Kde budou žít naše děti?

Mám tři děti. Dva syny, jednu dceru. Je jim 13 roků, 4 roky a 6 měsíců. Jako každá máma se o ně bojím. Pokaždé když jsou nemocní, nebo ten nejstarší, když se dlouho nevrací domů, klepu se, když píše důležitou písemku, nebo je na škole v přírodě apod. U dcery prožívám trápení se školkou, s nejmladším rostoucí zoubky…. stále něco. Na každé z nich jsem se těšila, představovala si, jak bude vypadat, co mu půjde a na co bude nemehlo, kdy bude mluvit a chodit…

A nedávno mě napadla otázka, možná spíš filozofická: Není to sobectví přivést děti na tento svět? Já je chci, materiálně jim toho moc nabídnout nemohu, ale zahrnuji je pozorností a láskou. A co dál!! Nemyslím tím, co já jim mohu dát, ale tato planeta zřejmě spěje ke svému zániku, každý druh nakonec vyhyne. Lidé si planetu hodně zničili a ničí dál. Kde budou mé děti žít? A mohou mít moje děti děti? Když jsem byla malá holka, bylo jaro jarem, léto létem, podzim podzimem a zima zimou. Každý rok jsme bruslili a sáňkovali, v létě se koupali, na podzim poušteli draka apod. Moje děti zatím moc pěkných zim nezažili. Většinou jde počasí z extrému do extrému. A to jsou změny, které já zaznamenávám během pár let, co bude dál. Proč nikdo neslyší na varování ekologů? Kdyby každý začal sám u sebe, tak by se nás sešlo nakonec určitě hodně. Kdyby každý vypouštěl ze své pračky či svého dřezu nezávadnou vodu, alespoň o víkendu se pohyboval jinak než v autě, třídil odpad, nevytvářel zbytečné odpadky jako např. papírové pleny apod., kdyby, kdyby…

Proč na tyhle otázky nikdo neslyší? Já sama, když o tom zavedu řeč, připadám si jako z jiné planety. Buď mi každý odpoví, že jednotlivec nic nezmůže, nebo že mu obyčejný jar či prášek na praní stačí. Někdy mám pocit, že zabedněnost lidí je větší než starost o to, kde naše děti budou žít.

Jak mohu já přispět? Především svým příkladem. Vedu děti k tomu, aby cítili zodpovědnost za naši planetu.

Naše domácnost: třídíme odpad, topíme obnovitelným zdrojem – dřevem, používám látkové pleny, nepoužíváme prášky na praní ani žádné saponáty včetně sprchových gelů – používáme ekologické, v přírodě snadno odbouratelné výrobky, snažíme se šetřit energie, chtěli bychom využívat slunce k ohřevu vody (časem až bude víc peněz). Je škoda, že vše, co může šetřit zdraví naší planety i zdraví naše, je tak nákladné. Ne vše.

Přemýšlí někdo podobně? Máme rodit děti? Vždyť já se bojím, kde budou žít!!!