Re: Neji ovoce

Vaše dcerka v tom není sama. Můj dvouletý syn měl cca od 1,5 roku v podstatě doteď (jsou mu 2 roky a 2 měsíce) období, kdy téměř nejedl ovoce. Pil ale ovocné čaje a byl ochoten jíst jablečný štrůdl nebo jiné jídlo se zapečeným ovocem (a nevadilo mu, že v tom ovoce je, i když to věděl). Když mu bylo něco málo přes rok, byl schopen si ukusovat z celého jablíčka a jíst celý banán. Ale někdy během loňské zimy začal odmítat syrové ovoce bez ohledu na to, jak je nakrájené či rozmačkané (i když o rozmačkané nestál už ani jako miminko, tak to jsem na něj moc nezkoušela). Ještě nedávno mi to vysvětloval tím, že Mirečkové jablíčka, banány apod. nepapají... Ale před časem se nechal přesvědčit k ochutnání hrušky a poté i jablíčka a pomeranče, takže teď si občas kousek ovoce na svačinu dá (když má hlad, ale ne tak velký, aby chtěl něco výživnějšího - např. čokoládu...). Já tomu nechávám víceméně volný průběh - jen se mu snažím jít příkladem (vždycky řeknu, že si jdu nachystat nějaké ovoce na svačinu a jestli si dá taky a pak mu to opakovaně nabízím; např. dneska si ale se mnou nedal, dostal chuť na vlašské ořechy, tak posvačil ty). Snažím se z jídla nedělat žádnou vědu, jen jsem mu nedávno vysvětlila rozdíl mezi papáním a mlsáním. Zatím se mi tento přístup docela osvědčil - i když si syn dal jednou těsně před obědem lentilky, jak byla hotová polívka, sám od sebe mi řekl, že chce dát lentilky pryč a chce polívku. Snědl ji pak bez problémů a na to i druhé jídlo. Jindy zase po polívce požádal o druhý chod a prohlásil: "Až spapáš druhý papání, dáš si čokoládku." A tak taky udělal:-) To už sice odbíhám od problémů s odmítáním ovoce, ale chci tím jen dokumentovat, že se možná docela vyplatí situaci kolem jídla moc nedramatizovat, protože si myslím, že pokud není dítě různými pohrůžkami apod. do jídla nuceno nebo mu něco naopak striktně zakazováno, má schopnost poznat, co zrovna potřebuje (je to samozřejmě jen můj pocit, vědeckou oporu tento můj názor pochopitelně nemá žádnou:-). Každopádně rozruchem kolem jídla se podle mě může případný problém spíš zhoršit. Např. můj manžel měl podle mé tchyně velké problémy s jídlem jako dítě - nechtěl téměř nic jíst a celá rodina to hrozně prožívala. Tchyně přitom mého syna obdivuje, jak krásně papá. Přitom on jí pěkně vpodstatě jen oběd, k snídani sní často jen půl jogurtu nebo pribináčku a nic jiného nechce, s večeří je to podobné. Manžel byl prý skoro podvyživený, v roce měl 9 kg. No, syn měl ve stejném věku něco málo přes 10 kg a podvyživeně rozhodně nikdy nevypadal a nevypadá (naopak mě doktorka v době, kdy byl plně kojený, podezírala, že ho dokrmuju, protože hodně rychle přibíral na váze a byl docela jako cvalík). Takže pokud jí dcerka aspoň zeleninu, moc bych se tím na Vašem místě netrápila, dá se očekávat, že časem si k ovoci najde cestu sama.