| VD | •
 |
(16.4.2003 15:31:11)
Taky jsem byl jeden z těch "emancipovaných" mužů :praní,žehlení, úklid, nákupy, vaření,děti - nic mi nebylo natolik cizí, abych to nedělal. Bylo to vlastně nutné. Oba jsme měli zaměstnání se službami a bez systému " dělá kdo může " by domácnst prostě nefungovala. Na druhé straně žena neuměla vyměnit pojistky, nikdy neviděla kapající kohoutek a o autě věděla jenom to, že se do něj leze z pravé strany. Na první pohled a pro okolí naprosto ideální rodina. Jediné, co naprosto nefungovalo od druhého porodu byla postel. Ani ne od 4O let jsem žil v celibátu. Skoro 20 let. Když děti dospěly a odešly z domu a zmizel důvod udržovat "rodinu", našel jsem si podnájem, ženě jsem nechal na stole lístek s výpočtem, kolik mě stálo jedno milování (počítal jsem jenom posledních 10 let, na které jsem měl potvrzené daně) a s dovětkem : " Sám si vařím, sám si peru, že se na to..." a odešel jsem. Od ní a zárověň do důchodu. Jak se tvářila, když zjistila, že to není špatný vtip, ale pro ni krutá realita nevím. Trvalo jí necelé tři týdny, než zjistila mou adresu a přišla s prosíkem, že neví kdy se platí složenky, že začal protékat záchod a že nemůže vyjít. Vzteky se mi až zatmělo před očima a tak jsem jí řekl, že s taxou víc než 18 000 korun za jednu soulož by vyjít mohla, pokud si najde jiného vola,který jí bude ochoten tolik platit a že s takovou taxou si přijít stěžovat chudému důchodci a ještě po něm něco chtít je nehoráznost. A vyhodil jsem ji.
Resume: jestliže jsou na všechno v rodině dva a více méně rovným dílem a není jasná mužská a ženská práce, musí fungovat opravdu všechno, jinak to nemůže dobře dopadnout
|
| Ája, 39. týden | •
|
(16.4.2003 15:55:04)
Bez urážky, neměl by ses nechat vyšetřit od nějakého psychologa nebo psychiatra?
Dávat krach tvého manželství do souvislosti s tím, že jsi schopný v domácích pracích... promiň, ale to mi nějak neleze do hlavy.
A jestli jsi čekal dvacet let na to, až budeš moct triumfálně prásknout dveřma a vyčíslit si cenu za jednu soulož... ty jsi asi fakt chudák.
|
| Zuzava* | 
|
(16.4.2003 16:05:27)
Ájo, s urážkou i bez urážky, rozhodně měl. A to co nejdřív.
|
| VD | •
|
(21.4.2003 17:30:01)
Nešlo o to, že umím a nevadí mi dělat domácí práce. Problém je v tom, že manželství ( a ostatní formy partnerských soužití) je založeno na tom, jeden druhému poskytuje, nebo plní životní potřeby. Pokud jeden dělá "domácí práce" a druhý "technický sevis" a opačně to neumí a společně dělají jiné věci ( výchova dětí, vysokohorská turistika,stavba bazénu - komu co libo) je všechno v pořádku a výpadek naplňování jedné potřeby se nemusí projevit katastrofálně. Když si ale poskytují životní potřeby ( jídlo, pořádek,čistota ) navzájem a více méně rovným dílem, je plnění sexuální potřeby ta jediná potřeba, na kterou se potřebují navzájem. Potom je velký nebo úplný výpadek katastrofou vztahu. O tom jsem psal. Abys mě nechytala za slovíčka - pokud dojde po dlouholetém a naplno prožívaném vztahu k nějaké katastrofě typu nemoc apod. a milování je nemožné, je to o něčem jiném. Ale v takové případě se vztah na sexu nerozpadne docela určitě. Při nejmenším proto, že ten druhý je sto uspokojit partnera i jinak než klínem.
|
|
| agent | •
|
(2.5.2003 9:43:32)
Tadu je krásně vidět rozdíl mezi muži a ženami. Pro ženy je to jasně problém pro psychiatra. Já naopak VD chápu, protože mám něco podobného. Nějak si uvědomuji, že mě to dost mrzí.
Mám ženu rád a nechci se rozvádět, ale pro muže to znamená strašně moc.
Chápu VD, prostě pro muže to znamená, jakoby ho 20 let žena kopala do zadku. Klidně si to představte tak, že by 20 let manžel o Vás neměl zájem, nechtěl si s Vámi povídat a na Vaše starosti kašlal. Asi tak muž vnímá nezájem o sex.
|
|
|
| Petr, dcera a brisko :-) | •
|
(17.4.2003 14:24:11)
Ajo, nejak jsem si nevsiml, ze by pan VD daval krach sveho manzelstvi do souvislosti s jeho schopnostmi v domacich pracich.
Nepsal neco o posteli?
Taky psal, ze duvodem, proc 20 let "cekal", byly deti.
Je to duvod navstivit psychiatra?
I kdyz popis zpusobu odchodu je teda drama. Musel byt v manzelstvi dost nestastny.
Nez nekoho odsoudis, zkus si aspon poradne precist, co pise.
|
|
| Andrejka | •
|
(17.4.2003 18:09:06)
Ajo, stojim pri panu VD. Nemyslim si, ze je blazen. Casto spousta zen funguje jako on, pak miska pretece ( staci jen mala posledni kapka) a reknou si - proc si neuzit zbytek zivota v pohode - a rozvedou se. Navic on je chlap, pise jak pomahal, co vsechno delal a kdyz menzelka tohle neumela ocenit a udrzovat ho v pohode ( u chlapu je sex na prednejsim miste nez u nas - to je vseobecne znamo) - tak se nemohla divit, ze nakonec odesel.
Udelal dobre a ona si ted tezko bude hledat podobneho "vola". Je statecnej, ze "obetoval" tolik let kvuli detem. Rada bych jemu - i zenam ktere z nespokojeneho manzelstvi nakonec odejdou vzkazala - fandim vam, uzijte si zivot spokojene!!!
|
|
|
| Michal | •
|
(16.4.2003 17:44:46)
Vas prispevek na me pusobil zvlastne, a nebudu se k nemu prilis vyjadrovat, protoze celkove s nim nesouhlasim, ale v jedne veci mate naprostou pravdu, kdyz muz umyje nadobi, vypere, uklidi apod., bere se to jako naprosto normalni asexualni delba prace, kazdy dela co je potreba, ale muz narazi ihned na problem kdyz chces opravdovou rovnoprovnost v cinostech, treba to aby zena vymenila zarovku, to uz je najednou muzska prace, i kdyz do te chvile delal "kazdy" co je potreba.
Trochu egosticky musim prohlasit, protoze si to opravdu myslim, ze my muzi jsem daleko prizpusobyvejsi jakymkoliv cinostem, a narozdil od vetsiny zen (ano samozrejme existuji vyjimky), jsem schopni zastoupit skoro jakoukoliv praci v domacnosti, uklidem zacinaje, peci o deti a varenim konce, ale kdyz presvedci svoji polovicku, ze ten vypinac by taky jednou mela vymenit ona, a vidim ji ze sroubovakem v ruce, tak me jima hruza a stejne to nakonec udelam ja.
Stejny pristup lidi pozoruji i ve svem okoli, kdy mi prijde ze vsichni jsem si rovni, ale nekteri jsem si rovnejsi (Male vs. Femala)
|
| Sissi | •
|
(16.4.2003 18:07:23)
Ač žena, souhlasím. Bývá zvykem při tzv. "dělbě práce" počítat jenom práce ženské, v tom smyslu, že by se na nich měli podílet muži, ale to rozhodně není vše, co je potřeba v souvislosti s domácností dělat. Já budu klidně prát, žehlit, mýt okna a vařit a nebude mi to připadat divné, protože vím, že můj partner obíhá úřady a stará se o technickou stránku domácnosti.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(16.4.2003 19:28:26)
Tak my jsme asi výjimečná rodina, protože manžel myje okna, vytírá podlahu, myje koupelnu, nádobí myjeme střídavě, ale počítač "udržuju v chodu" já, pojistky jsme ještě po dobu známosti neměnili, a kdyby bylo v krajním případě nutné někam dojet (a bylo auto), řidičák mám pouze já, manžel ne. :o)
Vůbec by mě nenapadlo dělit práce na mužské a ženské... vždycky jsem je dělila na snesitelné, méně snesitelné a odporné (kterým se snažím vyhýbat).:o)
|
|
| Sylvie | 
|
(16.4.2003 20:25:23)
Jéje, to já zas mám opačnou zkušenost - mé kamarádky mě kdysi naučily, že chce-li mít žena domácnost obyvatelnou, musí se naučit pracovat též se šroubovákem a podobnými "divnostmi", protože je to jednodušší, než přinutit k činnosti můj manžel moji zručnost neocení, protože si máloky všimne, že jsem zas něco dala dokupy :o( Ale i na to jsem byla kamarádkami psychicky připravená... :o)
S.
|
| Sylvie |
|
(16.4.2003 20:27:18)
Jejej, nějak mi vypadl kus věty...
Takže má znít, že vzít šroubovák do ruky je jednodnodušší, než přinutit k činnosti věčně unavené muže.
S.
|
| Lucie | •
|
(16.4.2003 20:39:37)
Hm, to je asi nekonečné téma, na které se může milion lidí bavit rok a stejně nic nevyřeší :)
Já umím vyměnit těsnění u kapajících kohoutků. Jenomže jsem se vdala a máme pákové baterie, takže se se svým uměním nijak nemůžu vytahovat. Umím si naladit video, ale připojení nové pračky jsem nechala na manželovi...
Když svého muže nechám se synem (14 měsíců), vypadá náš drobeček vždycky jako by šel cvičit aerobik, protože mu muž zapne bodíčko přes punčošky, občas mu dá lakrumák přímo z ledničky - ale syn je silný jedinec a zatím úspěšně přežívá :)
Možná opravdu nejde ani tak o to, aby muži přebrali část denní rutiny, ale o to, aby uměli ocenit to, že přijdou do hezkého bytu, mají vyžehleno a vypráno, a když to manželka nestíhá, tak prostě !bez keců! přiložit ruku k dílu :)
|
| Jarmila, dvouletá dcera | •
|
(17.4.2003 12:50:11)
Nevidím to jako nějaké drama. Můj muž není v žádném případě žádný domácí kutil. Opravy, na které nestačím (běžné věci zvládám, se šroubovákem zacházím zručně... :-) a ruční práce mě baví), dělají mnou objednaní opraváři.
Domácí práce mému muži nepřipadá důležité dělat. Tj. nechce je ani po mě.:-) Pokud někdy nestihnu uklidit, vůbec si toho nevšimne. Já samozřejmě uklízím, peru atd... pravidelně, protože já to za důležité považuji (když nestíhám, úklid objednám). Nevadí mi, že to dělám sama. Dělám to pro sebe, protože CHCI, aby byt byl uklizený.
Řekla bych, že manžel umí téměř všechny domácí práce, ale uklízel by, až když nepořádek překročí určitou hranici a když se mu zrovna začne chtít (tak jak to ostatně dělával za svobodna a byl spokojený...).
|
|
|
|
| Inka | •
|
(28.9.2003 13:09:03)
No, tak jsme rada, ze v tom nejsem jedina. Jen mne mrzi, ze u nas to neni nejak vic vyrovnane. Domaci prace delam ja, ale sroubovakem take vladnu ja a pocitac spravuju take ja... Pritom muj manzel neni zadny blbecek, co by to nedokazal. Jen proste nejak u spousty veci nevidi nutnost opravy. Neco se vikla, nebo nekde neco drhne? On to proste nevidi. Ma v hlave spostu jinych "dulezitejsich" veci. Se spinou a neporadkem je to zrovna tak. Absolutne nechape, proc rikam, ze musim poradne uklidit: vzdyt je prece uklizeno! A jeho pohozene pradlo v loznici na zemi? A ta halda papiru na stole? To proste nevidi jako problem. Uz jsem se odnaucila se za nej na to zlobit. Jen mne dost zamrzi, kdyz mi pri "vymene nazoru", kdy upozornim, ze krome zamestnani taky porad skacu kolem neho a ze jsem z toho pekne utahana, mi rekne, ze zas tolik toho doma nedelam. Zkratka to nevidi. Jiste si ted predstavite chlapika - ignoranta s pivem v kresle u televize. No, je to jinak. Muj manzel je vedec, co je porad zalezly v posteli s knihou (umite si asi predstavit, jak casto musim teda prevlikat postel) mimo realitu a pokud pominu ten binec vsude okolo nej a to, ze vubec ani nepostrehne, kdyz binec zmizi, tak jsem s nim stastna. Mate take nektera doma podobny druh chlapa?
|
|
| zonja | •
|
(19.8.2005 10:32:40)
Byla jsem rozvedena s maly deckem ve veku 19 let a rodice daleko oddeme.A sama na byt 1.3.Naucila jsem se delat lecos sama,varit,prat,vymalovat byt,vytapetovat,vymenit zarovku i pojistky,zapojit si video s televizi i naprogramovat,lecos opravit,a i smontovat nabytek,pridelat si lustr.Dokazala jsem si i vykachlickovat koupelnu.Jen oprava elektroniky mi nikdy nepujde.Myslim si ,ze bezne prace v domactnosti muze vzladat kazdy,kdyt bude mit snahu se je naucit,jak muz i zena. Kdyz jsem dokazala sama,hralo me to u srdce jak jsem sobestacna ,a ze nemusim nekoho o pomoc prosit.
|
|
|
| Ája, 39. týden | •
|
(16.4.2003 23:27:11)
Michale, je to fakt, taky si to uvědomuju, a snažím se to brát i na druhou stranu, tj. že pokud vyžadujeme po pánech tzv. "ženské" práce, měly bychom i my bez problémů vykonávat tzv práce "mužské". Snažím se o to, i když v tom mám spoustu rezerv (mého muže to baví a já jsem líná).
Možná je to právě v tom - jako je spousta holek, které tvrdí, že si ty "ženské" práce radši udělají samy, než by se musely koukat na chlapy, jak to kazí, tak je spousta chlapů, kteří udělají to samé, co Ty s tím šroubovákem - nemůžou se koukat, jak ho ta nešika bere do ruky, tak přiskočí a radši to udělají sami.
Myslím, že je to v obou případech chyba - když chci, aby se to ten druhý naučil a aby to taky pak DĚLAL, nemůžu si z něho dělat srandu, když se o to poprvé pokusí a nepůjde mu to. Spíš se ho budu snažit podpořit, abych ho neznechutila, a vzpomenout si na své vlastní začátky, když mi to taky moc nešlo.
|
| Angel,Puki 17 mesicu | 
|
(21.4.2003 23:51:47)
U nas se prace na muzske a zenske take nedeli. Co jsou zenske prace chapu, ale dlouho jsem nemohla prijit na to, co jsou to ty muzske. Kdyz to ted vim, dochazi mi, ze vlastne vsechny prace delam ja. Ja varim, peru, uklizim,nakupuju, ale zaroven take chodim po uradech, doktorech, jedu s autem vymenit gumy, staram se o pocitac apod. Bohuzel mi nedojde vsechno a tak ted nemame doma zarovky a na zachode tmu. A ja proc jsem porad takova otravena od te doby, co mame dite. Pred tim jsem to delala tak nejak levou zadni, ale ted uz to tak nejde.A me to vadi. Pritel by mohl neco udelat. Musim ale pozadat, vysvetlit,ukazat, kontrolovat, myslet na to, vsechno mit v hlave.Je to vysilujici.
|
| Jana,Týnka 3,5r.+Kamilka 1,5 | 
|
(28.4.2003 23:46:40)
Milá Angel,
musím s Vámi souhlasit. Já jsem na tom podobně, typ domácí uklízecí a plánovací - i technický. Netroufnu si, samozřejmě, na opravu pračky, ale běžnou údržbu auta, počítače apod. zvládám sama. Je ale fakt, že čím víc člověk bez řečí zařídí a zvládne, tím víc "se" na něj pak nakládá. Musím ale volit - buď mám zcela volnou ruku pro naši domácnost a pak musím řešit i drobné technické problémy (=mužské práce) a nebo si práci dělíme a staráme se oba. Po zkušenostech (oba jsme řešili nový sprchový kout a není zcela funkční) raději volím první možnost a vypadá to u nás takhle:
- uklízím, co je nejvíc nutné, povrchně. Okna apod. až volají o pomoc.
- manžel sám navrhl, že nádobí a věšení prádla bude jeho doména, o ostatní si řeknu.
- když mám potřebu, deleguji práce na manžela, tzn. poprosím o pomoc, on RÁD vyhoví (ale samotného ho nenapadne většinou nic :-))
- ráda sama plánuji domácnost, pak mu to přednesu, doladíme detaily, ale v zásadě je to hodně na mně, což mi vyhovuje.
Musí se to všude nejdřív vyzkoušet a sladit, jiná šance není. A to chce hodně trpělivosti od obou...
|
|
|
|
| Zuzava* |
|
(2.5.2003 10:19:22)
Zaujal mě příspěvek Michala a dalších, co píšou o rovnoprávnosti. Tedy když on umyje nádobí, ona by měla měnit těsnění a tak.
No, nevím, je tady trochu otázka toho, jestli je to rozdělení domácích prací opravdu napůl. Já znám plno mužských, co sice doma občas něco dělají, ale jejich ženy by to rozhodně za půlku neoznačily (oni si ovšem myslí, že doma dřou jako koně). Přitom, ať už ty které práce dělá ona nebo on, vždycky musí být tzv. garant, tedy ten, co tu práci má pravidelně na starost. Mám - li nákupy na triku já, a občas nakoupí muž, je to jeho pomoc, ale rozhodování o tom, co se koupí (samozřejmě bez zbytečných detailů ) je na mě. Jinak je chaos. Nakoupí věci, které nepotřebuju, a to, je třeba bude chybět. To není proti spolupráci, ale prostě každou oblast si musí někdo na zodpovědnost vzít, protože pak se stává, že je doma pět chlebů, ale nikdo nevyzvedl děti ze školky.
Takže já mám radši tu klasiku, tedy jako že o vaření a tak rozhoduju já, (a když ne, tak o tom musím muži říct, aby se postaral), a na něm nechám ten kapající kohoutek. Já se v tom skutečně nevyznám, a on ano, tak proč (kvůli rovnoprávnosti) znásilňovat přirozené sklony lidí? Je to přirozené, aspoň za situace jaká u nás panuje. Já jsem většinu času doma, muž do práce dojíždí a často je déle mimo domov, navíc v železářství já jsem ztracená, on se v těch trubkách a drátech vyzná...Můžu s ním spolupracovat, přidržet mu nářadí, ale je nesmysl, aby on mě nutil do instatalatérských prací jako protipól k tomu, že jednou pověsil prádlo, když jsem já zrovna nemohla.... Muž kamarákdy ovšem pracuje převážně doma, zatímco ona i při mateřské chodí dělat kurzy mimo domov, tak nic nebrání tomu, aby si něco prohodili. Jenže i tady na to musí být sklony, prostě kamarádka je tak trochu generál, on zas inklinuje k tomu, co mužští obvykle nedělají, a hlavně to tak oběma vyhovuje.
Ti, co si tu stěžují na to, že dělali to i ono a partner to neocenil a on na oplátku měl zas dělat tamto a nedělal vidí rovnoprávnost podle mě divně.
Rovnoprávnost v rodině já vidím v tom, že se oba nějak podílí na chodu, a to pokud možno tím, co jim jde líp, a pokud je jeden vytížený víc, ocení to ten druhý třeba pomocí ve věcech, co nejsou náročné speciální schopnosti, popř,. zaplacením části služeb, atd.Zkrátka, když to chlap neumí opravit, tak ať sežene opraváře, a nenutí to dělat manželku.
Ale hlavní je komunikace, prostě se domluvit, a to dvacet let mlčet a žrát se tím, že ten druhý by měl...a nedělá to, a pak mu to nandat a halasně prásknout za sebou dveřma, to komunikace podle mě není.
|
|
|
| Marcela , 1 dítě | •
|
(16.2.2006 16:57:48)
No to snad ne. Píšeš, že jste dělali oba takže i i tvoje žena by mohla počítat. A ve vztahu jde snad o něco víc než o sex. tím spíš je - li to po tolika letech
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)