Úvaha o "mužských" a "ženských" úkolech

Jak jsem tak pročítala jednu diskusi, utkvěla mi věta z jednoho příspěvku, ve kterém čerstvě vdaná budoucí maminka píše, že její rodiče ani ona a její partner nedělí práce na "ženské" a "mužské"… No budiž. Přispívá to k harmonizace vztahu ? Asi ano - manželka je spokojená, že na tu otročinu, co se točí pořád dokola, není sama, a že muž vidí, jaké to stojí úsilí. Manžel chce nejdříve udělat své manželce radost, dokázat jí, že jí velice miluje a proto jí pomůže kdykoliv s čímkoliv, postupem času to přejde do pózy "udělám to, aby byl klid"… Ono v té vzájemné bilanci kdo se na čem jak moc podílí nejde asi ani tak o práci samotnou, jako o zájem a následnou pochvalu. Když si manželka povzdychne, že musí umýt okna, rozhodně nechce slyšet "Tak s tím prosím tě počkej, až nebudu doma !" I manželka posléze uklízí ne proto, že by jí to snad bavilo, ale proto aby bylo uklizeno, protože to tak má být… Navíc může kdykoliv zazvonit sousedka-drbna, přijet tchýně či zaskočit dosud svobodná kamarádka, která bydlí se své garsonce, kde k úklidu stačí umýt hrnek od kafe a přemáchnout krajkové prádélko.

Moji rodiče nedělili práce na mužské a ženské, ale na "tohle děláš ty, tohle dělám já". Spokojeně spolu žili a pracovali přes 40 let a docházelo k mnoha veselým zádrhelům v chodu domácnosti. Máma neuměla vyměnit pojistky, táta neuměl pustit málem ani sporák. Máma vařila, prala, žehlila, starala se o domácnost, chodila po úřadech, táta pracoval, pracoval, pracoval a pracoval, celý den byl zalezlý v dílně, jednou za měsíc šel k hlavním dveřím, kde stála listonoška s důchodem. Ne - přeháním, taky pěstoval na zahradě zeleninu a chodil si do samoobsluhy pro pivo a cigarety.

Rodiče mého manžela jsou svorně přes 25 let a dělají všechno spolu, přesněji tchán se dobrovolně a upřímně angažuje při údržbě domácnosti - tchýně naplní a spustí pračku, tchán sám "ohlídá", že se už je vypráno, dá to sušit, a usušené nahrubo složí na koš. Když se vyhlásí, co bude k obědu, sám jde a připravuje zeleninu, brambory, vyndá maso z mrazáku. Tchýně má na sebe psané všechny doklady, protože ona chodí po úřadech, ona nakupuje, on uklízí a zpracovává. Není mu zatěžko postarat se o děti, včetně naší nejmenší Anežky, nakrmí, oblékne, vozí v kočárku…Můj tchán mě zaujal od prvního setkání. Ano - to je model domácnosti, který se mi líbí a manžel v něm byl vychován. Já nebudu žádná služka a uklízečka, co sbírá pohozené ponožky u křesla před televizí. A navíc - budu plně soběstačná, aby se nestalo, že půl dne nepůjde proud kvůli vyhozeným pojistkám…

Manželovy kvality se jasně se to projevily po Vánocích, kdy mě odvezli do nemocnice s úrazem a následujících 6 týdnů jsem prostě nefungovala vůbec, pak dalších 6 týdnů jen sem tam něco… Bez problémů převzal péči o Anežku, ani jednou mi nevolal, kde najde čisté dupačky, jakou mastičku na zadeček nebo co má dát k obědu (v té době přecházela z mléka na zeleninové příkrmy), starší děti vodil do školky, vařil… S úklidem to trochu vázlo, ale psycholožka se mi snažila vysvětlit, že to není to nejdůležitější. Hm, říkala jsem si, ale ona v tom nebydlí, ona v tom nežije a já, jak celý den ležím, pozoruji tu zvětšující se vrstvu prachu na poličce a vychozenou cestičku po koberci… Ach jo.

Nyní už jsme zase rovnoprávní, pomalu (no - spíš rychle) beru zpátky na sebe "co mi patří" , tj. hlavně supervize nad dětmi - školka, lékaři, zájmové aktivity, no a domácnost, kde je pořád co dělat, já jsem přece doma, a mám na to čas… Nebo nemám?

A co tedy celý den dělám, když mám na starosti "jenom" Anežku ? Úklid a priority, to je naše stálé téma k diskusím, někdy až hádkám. Kdybychom se měli dohodnout, kam investovat milion, shodneme se. Ale když jde o to, jestli je přednější dát nádobí do myčky nebo vytřít předsíň, adrenalin stoupá… Ale proč ?

Manžel chodí do práce, někdy má prodlouženou směnu až přes půlnoc a druhý den je do oběda skoro k nepoužití. Dále vede účty, technický chod domácnosti a péči o kočky (čištění kočkolitu, očkování a další návštěvy u veterináře). Když přijde z práce odpoledne, vaří večeři nebo koupe, krmí a uspává Anežku.

U nás je péče o děti je společná, ale jsem to já, kdo si všímá, že ve středu se jde se školkou do divadélka a je to manžel, kdo si všimne, že Petříkovi drhne zadní kolečko u koloběžky. Péče o domácnost je společná, ale pro každého znamená "úklid" něco jiného. Například na mou výzvu, že v sobotu dopoledne musíme uklidit, se dozvím, že přece je všude vyluxováno. To sice je, ale např. na stolku v obýváku je nesourodá hromada časopisů o počítačích a mobilech. Na manželovu prosbu, abych už konečně uklidila v ložnici koukám jako telátko, protože je zrovna čistě povlečeno, ustláno a vyvětráno, ale na křesle je polovybalená taška věcí, jak jsme přijeli z víkendu. Větu: "Když se ti to nelíbí, tak to ukliď !" jsme si museli navzájem zakázat, a naučit se říkat si: "Dělám to proto, aby se nám tu spolu líbilo, aby nám spolu bylo dobře…"

Mám dojem, že z hodnocení, kdo se na čem jak moc podílí, vychází lépe můj manžel, protože ty pojistky vyměnit stále neumím. Mám ale po ruce baterku a o patro níž u mámy plynový sporák. Neumím opravit netěsnící sifon pod umyvadlem a jdu si raději čistit zuby nad vanu. Nevím, co s počítačem, který náhle a bez varování ukončí nějaký program, zabliká a vypne se… Nenapadá mě nic, co podobného by se mohlo stát mému manželovi, aby si neporadil. Mixér umí sestavit, knoflík si přišije, koupí správnou velikost plínek…

Přemýšlím o tom hlavně tehdy, když kamarádka vypráví: "Pro Vaška (jejího muže) je problém i ty brambory oloupat… Samotného ho to nenapadne, a když ho požádám, dělá to neochotně a špatně…"

A já si říkám: " Ať mého muže nenapadne požádat mě o pomoc s opravou auta nebo s letováním nějakých drátků z bůhví čeho ! Vždyť přece umím a dělám tolik jiných věcí !!!"

Nakonec dvě hádanky o rovnoprávnosti:
1. Dvě ženy a jeden muž jedou na automobilem a píchnou kolo. Kdo ho půjde vyměnit ?
2. Sejdou se dva muži a jedna žena. Kdo půjde vařit kafe ?