Mazleme se s dětmi (ale ne „za každou cenu“)

Vzpomínám si na maminku své kamarádky, která přivedla svoji první dceru na svět velmi mladá, na počátku 50. let, a o dětech a jejich výchově mnoho nevěděla. Byla to maminka velmi úzkostlivá, ba úzkostná, o slabou holčičku se hodně bála.

Když jednou – možná zase v návalu strachu – k sobě chtěla dítě silně přitisknout, asi čtyřletá holčička se jí vyvinula z náruče a pronesla: „Nech ji, Alenku, malou hodnou holku. Nemá to láda!“ Mladá maminka se po tomto „odmítnutí“ stáhla do sebe, neboť usoudila, že ji dítě „nemá rádo“, o pár let později to dospívající a dospělé Alence opakovaně připomínala, a jak kamarádka říkala, jejich vztah už zůstal poznamenaný. Nevěříte? Tohle je opravdu příklad ze života…

Míra „mazlivosti“ malých dětí je individuální

Komunikace prostřednictvím doteku, tedy tzv. komunikace taktilní (dotyková, hmatová), je jednou z významných oblastí mezilidských vztahů. U nejmenších dětí jde slovní komunikace a dotykový kontakt ruku v ruce. Většina maminek cítí po narození dítěte potřebu se svého dítěte co nejčastěji dotýkat, hladit je, mluvit na ně. Jsou to biologické instinktivní potřeby, které jsou vrozené téměř všem zdravým ženám.

Pro zdravý vývoj dítěte je fyzická blízkost matky/rodičů velmi důležitá. Je dobře, že v současné době rodiče často nosí své malé děti na svých tělech v šátcích nebo jiných nosítkách.

Některé děti jsou úzkostné, v noci pláčou a uklidní se až u maminky/rodičů v posteli, kdy cítí její/jejich fyzickou blízkost. Starším generacím se to často „nelíbí“, ale rozhodně se to nedá považovat za něco nepatřičného. „Strach, že si na to dítě zvykne, je zbytečný. Později dětem stačí jen přechodná blízkost rodičů při usínání. Blízký, intimní kontakt s matkou je zvláště v prvním roce života dítěte nenahraditelný. Vždyť se koneckonců říká, že se děti mají doslova ,vy-chovat‘,“ vysvětluje dětská lékařka MUDr. Marie Lachsová.

I batolata bývají často hlazena, chována, líbána, takže velmi brzy vycítí, že v těchto dotecích jsou projevy lásky a náklonnosti. Sama potom mazlení často vyžadují a vyjadřují jimi sympatie.

Je však třeba si uvědomit, že míra „mazlivosti“ malých dětí je velice individuální a rozhodně nelze vytvářet domněnky typu „dítě se mnou nerado mazlí, takže mě má málo rádo“, jak usoudila maminka malé Alenky. Některé děti se brání objetí nebo i jen delšímu pohlazení už od vstupu do mateřské školy, jiné ještě ve středním školním věku skočí v neděli ráno k rodičům do postele a rády se pomazlí.

Tělesné kontakty a jejich frekvenci samozřejmě určuje především rodinné prostředí. Dítě se přizpůsobuje tomu, jak reaguje jeho okolí. V rodině, kde jsou její členové spíše uzavření, nejsou zvyklí dávat najevo svoje pocity, se i dítě naučí se neprojevovat. Jestliže dítě žije v rodině, kde se rodiče ani její ostatní členové bez viditelných citových projevů a kontaktů neobejdou, považuje je za naprosto normální běžnou součást života a komunikace.

Doteky však nejsou jen projevy citového vztahu. Dotek je i součástí didaktické výbavy rodičů při prvotním seznamování dítěte s okolním světem. I takové všeobecně známé batolecí hry jako „Paci, paci, pacičky“, „Takhle jedou páni“ či „Kovej, kovej, kováříčku“, jsou založené na doteku, resp. na manipulaci s tělem.

Podle některých odborníků je třeba hra „Vařila myšička kašičku“ jedním z mála zachovaných svědectví, že i v naší kultuře byly známy akupresurní a relaxační techniky, které dnes většinou přisuzujeme pouze národům Orientu. „Spirálovité kroužení po dlani, stimulace tlakových bodů na bříškách prstů a následně aktivizace nervové dráhy na vnitřní straně paže od zápěstí do podpaží není sekundárním doprovodem dětského říkadla, nýbrž právě naopak,“ uvádí například Mgr. Petr Kukal.

Je přirozené, že postupně děti přestanou něžné doteky s rodiči a blízkými lidmi vyhledávat a nejpozději začátkem puberty je začnou, zvláště chlapci, přímo odmítat. Nad tím se, milí rodiče a prarodiče, nepohoršujme, ani dětem pohlazení nebo objetí nevnucujme. Přesto bychom ale neměli na taktilní kontakt rezignovat úplně. Pro pubertální dívky bude asi spíše přijatelný přátelský dotek matky, zatímco možná znejistí ve vztahu s otcem, chlapci budou asi uhýbat matčinu pohlazení a spíše ocení otcovo poplácání po rameni, mužný stisk ruky apod.

Masáže dětí a kojenců

Je už to řada let, co jsem se účastnila kurzu masáží dětí a kojenců Mgr. Jany Hašplové. Účastnila se ho se mnou moje tehdy dvacetiletá dcera. Musím přiznat, že jsem trochu „záviděla“ účastnicím kurzu, které s sebou měly své předškolní ratolesti. Jejich krátké nožičky se masírovaly podstatně snadněji než dlouhé končetiny mojí dcery, ale masáže jsme si obě moc užívaly a já jsem i zalitovala, že jsem se o této úžasné metodě nedozvěděla dřív, dokud byly moje dcery malé…

Metoda, kterou nás tehdy Jana Hašplová učila, obsahuje tři druhy dětských masáží – tradiční indické, švédské a masáž chodidla, která se vyvinula z reflexních technik. „Tahy indické a švédské masáže spolu výborně ladí. Nejzřetelněji to můžeme vidět při masáži rukou a nohou, kde je indická masáž směrována odstředivě k periferii (od ramen či od kyčlí k prstům) a uvolňuje napětí, zatímco švédské tahy stimulují tok lymfatického, cévního i energetického řečiště do centra těla,“ uvádí Mgr. Jana Hašplová.

Celá masáž je smysluplnou soustavou velmi jemného a procítěného masírování svlečeného dětského tělíčka. Ke zvláčnění jeho pokožky používáme olejů, k jeho uvolnění a k prohloubení relaxace pouštíme k masáži dětskou relaxační hudbu. Jakmile zvládneme techniku a sled základních tahů masážní sestavy, můžeme začít využívat vlastní intuici a kreativně přizpůsobit masáž potřebám dítěte i potřebám svým.

A proč bychom měli masírovat? My i děti se naučíme relaxovat, soustředit se, děti s námi budou lépe spolupracovat, zlepší se jejich spánkový rytmus, a protože s láskou pečujeme o jejich tělo i duši, budou odolnější vůči nemocem a škodlivým vlivům okolního prostředí.

Takže své děti hlaďme, mazleme, masírujme a chovejme a užívejme si neopakovatelné okamžiky, které nám jejich příchodem na svět byly dopřány.

Uvědomujme si však také, že vedle láskyplného přístupu rodičů k dítěti je nezbytná i tolerance a úcta. Dítě se do ničeho nesmí nutit. Jestliže není na masáž připraveno, můžeme ho k sobě jen přivinout a pochovat a masáž zkusit příště.

Podrobný návod najdeme v knize Jany Hašplové Masáže dětí a kojenců, která vyšla opakovaně v nakladatelství Portál (naposledy v roce 2020).