Re: A co když
Moje maminka mi (už několikrát :-) ) vyprávěla, že když jí bylo 16, byla na návštěvě u své tety ve Francii. Ta teta spolu s manželem vlastnila jeden z nejluxusnějších hotelů s restaurací v Paříži a pak pár domů a obchodů..... Tam tedy rozhodně nebyl nedostatek financí. A když mamčina sestřenice (tedy dcera této tety a strýce) měla - celkem přiměřené - přání koupit kalhoty, teta jí řekla, že ne. Mamčiné sestřence bylo 14 a po těch - tehdy velice moderních - kalhotách moc toužila. A tak se mamka jednou začala přimlouvat, aby jí teta ty kalhoty koupila. A teta jí řekla: "To víš, že jí ty kalhoty koupím, za měsíc bude mít svátek, tak je dostane, ale kdyby po nich nemohla chvíli TOUŽIT, tak by se z nich tolik neuměla RADOVAT."
Tahle myšlenka mi přijde velice rozumná. Mnoho dětí dnes dostává COKOLI si přeje, bez čekání, bez zásluh, jen tak. A tak je tyto věci dost brzy přestávají bavit a zajímat.
Simča
Odpovědět