| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dívčí svět očima výzkumu

 Celkem 21 názorů.
 bláhová Dajána 


Divím se, 

(27.8.2010 13:21:14)
že na toto téma ještě nikdo nediskutuje...A přitom si si myslím, že jemné a nenápadné metody "dívčí" šikany fungují od mateřských školek přes základní a střední školy,(na vysoké jsem to kupodivu nezažila) ~j~přes ženské pracovní koletivy až do domovů důchodců...~2~ U ženských konkurenční boj vždycky vyhraje nad kamarádstvím, v tomhle jsou chlapi opravdu o něco lepší než my ~;)
 Winky 
  • 

Re: Divím se, 

(27.8.2010 14:57:33)
tím pádem ale mají velkou část pravdy ti "bagatelizátoři", jež tvrdí "zvykni si, je to součást ženského světa"....
Ta nepravda je v tom, že poškozená to nemusí trpět, musí se naučit s tím "něco" udělat - odpálkovat, ignorovat, vysmát se..... a smůla je ta, že není vždycky po ruce někdo, od koho by se tahle efektivní taktika dala naučit. Myslím si, že by to měli být rodiče, a to hlavně v té "předšikanovací" době - tj. aniž by pátrali jestli se UŽ něco děje, měli by své děti (a viděla bych to na holky i kluky) naučit jisté finesy o lidských vztazích - například, že nikdo není povinen s námi kamarádit - to že my s ním kamarádit chceme je sice hezké, ale pokud on/ona nechce, nedá se svítit, a to že nás odmítne je sice nepříjemné ale dá se to vydržet, a stejně tak i my máme právo odmítnout něčí společnost když nám není příjemná. A že určitá hrdost je na místě, "dolejzání" a "podlejzání" nevede k přijetí osoby, jen k využití jeho úsluh. I to, že "třídní hvězda" nemůže být každý, ale dobrým člověkem můžu být i když "hvězdou" nejsem, že kvalita člověka se neměří třídním obdivem...... apod.

Píšu to z pozice ZŠ otloukánka (ta sedmá a osmá třída přesně sedí, ovšem i na 1. stupni se to projevovalo). Naši mě taky nijak zvlášť neposlouchali (tátova taktika oko za oko-zub za zub byla pro mě nepřijatelná a neproveditelná), ale měla jsem babičku s dědou a ti mě vyslechli bez posmívání, a utvrzovali mě o tom že jsem hodná toho aby mě měl někdo rád (krom "odstrkování" mě trápily pihy, brýle, nos jak skoba.....). Díky jim za to.
Hodně udělal přestup na SŠ do jiného města, tam jsem začala s čistým štítem a navíc skupinkování probíhalo jinak - kdo chtěl, družil se, kdo nechtěl, nemusel ale i tak byl zván a včleňován do celotřídních akcí, žádné odstrkování nikoho se nekonalo.
 Beruška 
  • 

Re: Divím se, 

(28.8.2010 10:01:51)
Jenomže ne vždy to funguje...

Já jsem si taky zažila šikanu, je pravda, že větší podíl na tom měli kluci (i když v tom byla namočená celá třída, tedy i holky), ale to je jedno. Když dojde na fyzické násilí nebo - v mém případě - že dokonce chodí za vašimi kamarády a přesvěddčují je, aby se s vámi nebavili a následně je šikanují za to, že se s vámi přesto dál kamarádí, nemůžete nad tím ledabyle mávnout rukou.
 Hilly. 


Re: Divím se, 

(27.8.2010 14:59:22)
Nevím o čem diskutovat, prostě to tak je~d~
Jen se mi snad nezdál nízký počet žen, účastnících se výzkumu. Aby se z toho dal udělat nějaký závěr, mělo by jich být mnohem víc a ne jen 175.
 Katka 
  • 

Re: Divím se, 

(27.8.2010 18:55:15)
No, já na základce taky patřila spíš k těm šikanovaným. Kupodivu to bylo spíš na prvním stupni. Pak jsem měla dvě dobré kamarádky a moc si na nás netroufly. Dcera teď byla v první třídě a pořád chodila kňourající, že nemá žádnou kamarádku, pak zase měla, ale jiná té kamarádce nakukala ať se s ní nekamarádí a pořád dokola. Nejvíc mě vytočilo, když chtěla ostříhat dlouhé vlasy. Ve třídě se jí smály a kamarádky co právě měla s ní přestaly kamarádit. Nevěděla jsem jak to řešit. Jít za učitelkou, aby s děvčaty promluvila jak je to povrchní? Nevím.
Jinak mezi klukakama tato šikana taky je. A to dokonce mezi chlapi. Dnes jsem 14 dní ve firmě, a už jsem byla informovaná."Jsme spolužáci. Náhodou jsme tu začali oba pracovat, ale na základce jsme se mu posmívali a když budeš chtít, klidně mu dej přes hubu. V dětství měl takový sen a bla bla bla. A To už mají přes třicet. Co na to říct
 andybandy 


Re: Divím se, 

(28.8.2010 16:22:11)
Mně se článek líbil, protože si myslím, že se jedná o problém, o kterém se veřejně nehovoří. Proč? Nevím a hlavně nechápu. Moje dcera byla ve třech letech šikanována ve školce holkou, která byla největší ze všech. Báli se jí i kluci. Moje dcera jednou plakala, když jsem pro ni přišla do školky a řekla mi, že ta holka jí dala facku. Řekla jsem to učitelce, ta řekla, že nic neviděla. Tak jsme odešly a dcerka pořád říkala, že jí nedá pokoj. Dokonce si začala hrát s panenkami na ubližování. Zpozorněla jsem a jednou jsem byla svědkem (při vyzvednutí ze školky), jak ta zmíněná holka chce malou praštit. Hned jsem to s ní začala řešit, přidala se i učitelka. Řešily jsme to všechny dohromady a bylo mi řečeno, že učitelky vědí, že ta holka ubližuje. Trestají jí tím, že sedí sama u stolečku. Také mi učitelka řekla, že na Klárku dají pozor. Jenže se to opakovalo a tak jsem mluvila s ředitelkou. Poté se už to neopakovala. Jednou, když manžel vyzvedával malou, byl svědkem toho, jak jiná holka najednou přišla ke Klárce a střelila jí facku. Samozřejmě to začal na místě řešit. Já jsem si sjednala schůzku s ředitelkou a poté to řešila i s maminkou té holky a také s tou holkou za přítomnosti učitelky. Od té doby se už nic nestalo. Šikana existuje a nemůžeme před ní zavírat oči. Já sama jsem ji zažívala jako malá. Moje dcerka mi teď věří a svěřuje se se vším, protože ví, že ji vždycky vyslechnu a pomůžu jí.:-) Není přece normální pomlouvání, ignorace, nadávání. Ukažme svým dětem, že toto není normální.
 Ralzinka 


Re: Divím se, 

(28.8.2010 21:08:29)
U nás učitelé vždy argumentovali : "nežaluj!" A tímto pro ně skončilo. Jedna moje spolužačka z vyššího ročníku (4. třída) spáchala sebevraždu a její třídní ještě měla tu drzost z toho vinit rodiče. fuj, ještě teď se třesu vzteky~:(
 Drakuša 


Re: Divím se, 

(30.8.2010 12:56:54)
Naprosto souhlasím! Sama jsem si prošla na základní škole právě v 7. a 8. třídě "jemnou dívčí šikanou" jenom proto, že jsem patřila mezi premiantky třídy a dvě prospěchově o něco horší spolužačky mi to téměř jeden celý školní rok dávaly docela rafinovaně "zbaštit" - pomluvy, ignorace a vylučování z kolektivu atd. Naštěstí jsem poměrně silná osobnost, takže jsem se s tím poprala a navíc jsme měli ve třídě docela dobrou partu, která těm dvěma nepodlehla. Na střední škole se už naštěstí tenhle problém nevyskytl. Teď mám desetiletou dceru a trochu s napětím čekám, jak ona bude prožívat druhý stupeň základní školy. Patří totiž taky k těm premiantům...
 Miri30 


Co je provej šikany 

(27.8.2010 14:54:27)
Osobně by mě opravdu zajímalo, kde byla pro účely dotazníku stanovena ta hranice. Co už je a co není považováno za šikanu. Vím, že by to bylo asi na delší vysvětlování, ale zase by to pomohlo utvořit si na základě předložených dat skutečnou představu.
Takhle mě bezděky napadá (aniž bych tím nějak chtěla snižovat utrpení obětí šikany), že pokud mě někdo, s kým nemám zrovna přátelské vztahy, prostě ingnoruje, vcelku mi tento stav vyhovuje. Za tím bych třeba osobně šikanu nehledala.
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Re: Co je provej šikany 

(27.8.2010 15:23:21)
Ignoranci bych také brala jako nejméně škodlivý druh šikany. U lidí, které nemusím, se snažím kontakt zminimalizovat a pokud to jde, ignorovat.
Osobně jsem šikanu také zažila. V 7. tř. ZŠ se k nám dostala do třídy dívka větší, než většina kluků. Zpunktovala se s jednou jedovou pomlouvačkou, další 2 se k nim přidaly a začaly proti mně brojit. Tu se mi v tašce objevil anonym, tu mi někdo hodil cizí peníze do penálu. Najednou mi zmizlo oblečení na tělocvik či při tělocviku mi ukladly řetízek. Bylo to skutečně nepříjemné. Doma se to řešilo stylem "to nic není"...
Na SŠ mě a mou spolužačku ostatní ve třídě absolutně vytěsnili ze svého kolektivu. Dlouho jsem si říkala, že je asi problém někde na mé straně, ale když ve čtvrťáku na brigádě jsem se dostala do jiné třídy, tak jsem se nestačila divit. Kluci mi nadbíhali, jak to šlo, děvčata pořád chtěla, abych jim hrála na kytaru a zpívala. Prostě najednou úplně jiný svět. Kdyby to bývalo šlo, tak bych hned přestoupila.
Na VŠ to bylo už jiné. Přece jen už tam jsou dospělí lidé a jen málokdy se najdou nepřejíci. Tam už jsem si také uměla s výpady poradit. V kruhu byla u nás jen jedna taková zapšklá dívčina, která si myslela, že mě bude buzerovat. Tak to zkusila jednou a já jí odpálkovala. Pak mě nechala.
Takže šikanu jsem poznala, na ZŠ a SŠ jsem byla ještě v dobách komunismu, tak vím, že nejde jen o současný problém, ale že zde byl i dříve.
 Beruška 
  • 

Re: Co je provej šikany 

(28.8.2010 10:06:17)
Jedna ignorace je ta, že prostě nevadí ani jedné straně a nikomu to neubližuje. Mně se stalo, že mě spolužáci schválně nezdravili, což by si před cizím člověkem (ke kterému by měli nevšímavý přístup) nedovolili.
 Etraska 
  • 

Re: Co je provej šikany 

(31.8.2010 14:59:41)
Tak právěže ignorance nemusí bejt jenom, že si tě nikdo nevšímá a prostě ti nic nedělá. To je, že ti třeba zabere místo a když se ho pak snažíš vyhodit, tak dělá, že tě nevidí.
 Šešule 


Taky mám zkušenost 

(28.8.2010 13:13:35)
S dívčí šikanou mám taky zkušenost a nějaké dívčí škádlení to fakt nebylo. Ukončila to až spolužačka, která se mě přede všemi zastala.
Co se týká reakcí okolí, tak jsem měla odezvy od snahy pomoci až po reakci, kdy jsem dostala v podstatě vynadáno, že to jsou ty slepičí (rozuměj dívčí) vztahy. Pro desetiletou holku opravdu povzbuzení~a~
 Insula 


ve školce 

(28.8.2010 19:35:40)
Zažila jsem šikanu už ve školce a dodnes tu osobu nemusím.
 janna001 


Řešit 

(29.8.2010 14:13:18)
Na základce jsem byla třídní outsider, byla jsem tichá, uzavřená a chytrá. Organizovanou šikanu jsem nezažila, byla jsem prostě ta jiná, moc se se mnou nikdo nebavil, posmívali se mi, případně mě odpálkovali, když jsem se k něčemu chtěla připojit. Na střední jsem to zkusila vzít od začátku do svých rukou,posměváčky jsem odpálkovala a hle - v prváku ze mě byla třídní hvězda a bavič, pak už jsem si nemusela nic dokazovat, tak jsem byla prostě normální holka. Souhlasím s tím, že je třeba učit děti tyto problémy řešit, učit je různé komunikační techniky a modely řešení problémových situací. Ideálně by měla rodina dodat dítěti dostatek lásky a sebedůvěry, škola má ovšem ve své moci dodat jim zas toto know-how.
 Klotylda, 2 děti 
  • 

řešit předem, dívčí šikana je pěkně zákeřná 

(29.8.2010 14:56:43)
Také jsem šikanu popsanou v článku zažila, jak na sobě, tak u kamarádek. U nás ve střídě na základce se to "mlelo" už od druhé třídy - každou chvíli byl někdo hvězda a suita kolem něj byla odporná na ostatní. Dívčí šikana je zákeřná, není zdaleka tak dobře vidět, jako když se kluci poperou nebo provedou něco jiného odporného "hmatatelného". Pomluvy a další psychické útoky nahlodávají stále a dlouho. Na střední už jsem to nezažila, na vysoké trochu, na jedné, na druhé ne. Záleží, kdo se sejde ve třídě nebo v kruhu. Každopádně jsem rozhodně pro nečekat, až se šikana objeví, ale vychovávat tak, aby děti byly schopné šikaně předcházet a čelit, aby si vážily samy sebe a věděly, kam se může zajít (v chování) a kam už ne.
 Jana, dvě holky 9 a 11 
  • 

Bohužel musím potvrdit 

(29.8.2010 19:23:40)
Setkali jsme se s tím u starší dcery, začlo to poznenáhlu od školky (to rodič jen mávne rukou, maličkosti), postupně se to zhoršovalo, až měla dcera v neděli večer břichabol a bála se školy. Diskutovali jsme o tom milionkrát - radili jsme jí, aby se s těmi, co ji shazují, zesměšňují, přivolávají do kolektivu a ihned hlasitě odhánějí, nebavila. Aby je ignorovala. Metody dívek byly ale neuvěřitelně rafinované. Nikdo by to do nich neřekl, samostatně jsou to všechno prima holky. Dokonce se kamarádím s jejich maminkami! Dá se to těžko pochopit a vyprávět. Ve skupině se ale najednou začnou chovat jako stádečko a celkem tupě a odevzdaně poslouchají tu nejsilnější z nich.
Cítila jsem, že dcera nutně potřebuje naši podporu, vykašlala jsem se, že já budu nepopulární a maminky dívek pozvala na víno, vše jim vysvětlila. Když slyšely, co vyprávím, klesla jim brada "tohle že dělá moje dítě?" Nechtěly věřit. Těžko si to člověk představí, že její bezva dceraby mohla nalézt zalíbení v tom, někomu ubližovat, i když jen psychickým nátlakem.
Pomohla i paní učitelka, i když nepřímo, ale i tak jsem jí vděčná.
Maminky jsou velmi inteligentní, pochopily mně a doma s dcerami situaci probraly, POMOHLO TO!!

Já jsem si z toho vzala dvě věci:
- agresorovi se dá nějakým způsobem snad ubránit, ale nejhorší je ta mlčící a podporující většina. Která ví, ale nepomůže. Pokud se to prolomí tam, může to velice pomoci. V našem případě skvěle zafungovalo.
- není nic důležitějšího, než dopřát dítěti pocit bezpečí a postavit se za něj. Nemávejme rukou a čelme i nepříjemnostem. Bylo to docela těžké, ale dcera náš postoj odměnila svým "nadechnutím a narovnáním" a teď už snad nikomu nedovolí takové jednání.
 Mrej 


Re: Bohužel musím potvrdit 

(31.8.2010 15:52:09)
to jste měla štěstí na chápavé matky.
 Kočanská 
  • 

Re: Bohužel musím potvrdit 

(1.9.2010 12:40:27)
Tak to je nakonec moc hezký příběh. Překvapivě je dost málo rodičů, kteří dokáží dětem postkytnout skutečnou oporu. Vy jste to jak se zdá dokázali :)
 nozilu 


Šikana na ZŠ 

(31.8.2010 13:45:26)
Bohužel šikana na ZŠ u děvčat začíná být častější než u chlapců. Jako učitelka jsem ji také řešila. Nejvíce mne udivilo, že ty šikanující dívky, to jako ubližování nebraly. Vůbec si neuvědomovaly, že shazování věcí, posmívání a vyhrožování může být šikana. Co mne, ale nejvíc dostalo do kolen, byla reakce matky šikanující dívky. "Copak to je nějaká šikana? Vždyť ji nebije." Ano, ona ji nikdy neuhodila, jen se jí posmívala, vyhrožoval fyzickým násilím, shazovala, brala a ničila jí osobní věci. To prosím matce přišlo málo. Je to nebo není šikana? Ponechám na Vaší úvaze.
Jinak dívky umí šikanovat i chlapce.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Dívky umí být velmi zlé 

(1.9.2010 23:19:12)
Sama jsem naštěstí nic podobného nezažila, ale na střední škole jsme měli společný intr mimo jiné s baletkama. Přicházely do Prahy jako dost malé holky - tuším od páté třídy, tedy ve věku 10 let. Nikdy bych nevěřila, jak dokázaly být kruté - od vynucování si drobných služeb, přes braní peněz až po sexuální obtěžování ve sprchách. Přes naši snahu situace řešit - samy i s vychovatelkama - se to moc nelepšilo. Šikanované holky odmítaly jakoukoliv pomoc, a co hůř, připadalo jim to OK, a později ve všem pokračovaly, tentokrát v rolích trýznitelek - (vlastně stejně, jak se to traduje o vojně). Ovšem zvláštní bylo, že u těch starších se nic podobného nedělo. Zanechalo to ve mně zkušenost, že svojí dceru bych takhle malou prostě do světa nepustila ani za nic. A taky zjištění, že i nádherná křehká dívenka může být pěkná bestie...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.