment.

Očekávání, jestli někdy kolem svátku svatého Mikuláše budou v televizi vysílat pohádku S čerty nejsou žerty. Vůni mandarinek.

Mokré chodníky lesknoucí se světlem pouličních lamp. I když to tak možná úplně nevypadá, úvod patří dnešnímu tématu mikulášskočertovských besídek a oslav v mateřských školách.

Předně k těm obrazům. Vesnička zahalená do mrazu a tmy, nehybná a čekající. Ve tmě trochu prokřehle a trochu vznešeně kráčí Mikuláš, anděl a čert. Všechna okna jsou žlutá a rozsvícená. Je v nich čekání a pozvání dál.

Na jiném obraze rodina ve světnici, ve svém klidu a svém rytmu. Krájí jablka, děti se bojí a těší zároveň, nemohou se dočkat. I my tento pocit vnímáme. Vstupují k nám dávné pocity, prožitky a představy. A když se začne stmívat, čekáme, jestli zaslechneme zvonek, řetěz, přibližující se hlasy čertů. Něco nás vrací do dětství a něco ještě mnohem hlouběji k určitým vrstvám zážitku dávných generací. Spojuje nás s nimi rituál, společný prožitek, vědomí plynutí času a jeho opakování. V tom není výjimečný jen svátek svatého Mikuláše, ale všechny slavnosti, svátky a rituály, kterým dáváme význam, a které nás životem provázejí.

Nevšední radost

Rituál, prožívání a smyslová zkušenost mají pro děti nedozírný význam. To, co vnímají a opravdu prožijí, pokud tedy nejsou jen účastníky nebo konzumenty nabízené události, vtiskne se jim do paměti na další opakující se roky, do času, až vyrostou, až budou mít své vlastní děti, až budou stařičké. Vzpomínka, právě ta prožitá, může být plná strachu a lítosti, nebo, a o to bychom se měli snažit, krásná, jedinečná a nevšední. Taková, která se vynoří jako připomínka toho, že děti mohly prožívat na co bylo spolehnutí, že jejich svět byl v pořádku, byl dobrý. Mimochodem právě toto poznání je jedním z nejdůležitějších vývojových úkolů tohoto věku.

Mysleme proto na to, abychom umožnili dětem prožít tento svátek pomalu a všemi smysly. Aby děti viděly, slyšely, dotýkaly se, tvořily a cítily, měly možnost své dojmy vstřebat a uchovat si je. Domnívám se, že není nezbytně nutné zvát Mikuláše a jeho družinu na dopoledne do MŠ. Naopak, myslím si, že je lépe strávit dopoledne dne, kdy Mikuláš rozdává dárky, úplně jinak. Už proto, že dobře víme a také dětem vyprávíme, že Mikuláš chodí děti navštěvovat v předvečer svého svátku.

Naše informace, že Mikuláš chodí dopoledne do MŠ, jiný den do všech možných kroužků, potom také do knihovny a samozřejmě do obchodního centra, mnohé z toho svátečního a jedinečného rozmělňuje. Otázka mého syna, jak to, že Mikuláš vypadá pokaždé jinak a zda si nepamatuje, že už mu něco nadělil, je nasnadě. Ve snaze udělat dětem radost a zprostředkovat jim tolik zážitků, kolik je možné a proveditelné, způsobujeme inflaci Mikulášů, dárečků, ale co je nejsmutnější, inflaci tajemství a pocitu svátku. Z těchto důvodů se domnívám, že úloha MŠ je více v tom dopřát dětem těšení, vnímání, ponoření se do adventních tradic a příchodu různých kouzelných bytostí. Je mnoho způsobů a nápadů, jak se daného úkolu zhostit, ale osvědčený a zároveň asi i nejjednodušší je, oslovíme-li smysly dětí. Takové vnímání jim umožní prožívat, a také si dané okamžiky pamatovat.

Vnímáme všemi smysly

Chuť a vůně. Jejich vnímání oslovuje velmi stará centra v mozku, úzce spojená s oblastí prožívání a paměti. Však víme, že vůně, kterou jsme kdysi vnímali a po letech jsme se s ní znovu setkali, k nám promlouvá sílou a atmosférou kdysi vnímaného okamžiku.

Máme přesnou představu, jak adventní vůně voní a chutě chutnají. Skořice, hřebíček, pomerančová kůra, mandarinky, ty „pravé“, jejichž měkká kůra provoní celou místnost, jehličí, kadidlo, vůně včelího vosku, z něhož vyrábíme svíčky. Jablka, pomeranče, oříšky, mikulášské kynuté cukroví, perník.

Zrak. Vymysleme něco, co zrak dětí překvapí, upoutá či naplní. Světlo svíček v ranní zšeřelé třídě, sváteční svačina za světla svíček. Ohýnek rozdělaný na vyhlídnutém místě a kousek větévky, kterou do něj každý položí. První letošní světelný řetěz naaranžovaný v míse s přírodninami.

Výroba nějaké hezké nenadálé věci, kdy použijeme „vzácné“ zlaté papíry nebo fixy, třpytky, které vypadají jako andělské. Okna, na nichž jsou zlaté tečky, jak se nějaký andělíček koukal v noci oknem do třídy a nechal tu své znamení. Kresba vychladlými uhlíky. Prskavky (jak nádherně voní). Obrázky pánů Lady, Trnky a všech dalších malířů, kteří uměli citlivě a vkusně vystihnout radost a tajemství.

Sluch. Zvuky, které cinkají, zvoní, chlácholí, zpívají, rozechvívají a rozeznívají. Zvonky, zvonečky, rolničky, andělské zvonění, řetězy, flétny a piano. Praskání ohně. Hra hudebního nástroje venku, šplouchání vody. Zvuk a ticho.

Hmat a dotek. Vnímání věcí, které jsme si připravili a které nás obklopují. Tentokrát bez použití zraku, abychom se mohli na dané podněty lépe soustředit. Studené ořechy a zchladlá země. Větve a šišky. Zahřátý vosk, struktura vyrobené svíčky. Pichlavost i jemnost jehličí. Lepkavost mízy. Masáž kamaráda malým jablíčkem. Malování obrázků větvičkou na záda a pohlazení měkkou větví borovice. Procházka přírodou a příchod do vyhřáté, provoněné místnosti

Vyprávění, povídání, příběhy. Povídejme si, smějme se a buďme spolu. Vyprávějme starý příběh o Mikuláši, o tradicích, čertech, o andělech a pohádkách. Udělejme výstavu knížek a zvolme obrázky, které se nám nejvíc líbí.

Zkusme si je namalovat. Pojďme si chvíli povídat do kostela. Třeba s panem farářem, umí-li hezky vyprávět. V kostele se zvuk i hlas jinak nese. Je to tam celé sváteční a zvláštně, hezky a tajemně to tam voní. Hrajme si na kouzelné kukátko, nebe i peklo, na čertovskou školku.

Pokud zvolíme tuto prožitkovou formu čekání na předvečer svatého Mikuláše, budou děti klidnější, otevřenější a vnímavější než v situaci, kdy ve školce čekají besídku. Dovedete si představit, jaký by byl Štědrý den, kdyby se lidé scházeli u stromečku ráno, v poledne i večer a čekali, že jejich pocity budou stejně silné a stejně slavnostní?

Chystáme se na Mikuláše

Věnovala jsem se možnosti, jak strávit mikulášský den bez Mikuláše, ale samozřejmě se musíme zamyslet i nad tím, jakým způsobem přistoupit k tomu, je-li Mikuláš se svou družinou do školky pozván a my děláme vše proto, aby děti na tu vzácnou chvíli jejich návštěvy vzpomínaly co nejlépe. I zde platí, že prožitek je to nejdůležitější, co můžeme dětem věnovat.

Připravme a nalaďme své smysly na jejich příchod. Ztišme se světlem, tichem, vůní, poslechem, sváteční atmosférou. Povídejme si o bytostech, které nás mají navštívit. Před jejich návštěvou se chvíli vypravme ven. Děti bývají tento den dost neklidné, pohyb a chladný vzduch jim udělá dobře. Nepodceňujme obavy dětí, kterým setkání s mikulášskou družinou není příjemné a bojí se ho. Vzpomeňme si na pana Ladu a na jeho hřejivé obrázky. Děti jsou doma, ve svém známém, jistém prostředí, se svými nejbližšími. Jsou v nepoměrně větší jistotě než děti ve školce. I tak se trochu bojí. Mohou si zkusit mít trochu strachu i obav, protože jsou v bezpečí. Takovou jistotu ve školce, zvlášť velmi úzkostným dětem, nezajistíme. Dětí je mnoho, paní učitelky dvě. Děti si tedy ve své obavě mohou připadat více samy. Aby překonaly strach, musíme jim nabídnout fyzickou oporu. Objetí, ruku, místo vedle nás. Je možné, že se některé z dětí opravdu nechce setkat s čertem, ale možná ani s andělem a Mikulášem. V takovém případě respektujme jeho volbu a umožněme mu strávit čas jejich návštěvy na klidném místě, kam je vstup kouzelné návštěvě odepřen. Je-li dítě v úzkosti, zřejmě tam s ním bude muset někdo důvěryhodný počkat. Víme přece, že nadpřirozená bytost se může v tento den ocitnout kdekoliv.

Další lapálie může nastat, budeme-li chtít, aby všechny děti říkaly nějakou báseň a podmiňovat tím jejich obdarování. Říkám to zde spíš jako vsuvku, protože věřím, že ve školkách tento způsob nátlaku již vymizel. Na druhou stranu proč nezmínit to, že v bezpečném prostředí by se děti měly do určité míry snažit překonávat svůj strach a nevoli.

Děti mohou návštěvě ukázat své obrázky, výtvory, společně jim zazpívat, vyslechnout jejich slova, pochvaly i drobné výtky, nechat se trochu zašpinit od čerta a trochu nablýskat od anděla.

Dárky a dárečky. V době přemíry sladkostí a různých dárků na jedno použití bychom i k malým mikulášským dárečkům měli přistupovat s rozmyslem a péčí. I ony by měly obsahovat kousek výjimečnosti, symboliky, tajemství a něčeho velmi blízkého a milého.

Jmelí, obrázek, uhlík z pekla v krabičce, stříbřité pírko od anděla, Mikulášské pečivo, či perník, sbírku vánočního koření, mikulášský vánoční čaj, který namíchala paní Mikuláška, vánoční mýdlo pro štěstí, prskavky, brambory na společnou svačinu, které čertík přinesl právě upečené z pekla či talisman.

A pokud letos Mikuláš, čert a anděl opravdu dopoledne nepřišli, možná nám něco ze jmenovaných dárků nechali v noci za oknem. Tajemné věci, které potěší, zahřejí, provoní, zpřítomní. A možná nám přinesli spoustu malých dárečků, které nachystali tak, abychom předvánoční čas spolu mohli pomalounku prožít.