Re: O ženských a mužských pracech

Zaujal mě příspěvek Michala a dalších, co píšou o rovnoprávnosti. Tedy když on umyje nádobí, ona by měla měnit těsnění a tak.

No, nevím, je tady trochu otázka toho, jestli je to rozdělení domácích prací opravdu napůl. Já znám plno mužských, co sice doma občas něco dělají, ale jejich ženy by to rozhodně za půlku neoznačily (oni si ovšem myslí, že doma dřou jako koně). Přitom, ať už ty které práce dělá ona nebo on, vždycky musí být tzv. garant, tedy ten, co tu práci má pravidelně na starost. Mám - li nákupy na triku já, a občas nakoupí muž, je to jeho pomoc, ale rozhodování o tom, co se koupí (samozřejmě bez zbytečných detailů ) je na mě. Jinak je chaos. Nakoupí věci, které nepotřebuju, a to, je třeba bude chybět. To není proti spolupráci, ale prostě každou oblast si musí někdo na zodpovědnost vzít, protože pak se stává, že je doma pět chlebů, ale nikdo nevyzvedl děti ze školky.
Takže já mám radši tu klasiku, tedy jako že o vaření a tak rozhoduju já, (a když ne, tak o tom musím muži říct, aby se postaral), a na něm nechám ten kapající kohoutek. Já se v tom skutečně nevyznám, a on ano, tak proč (kvůli rovnoprávnosti) znásilňovat přirozené sklony lidí? Je to přirozené, aspoň za situace jaká u nás panuje. Já jsem většinu času doma, muž do práce dojíždí a často je déle mimo domov, navíc v železářství já jsem ztracená, on se v těch trubkách a drátech vyzná...Můžu s ním spolupracovat, přidržet mu nářadí, ale je nesmysl, aby on mě nutil do instatalatérských prací jako protipól k tomu, že jednou pověsil prádlo, když jsem já zrovna nemohla.... Muž kamarákdy ovšem pracuje převážně doma, zatímco ona i při mateřské chodí dělat kurzy mimo domov, tak nic nebrání tomu, aby si něco prohodili. Jenže i tady na to musí být sklony, prostě kamarádka je tak trochu generál, on zas inklinuje k tomu, co mužští obvykle nedělají, a hlavně to tak oběma vyhovuje.

Ti, co si tu stěžují na to, že dělali to i ono a partner to neocenil a on na oplátku měl zas dělat tamto a nedělal vidí rovnoprávnost podle mě divně.
Rovnoprávnost v rodině já vidím v tom, že se oba nějak podílí na chodu, a to pokud možno tím, co jim jde líp, a pokud je jeden vytížený víc, ocení to ten druhý třeba pomocí ve věcech, co nejsou náročné speciální schopnosti, popř,. zaplacením části služeb, atd.Zkrátka, když to chlap neumí opravit, tak ať sežene opraváře, a nenutí to dělat manželku.

Ale hlavní je komunikace, prostě se domluvit, a to dvacet let mlčet a žrát se tím, že ten druhý by měl...a nedělá to, a pak mu to nandat a halasně prásknout za sebou dveřma, to komunikace podle mě není.