Máma nesmí jen kázat. Musí i ukázat

MUDr. Kateřinu Cajthamlovou asi nemusíme většině čtenářek představovat. Ano, je to ta, která celý minulý rok řádila na televizních obrazovkách v pořadu Jste to, co jíte. Slovo "řádila" je v jejím případě víc než na místě. Vyhazovala totiž všem (více či méně) korpulentním účastníkům hubnoucí reality show z lednic skoro vše, co jí přišlo pod ruku. (Přesněji řečeno vše, co se neshodovalo se zásadami racionální výživy a toho bylo v ledničkách tlouštíků opravdu dost…)

Při práci s obézními dospělými i dětskými pacienty jde starost o jejich bolavé tělo i bolavou duši ruku v ruce. Vy jste, pokud vím, sice vzděláním lékařka-internistka, ale táhne vás to i k psychologii. Už šest let se zabýváte kromě dietologie a obezitologie i systemickou psychoterapií. Což je jistě pro váš obor ideální kombinace.

Pojďme si, paní doktorko, povídat o tom, jak by měla být vychovávaná malá holčička, aby se z ní jednou stala zdravá šťastná máma zdravého šťastného prcka…

"Ano, je dobře, že je otázka formulována takovým způsobem, aby se dalo sáhnout tak hluboko do minulosti. K tomu, aby se vám jednou narodilo zdravé dítě a abyste bez problémů zvládla těhotenství, porod i nároky spojené s mateřstvím, vede opravdu velmi spletitá cesta. Příprava na mateřství totiž už skutečně začíná výchovou malé holčičky. Málokterá máma si například uvědomí, že její dcerka už se narodila s kompletním počtem vajíček ve vaječnících. Co to znamená? Že vajíčka už jen dozrávají a všechno, co se té dívence během života přihodí, je do nich poctivě vpisováno. Jejich stav je tedy ovlivněn především kvalitou stravy, kontaktem s léky a toxiny, ale také tím, zda holčička sportuje, zda se pohybuje v zakouřeném prostředí… To vše může nějakým způsobem nedozrálá vajíčka ovlivnit. Maminky by proto měly pečlivě sledovat například i to, kolik rentgenových vyšetření (někdy zbytečných) holčička absolvovala, kolik antibiotik jí bylo předepsáno, jak často je dítěti podávána zdánlivě nevinná "medicínka proti bolesti". Maminka by si měla také uvědomit, jakým stresům bývá její dcerka vystavena. I proto bych se já jako lékařka přimlouvala za to, aby se dívkám měřilo trochu jiným metrem než klukům. Pokud malinkou holčičku strašíme - byť z legrace, děsíme ji, jakýmkoli způsobem jí znepříjemňujeme život, trápíme ji, psychicky či fyzicky ji týráme…, můžeme si být jistí, že si v sobě negativní zážitky ponese po zbytek života. Nejde tady jen o její duši - my ženy jsme přece jenom o trochu citlivější než muži a máme jiný způsob zapisování údajů v mozku - ale registruje to samozřejmě i její tělo. Pamatují si to její vnitřní orgány, a tím i vaječníky a vajíčka jejího nedozrálého organizmu. To si možná málokdo uvědomuje. Takže abych to shrnula - tady platí přímá úměra: čím lépe se budu o dívku po stránce fyzické i psychické celé dětství starat, tím lépe ona bude jednou připravena na svou roli mámy. Jak jednoduché… A těžké zároveň.

Mateřství je samozřejmě úplně normální stav organizmu, ženy jsou na ně perfektně připraveny, pokud jsou zdravé - tedy pokud mají dobře vyvinutou kostru, správně vytvořené svalstvo, dobré postavení pánve (což je další věc, o které se málo ví a která souvisí s takovou zdánlivou banalitou, jako jsou vhodné boty - protože máme-li zdravou příčnou i podélnou klenbu nohy, máme i správný nášlap, tím pádem také náležité držení pánve, a tudíž i pevnou břišní stěnu, zpevněná záda, a tedy i vhodné podmínky pro to, abychom vůbec odmenstruovaly a počaly…). Dívka s prověšenou pánví, a tím pádem i zatíženou bederní páteří má bolestivé měsíčky a může mít jednou i problém s otěhotněním.

Mazlení není nikdy dost…

Když se dítěti dostatečně věnujeme, mazlíme se s ním, povídáme, dáváme mu znát, jak hodně nám na něm záleží … můžeme si být jisti, že si náš potomek vybuduje základy dobrého zakotvení: bude důvěřovat svému okolí, bude důvěřovat sobě, získá schopnost radovat se, bude si umět poradit s frustrací … ale bude mít jednou zároveň odvahu dělat chyby a tyto chyby napravovat, bude se zkrátka umět porvat s nepřízní osudu… Možná by se vám mohlo zdát, že tohle mé povídání o důvěře a sebedůvěře souvisí s tématem mateřství jen velmi okrajově, ale opak je pravdou. Sebedůvěra - víra v to, že jsem schopná si najít spolehlivého partnera, víra, že mám na to, abych počala zdravé dítě, abych ho donosila, porodila, vychovávala bez úzkostí a zbytečných obav, hraje v životě budoucí maminky obrovskou roli. To, že žena rozpozná, co jí signalizuje její vlastní tělo, a že těmto signálům bude rozumět - to je pro budoucí mateřství nejdůležitější. Možná by se čtenářky divily, kolik mladých žen se těhotenství vyhýbá z jednoho důvodu - z iracionálního strachu: obávají se zdravotních těhotenských komplikací, mnohé z nich mají také panický strach z bolestivého porodu, jiné už se zase dopředu hroutí při představě nezměrného psychického a fyzického vypětí, které je v jejich představách s péčí o mimino spojeno. Spousta žen se zkrátka bojí toho, že v sobě nenajde na dítě dost sil - protože si nevěří. Nevěří ve své schopnosti, nevěří ve svou sílu.

Částečně je na vině i to, že kolem gravidity a porodu existuje stále ještě velká spousta nedorozumění. Problém vidím i v tom, jak se ne právě citlivě přednáší na základních školách pohlavní výchova. Důraz je kladen spíš na "technickou" stránku věci. Což dokáže citlivé mladé duše spíš vyděsit než je pro důležité životní role připravit. V těchto přednáškách se sice děti dozvědí všechno o anatomii pohlavního ústrojí, ale nedozvědí se například nic o tom, jak je důležité vybrat si správného partnera pro život. Mladé dívky si s učiteli nepovídají o lásce, o sebedůvěře, o hrdosti, o nezávislosti, o schopnosti samostatného kritického myšlení, o odolnosti proti manipulaci… A to je velká chyba.

A pokud jde o antikoncepci? Nejsem rozhodně příznivcem předepisování hormonální antikoncepce nezletilým dívkám. Pokud už dojde k tomu, že o "pilulky" žádá velmi mladé děvče - patnácti-, šestnáctileté, není v jeho životě podle mého názoru rozhodně všechno v pořádku. Když se téměř ještě dítě rozhodne pro pohlavní život, hraje tu opět nejspíš roli ten iracionální strach, že když "partnerovi" nevyhovím, opustí mě… Teď budu možná působit poněkud staromódně, ale já si myslím, že kultura odkládání pohlavního styku do rozumnějšího věku by se mohla zase vrátit. Pohlavní styk není nic, co by si velmi mladá dívka mohla náležitě užít. Všechny dospělé ženy vědí, že vývoj pohlavnosti a schopnosti prožít orgazmus se rozvine až poté, co je dokončena puberta. Orgazmus je otázka emoční, fyzické i sociální zralosti - proč tedy někam spěchat a zbytečně si komplikovat život?

Neuklidňujte děti jídlem

Vraťme se, paní doktorko, zpět k disciplínám, které jsou vám nejbližší: k obezitologii, dietologii, tlouštíkům, hubeňourům, zdravé výživě a tak vůbec… Teď nedávno se vrátila kamarádka z Alabamy a říkala, že si uvědomila, jak tu máme nádherné vysportované děti proti těm malým koulím, které na americkém jihu na každém rohu potkávala… Jistě se setkáváte i s tím, že do vaší ordinace zavítá tlustá maminka s oplácaným potomkem a žádá pomoc pro oba…

Vy sama jste užila slovního spojení nádherné - vysportované dítě. Jakmile sem přijde maminka se silným děckem, tak se ptám na dvě věci - první je sebevědomí toho mrňouse - velmi často jde totiž o zakřiknuté, introvertní děti, tedy o děti, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné v kolektivu. Tento svůj handicap pak zpravidla prckové začínají dříve nebo později kompenzovat jídlem. A druhá věc, která mě zajímá, je, zda se syn či dcerka věnuje nějaké sportovní aktivitě. V okamžiku, kdy je dítě neobratné - z jakéhokoli důvodu - se dostává do bludného kruhu, z něhož je velmi těžké se vymanit: Děcko odmítá sport = přibere = začne mít mindráky = uklidňuje se jídlem = je vyřazeno z kolektivu = jí ještě víc = začne se kamarádů samo stranit = jídlo se stává náplastí na bolesti všedního dne…

Je důležité si uvědomit, že za tenhle kolotoč nemůže dítě, ale jeho rodiče. Maminkám kulaťoučkých, nesportovních stydlivých dětí zpravidla doporučuji nejen změnu životosprávy CELÉ RODINY, ale především to, že musí působit na dítě jako osobní příklad. Rodiče nesmí jenom kázat, musí především ukázat!

Děti, které mají geneticky naprogramovaný těžký typ obezity, patří opravdu mezi výrazné výjimky. Tloušťka je totiž ve většině případů zvyková záležitost - stačí si uvědomit, že mnohá maminka strčí raději dítěti rohlík nebo lízátko, jen aby nekřičelo a nezlobilo. A to se děje vlastně už od kojeneckého věku - jen co miminko začne trochu pobrekávat, strčí mu maminka prs. Dokonce mnohdy ještě před tím, než se přesvědčí, jestli dítě nepláče kvůli mokrým plenkám. Mnohá děcka potřebují víc to, aby je vzala maminka do náručí, pomazlila se s nimi a dala jim pocit jistoty a bezpečí, než aby je upokojovala jídlem… Člověk, který byl zvyklý na to, že se jeho pocity frustrace, nepohody a stresu odmalička řešily jídlem, si samozřejmě ani jako dospělý neumí v zátěžových situacích poradit jiným způsobem.

Tlusté dítě - podvyživená chudinka?

Já ale spíš vídám v ordinaci jinou kombinaci: velmi hubené potomky obézních matek. Tyto děti nemívají žádnou svalovou hmotu, bývají to kostřičky obalené slabou - zatím! - vrstvou tuku. (Jejich maminky byly ostatně jako děti úplně stejné…) V podstatě jde o děti podvyživené, o děti, které se ládují převážně jen sladkostmi, pečivem z bílé mouky, sem tam nějakou uzeninou, jiné potraviny sveřepě odmítají... Nejí ovoce, zeleninu, jogurty, ryby… Tím, že maminky těmto dětem ustupují ("Když nesníš maso, vezmi si alespoň sušenku, nějaké kalorie do sebe dostat musíš…"), a také tím, že své potomky nenutí k pohybu, vyrábějí z nich asteniky s nechutenstvím různého typu. Tyto nesportovní děti působí na první pohled nezdravě, bývají unavené, mají poruchy imunity, často se u nich objevují alergie atd. Je to především proto, že mívají výrazný nedostatek kvalitních bílkovin v potravě. Podvyživeným - ať už tlustým nebo velmi hubeným dětem, váha tady zase nehraje až tak podstatnou roli - "naordinujeme" nejprve ze všeho pohyb. Fyzickou aktivitu pomaloučku stupňujeme. V okamžiku, kdy si dítě na pohyb (nejlépe na čerstvém vzduchu) zvykne, objevuje se i hlad a chutě na zdravé potraviny. Tehdy se začínají bledé anemické chudinky před očima proměňovat v normální zdravé, silné, osvalené kluky a holky. A ti už by snad jednou v budoucnosti problém s obezitou řešit neměli..."