Jaké jsou varovné příznaky sebevražedného chování?

sebevražedném chování u dětí mluvíme tehdy, když se jedná o zaměrné jednání s cílem ukončit svůj život. Sebevraždě zpravidla předchází dlouhé období kumulace tlaku, potíží a negativních emocí. Konkrétními příčinami myšlenek na sebevraždu mohou u dětí být např. šikana, traumatizující zážitky, potíže v rodině, potíže ve škole, prospěch, osamělost nebo psychické onemocnění.

Sebevražednému jednání předchází postupné změny ve vnímání a prožívání. Typické je tzv. tunelové vidění, kdy člověk přestane vnímat své možnosti a zdroje podpory v okolí i v sobě. Soustředění a emoce se zaměřují směrem, ve kterém dominuje zoufalství, beznaděj a strach. Časté jsou také pocity studu, selhání, viny, a rostoucí hněv, který člověk obrací sám proti sobě. Úleva od tohoto neustálého tlaku a utrpení je velmi lákavá a jako jediný možný způsob osvobození se může člověku jevit sebevražda.

Fáze

1. Sebevražedné myšlenky - myšlenky na to si vzít život se stávají intenzivnější a nutkavější. O tématu sebevraždy může dítě mluvit v náznacích či je zobrazovat v obrázcích.
2. Sebevražedné tendence - myšlenky na smrt dostávají jasné obrysy a dochází k přípravě konkrétního plánu sebevraždy, např. dítě může psát dopis na rozloučenou, mluví o způsobu, jakým by se chtělo zabít.
3. Sebevražedné jednání - pokus o sebevraždu nebo dokonaná sebevražda.

Myšlenky na sebevraždu prožívají kromě dospělých i děti, a to v jakémkoliv věku. Častěji se objevují až v období puberty a adolescence. Z vývojového hlediska je v tomto období běžná náladovost, silné emoce a určitá fascinace tématem smrti. Je však důležité si dát pozor na to aby dospělí v okolí nepřehlíželi či nebagatelizovali varovné signály rozvíjejících se sebevražedných myšlenek u dítěte.

Varovné signály, které nám dávají najevo, že dítě na sebevraždu myslí mohou být:

• Náhlá změna chování - např. více se uzavírá do sebe, ztrácí zájem o vrstevníky či koníčky, je podrážděné, náladové, vzteklé nebo smutné
• Vyjadřování pocitů beznaděje - „nic nemá smysl”, „život je trápení”
• Mluvení o smrti jako o řešení (může být i v rámci humoru, v afektu atd.) - „kdybych tady nebyl, už byste se netrápili,” „nejlepší bude se zabít”

Doporučujeme

Nepodléhejte představě, že mluvením o sebevraždě vnuknete dítěti tento nápad. Nebojte se dítěti sdělit otevřeně, že vás napadlo, že by mohlo myslet na sebevraždu. V případě, že se vám otevře a svěří, pozorně naslouchejte a vyvarujte se vyvolání pocitů viny (“přece bys nám to neudělal”) nebo shazování jeho potíží (“z toho vyrosteš” “to přeci řeší každý”). Přijměte jeho pocity s pochopením (“to úplně chápu, to je těžké se takto cítit”). Doptávejte se konkrétně, abyste zjistili, v jaké fázi dítě je, co mu myšlenky spouští atd.

Podpořte své dítě, že na tyto myšlenky nemusí být samo a oceňte je, že o tom dokázalo mluvit. Společně vyhledejte odbornou pomoc. Můžete také vytvořit krizový plán pro okamžiky, když ho přepadne silné nutkání si vzít život - kam zavolat, za kým jít, aby měl pomoc ihned dostupnou. Může kdykoliv zavolat na Linku bezpečí. Vnímejte své limity a postarejte se také sami o sebe, abyste zvládali být oporou pro své dítě v takto náročné situaci, můžete zavolat na Rodičovskou linku nebo na jakoukoliv jinou krizovou linku.

Akutní signály ohrožení života

• Náhlé zklidnění po dlouhém období zoufalství.
• Vyhledávání informací o způsobech sebevraždy.
• Mluvení o plánu, konkrétnější vyjádření – např. “v té době už tu nebudu.”
• Dávání věcí do pořádku, dopis na rozloučenou - mnohdy mohou napsat vzkaz na rozloučenou vrstevníkům či ho zveřejnit na sociálních sítích.

V případě, že se dozvíte, že vaše dítě už plánuje sebevraždu, nenechejte je pokud možno o samotě a co nejdříve kontaktujte odbornou pomoc – záchranná služba, krizové centrum či psychiatrická léčebna.