| kamilka | •
 |
(14.6.2010 10:37:59)
když jsem byla na základní škole, měla jsem v sedmé třídě na konci roku jednu trojku, u nás doma to tehdy znamenalo pozdvyžení a maminka mi tehdy řekla, že pokud budu mít v pololetí osmé třídy na vysvědčení jednu dvojku a jinak samé jedničky, dostanu mobil, tak jsem se učila, pořád a měla jsem to a dostala mobil, v druhém pololetí jsem od maminky motivaci nedostala a začala to zase trochu flákat a na konci roku bylo dvojek více... už tehdy jsem vědela, že ve škole makám jen kvuli tomu abych dostala mobil.... a to není v pořádku.
vždy jsem byla naštvaná, že moji spolužáci dostávají za známky a vysvědčení ve škole dárky a peníze, až do mého motiváčního půlroku, do té doby jsem totiž nedostala nic, potom už jsem naštvaná nebyla, naopak, byla jsem moc ráda, že nic nedostávám. ano někdy mé výsledky ve škole nebyly moc dobré, jindy naopak jsem své okolí ohromila, ale hlvně jsem se učila jen proto, že chci v životě něčeho dosáhnout, že se chci učit, chci vystudovat vysokou školu na které jsem....
takže až budu mít jednou děti, úplatky ani odměnu za známky, docházku ani učení jim dávat nebudu.
ale souhlasím s autorkou, že udělat párty na ukončení školního roku a už to dopadlo jakkoli je dobrý nápad. :)
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 10:41:18)
ale hlvně jsem se učila jen proto, že chci v životě něčeho dosáhnout, že se chci učit, chci vystudovat vysokou školu na které jsem...."
Je tragický omyl si myslet,že takhle to má každé dítě.
|
| JaninaH |
|
(14.6.2010 11:16:04)
Pawllo,
to si snad nikdo nemyslí, že všechny děti mají vnitřní motivaci samy od sebe, to je ideální stav, kterého není možné dosáhnout. Ale lze se o to aspoň pokusit, ne?
Kamilka krásně popsala, jak funguje vnější motivace odměnou, podle mě to přesně koresponduje se smyslem článku. Myslím, že to stojí aspoň za zamyšlení.
A není to "opsáno z RaR", dr.Nováčková je přímo autorka RaR.
J.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 11:26:54)
Dokonce autorka?Tak teď už to chápu
|
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 11:32:54)
Janino,pokud vidíš,že v sobě dítě tenhle postoj nemá a nikdy mít nebude,tak to sice můžeš zkoušet,ale ztrácíš čas a ten čas potřebuješ.Můj syn by bez pozitivní motivace do školy ani nešel.V Spc dávali za každý splněný úkol bombon a tak to radili i rodičům.Nejsou všechny děti stejné a proto nemůžou všichni jet podle RaR.
|
|
|
| JanaJi |
|
(14.6.2010 12:12:14)
Skoro bych řekla, že to ani žádné, byť odrostlé dítě, nepsalo. Děti takhle neuvažují. Syn končí třetí třídu. Je velmi šikovný, ale má poruchu pozornosti. Nosí jedničky a dvojky a pak šílený úlet čtyřky a pětky. Psycholožka tvrdí, že je typ dítěte, které potřebuje velkou motivaci. Paní učitelka vymyslela, že kdo bude hodný a šikovný, bude dostávat razítka zajíčků a kdo jich bude mít nejvíce tak něco.... Bohužel co, jsme se po roce a půl od vyhlášení akce nedozvěděli a vše vyšumnělo. Syn se strašně snažil, pomáhal paní učitelce a sbíral zajíce. Také v soutěži o aktivitu v hodině byl na druhé místě. Bohužel syn vnímal to, že paní učitelka nedodržela slib a nebylo nic (čekali jsme čokoládu, lízatko nebo něco podobného), jako silně demotivující, dokonce to paní učitelce vyčetl a v dalším pololetí si paní učitelka stěžovala, že je s aktivitou na předposledním místě. CO tím chci říct, že motivace je velmi, velmi důležitá. Výši motivace určují pouze dospělí. Je na nás, co to bude. Syn si za vsvědčení přeje klobouk. Mě to přijde jako odpovídající.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 12:14:29)
Jano,tak přesně tohle se tu snažím vysvětlit.
|
|
| JaninaH |
|
(14.6.2010 12:31:59)
Opravdu si myslíte, že motivace zajíci je v pořádku?
Být aktivní a snaživý kvůli zajícům - vždyť to je podvod na dítěti. Přesně jak se píše v tom článku, dítě se tím učí, že hodnotu nemá sama aktivita, ale zajíci (resp. očekávaná odměna za ně, kterou si může představovat jakkoli).
A přesně tak to dopadlo: nejsou zajíci, není ani aktivita.
J.
|
| susu | •
|
(14.6.2010 12:42:33)
JaninoH, některé aktivity, i když mají hodnotu, jsou neskutečně nudné. Odměna mi přijde na místě.
|
|
| Xantipa. | 
|
(14.6.2010 12:54:50)
Janino - já ti nevím Některý věci jsem ochotná dělat a dělám dá se říci bez jakékoli motivace a odměny, ale na některý věci bych se raz dva, kdyby tam ta odměna nebyla. Zajíci to teda nejsou, ale jaký v tom je tedy rozdíl?
U dětí to je stejný, nebo spíš podobný.
|
|
| JanaJi |
|
(14.6.2010 13:31:52)
A jak se pracuje Vám bez motivace? Poslední 3 měsíce studuji motivaci na VŠ a tam je to jasné, dobře a efektivně pracuje jehom dobře a efektivně motivovaný člověk. Ne snad pro tu odměnu samotnou, ale má cíl, na co se těšit, satisfakci. Každý potřebuje motivaci a nemusí být hned hmotná, ale potřebuje ji každý. Když uvaříte rodině oběd a oni se najedí nic neřeknou a odejdou, tak vás to jistě nepotěší. Když si celou dobu oběda pomlaskávají, mrkají na vás a říkají jak dobré jste to uvařila, máte tu správnou motivaci se příště blýsknout ještě víc. Ne že normálně byste jim neuvařila, ale po té motivaci to budete dělat ještě raději. Pokud to takto nemáte, nejste člověk. A děti potřebují také motivovat, soutěžit, kdo je lepší a i kdyby výsledek byl jenom to, že vítěz dostane hobla, je to potřeba. Auto vám bez benzínu taky nepojede i kdyby sebevíc chtělo.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(14.6.2010 13:38:34)
Jano, motivací u písmenek a čísel je přece fakt sám, že si můžeš sám číxt knížky a něco spočítat, ne ? Navíc slovní ocenění rodiče, z kterého je opravdu cítit, že si dítěte váží za to, jak to zvládlo, taky není k zahození ne? Já osobně potřebuju především uznání ostatních, ta hmota okolo(hadry, kafe, cukrárna) taky může být, ale nevyměnila bych to za pocit, že mě druzí pro něco uznávají...
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(14.6.2010 13:41:20)
A ještě jsem zapomněla na tu nejdůležitější věc, že si postupně začneš budovat vědomě pocit, že něco nového umíš, skládáš z toho dobré hodnocení sebe sama. Je dobrý učit dítě radovat se samo ze sebe, že se naučilo číst, malovat, něco spočítat ...ne proto, že jim učitelka dala razítko....
|
|
|
| JaninaH |
|
(14.6.2010 13:42:02)
JanoJI,
pokud studuješ motivaci, tak určitě víš, jaké jsou její vnitřní a vnější faktory, a že ty vnitřní jsou důležitější a trvalejší než vnější.
Například moje motivace k tomu, abych vařila, je vnitřní - vím, že je důležité, aby děti jedly pravidelně a zdravě atd.
Florence,
přesně o to jde, aby se člověk naučil, že některé věci je prostě potřeba udělat. Ale tím, že budeme za zvládnutí každé nudnou věc dítě materiálně odměňovat, učíme ho, že nudné věci se dělají jedině za odměnu. A to je špatně.
J.
|
| JanaJi |
|
(14.6.2010 14:21:01)
Jistě, vím o dělení motivací, a souhlasím, jen si myslím, že drobná odměna prostě neškodí. Otázka je, zda má dítě ty vnitřní motivátory již nastavené. Navíc pokud děti ve škole zlobí, je nutné je nějak namotivovat, dát jim úkol (zaměstnat)a za jeho splnění pochválit či odměnit. K tomu, aby se dokázalo motivovat samo je zapotřebí jisté zkušenosti apod. Taky syna vedu k tomu, že by měl chtít sám pro sebe se učit,aby něčeho dosáhl, ale také každé dítě reaguje na něco jiného. Nechtějte po prckovi, aby byl na takové mentální výši, že si bude toto uvědomovat sám. Vždyť tím, že jsem mu nekoupila např. ten klobouk hned, jak se mu zalíbil, a když si o něj řekl, ale jako výraz mojí úcty, že se ve druhém pololetí opravdu snažil a zlepšil. Nicméně i ten dárek musí jít ruku v ruce se slovním pochválením. No, máme to asi nastavené každý jinak, snad i proto, že každý nejlépe známe to své dítko a víme, co potřebuje nejvíc.
|
| maja | •
|
(14.6.2010 15:12:07)
"zajíci" byli jsou a budou...dodneška si pamatuju jak jsme v první třídě dostávali razítka...nejlepší bylo razítko panenky, to bylo něco. ...vždyť ta razítka, nálepky a spol se dávají snad už ve školce a vydrží tak do 3-4 třídy, že by snad někoho poškodili??? Vždyť i v sokole a ve všemožných kroužcích se do určitého věku razítkuje. A že by děti cvičili kvůli razítku? Psali kvůli razítku? To se mi nezdá, razítko je jen třešnička na dortu.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(14.6.2010 22:02:29)
drobná odměna může škodit - třeba u malého dítěte dáš párkrát bonbon /jednoho malýho gumovýho medvídka třeba/ za to, že bylo rychle oblečené a obuté a s drtivou pravděpodobností dítko příště navodí opět situaci tak, abys musela opět vyhlásit "motivační odměnu". Brzy zjistíš, že se dítě vzteká do chvíle, než vyhlásíš "odměnu". Dítě zjistilo, že vztekání či protahování nějaké činnosti vede k tomu, že donutí dospělého, aby mu za urychlení činnosti dal "malou odměnu"...
a to je jenom začátek, končí to zaměstnancem, který dělá práci jenom pro peníze a není ochoten udělat ani kapku navíc...
|
| JanaJi |
|
(15.6.2010 8:04:38)
Je mi líto, že máš takové zkušenosti. Já pracuju 15 let a na nikoho takového, že dělá jenom pro peníze ani kapku navíc, jsem nepoznala. Děti mám dvě, rozumně je motivuji a můžu tě ujistit, že vzteklé není ani jedno. Skoro přemýšlím, co to tady vůbec řešíme. Staré dobré pořekadlo "všeho s mírou" mluví za vše.
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(14.6.2010 17:09:08)
JaninoH,
tvé názory mi silně připomínají ty moje, předtím, než jsem byla konfrontována s realitou v podobě školních i vlastních dětí .
|
| Terka | •
|
(14.6.2010 21:01:27)
Také jsem byla záhy po škole konfrontována s realitou a to jak u vlastního dítěte, tak ve školce. Byla jsem nadšená z knížek typu Respektovat apod., pak jsem měla velký propad dolů, kdy jsem měla pocit, že je to nějaký napsorto nedostižný ideál, a pak jsem se začala zase pomaloučku, po postupných krocích k ideím podobných knížek vracet. V každodenním styku s dětmi jsem si prostě musela některé věci přiznat, vzpomněla jsem si, jak jsem nesnášela pobyt na lehátku, když jsem už nespala, jak mi přišly některé aktivity nesmyslné, a po tomhle náhledu jsem začala hledat pro děti tu motivaci vnější. A souhlasím s tím, že by se děti měly učit dělat i věci nudné, pro ně otravné (pro některé např. úklid hraček - doma to nemusejí..), pokud mají své opodstatnění, smysl. Jakýmsi oceněním je mi pocit, že jsem překonal sám sebe a udělal, co je třeba. Takhle jsme třeba ten úklid trénovali až do úplných důsledků - děti několik dní hračky prostě neuklízely, měly jste vidět, jak ke konci týdne byly nespokojené, ve třídě plné nepořádku (měla jsem domluvu s ředitelkou, uklízečkou, že to vydrží). Bylo to náročné, ale děti pochopily a pak už stačilo jen lehce připomenout. Ptáte se, co jsme dělali s těmi, kterým nepořádek nevadil? Tady pomohla síla skupiny a její nátlak - děti si s nepořádníčky nechtěly hrát.
Uznávám, že je to cesta dost náročná a těžká, ale podle mě správná.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 21:08:52)
Síla skupiny a nátlak je úžasná výchovná metoda a co třeba šikana?
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(14.6.2010 22:06:49)
Pawlo, nesměšuj hrušky a jablka.
Ty se taky podvoluješ síle skupiny, třeba tím, jak se oblékáš, jak se chováš (zdravíš, poděkuješ - to vše jsou naučené věci, skupinově kulturní akce "dělají to tak všichni, abych se nelišil, dělám to taky").
Tenhle způsob, jak to udělali ve školce, je opravdu dobrý, smekám před odvahou paní učitelky.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 22:14:47)
Bumbi,pokud něco dělám proto,že se chci zařadit je to něco jiného než,když ve školce je dítě vyčleňováno z kolektivu a to za podpory učitelky.Tohle mi opravdu příjde dost nebezpečné.
|
| Pawlla |
|
(14.6.2010 22:17:09)
Nehledě k tomu,že je to ze strany učitelky psychická manipulace.
|
| štěpánka | •
|
(14.6.2010 22:39:22)
Pawlo,
taky to tam vidím, i když nechci brát nikomu nadšení z RaR. Velmi ožehavé je právě to, jak zvládnout ty, kteří jsou "jiní". Nechtěla bych, aby o mých dětech bylo řečeno, že se prostě podřídily většině, poněvadž si s nimi nikdo nechtěl hrát. To mi fakt zavání spíše nezdravými vztahy (ale možná to tak nebylo, těžko soudit z krátkého příspěvku....). Zdravím tě!
|
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 6:40:15)
Štěpánko,ahoj to víš to je ta fantazie,úplně vidím tu situaci,kdy si s dítětem nechce nikdo hrát a má nálepku nepořádníčka.RaR třeba "může fungovat",ale šílím,když to chce někdo aplikovat na všechny děti,protože tak to má být.Každé dítě je jiné,proto tvrdit všechny zdravé děti to mají takhle je nesmysl.
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(14.6.2010 22:47:38)
pokud si vezmeš smradlavý a špinavý hadry, taky tě bude společnost ostrakizovat a vyčlení tě ze svého středu.
ti nepořádníci se chtějí zařadit mezi ostatní, proto začnou uklízet nakonec také. Ostrakizace není příjemná nikomu. To, že toto skupinové chování monitoruje učitelka (těžko říci, jak zasahuje, na to je informací málo, ale z popisu soudím, že to dělá vhodně) mi přijde v pořádku. Předškolní vzdělávání by mělo děti naučit skupinovému fungování, což v tomto popsaném případě dělá přímo luxusně.
|
| štěpánka | •
|
(14.6.2010 22:57:03)
Bumbi
a pak jsou také děti ADHD, s poruchami chování, Asperg.syndromem, apod a ty to prostě nezvládnou, proto jsem na podobné popisy trošku opatrná. Jak moc paní uč.monitorovala situaci se můžeme jen domýšlet, dle toho jak to popsala to nejspíše zvládladobře. Ale už vidím, jak by to fungovalo na mé děti - možná by vůbec nepochopily, co se od nich očekává.
|
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 6:42:57)
Bumbi,z toho,že Ti to připadá v pořádku mě mrazí.
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 6:51:22)
Hlavně,že se děti naučí uklízet hračky,že přibude pár dětí,které mají ze školky trauma za to stojí,že?Jestli není lepší prostě říct,"uklidit hračky "z hlediska autority.Já vím není to podle RaR,ale je to daleko upřímnější a víc bych obdivovala učitelku,která to s nepořádníky dokáže vyřešit sama,než tu ,která k tomu využívá děti.Bože,neměla by učitelka ve školce spíš děti učit být kolektivní,než kolektiv rozvracet.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:08:53)
Pawlo, a jak podle tebe bude vypadat čistě klasický autoritativní přístup učitelky, která bude chtít, aby děti uklidily hračky? To si jako vážně myslíš, že zrovna z toho žádné dítě nemůže mít trauma? Minulé generace vyrostlé díky rákosce by ti mohly vyprávět. A když ne rákoska, tak jiný trest,třeba postavit do kouta apod. a to je podle tebe asi v pořádku viď?
Můžeš mi napsat třeba příklad, jak bys z pozice autority vyřešila to, pokud by jedno dítě nechtělo uklízet?
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:15:40)
Stáňo,nežijeme v minulém století,aby se děti mlátily rákoskou nebo klečely v koutě.To asi těžko v nějaké školce uvidíš.Dokud si dítě neuklidí hračky,nemůže si jít já nevím třeba malovat nebo cokoliv následuje.Ale tohle musí říct učitelka a ne manipulovat s dětmi,aby si s dotyčným nehrály,protože tohle manipulace je.Ohledně traumatu,jedno z největších je způsobené vyčleněním z kolektivu.
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:22:29)
A co bude učitelka dělat, když ani tak si dítě neuklidí? Řekne jí, že si malovat nechce?
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:24:14)
Já Ti nevím,řekne ostatním dětem ať ho zmlátí na záchodě?
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:26:07)
To jsem se ptala tebe, co by ta tvoje autoritativní učitelka udělala dál...
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:35:49)
Tak si odpovím sama, buď by vymyslela nějaký úžasný trest nebo by zkusila pozitivní motivaci, co třeba bonbonek? Příště už by všechny děti chtěly za úklid to samé...
Našemu chytrému chlapečkovi to stačilo jen jednou ukázat, že existují odměny, v podstatě je to manipulace, jeslti uklidíš, dostaneš sladkost. Příště už se automaticky ptal, co bude za odměnu, a to mu byly čtyři roky. Děti jsou hrozně chytré a tohle pochopí velmi rychle...
|
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:36:12)
A co by udělala dál?To je právě to,že musíš být v té třídě a znát to konkrétní dítě,prostě není univerzální postup co se týče výchovy.Nejde si vzít příručku a aplikovat to na všechny děti.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:41:05)
O příručce tady nidko nemluví, tys argumentovala klasicým autoritativním přístupem učitelky, tak mi hoď několik příkladů řešení...
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:51:47)
Ano autoritativní přísup je-učitelka,která by měla být přirozenou autoritou řekne"děti ukliďte si hračky",protože když si hrajeme musíme i uklidit,na rozházené hračky můžete šlápnout a rozbijou se,múžete zakopnout a ublížit si.Ale důsledně trvat na tom,hračky se vždy po hraní uklidí.A teď se samozřejmě může najít dítě,které z jakéhokoliv důvodu toto nerespektuje.A já Ti znovu opakuju,že tady na netu Ti žádnou radu nedám,protože řešení téhle situace se odvíjí od toho,proč dítě neposlouchá,jaké je to dítě atd.A co bude platit na jednoho,nebude platit na druhého.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:56:16)
Pawlo, nechci dráždit býka rudým hadrem, ale moc hezky to sedí i na R+R a především ta závěrečná část, že nelze najít jeden mustr.
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 9:01:58)
No vždyť já už jsem někde psala,že v podstatě děláme všichni to samé(příznivci i odpůrci RaR)jenom vy to víc okecáteMě RaR jako takové nevadí,ale problém je,když se toho někdo striktně drží bez ohledu na individualitu dítěte.Jestli tady ještě budeš,opíšu Ti definici autoritativní výchovy z učebnice pedagogiky,možná budeš překvapená.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 9:07:39)
Pawlo, ale já neznám člověka, který by se R+R držel striktně, jen jestli to náhodou nebude spíš tvůj problém, to držení se. Příručku mi neopisuj, já jen podle nich nejedu. Myslela jsem klasickou výchovu minulého a předminulého století, to asi obě víme, o čem je řeč:)...
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 9:09:47)
Navíc R+R je všechno jiné, jen ne striktní...dbá především na individualitu dítěte:). Jdu ven, hezký den
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 9:16:14)
Ale já jsem nepsala,že RaR je striktní,ale že někteří se ho striktně drží.Řešit výchovu minulého století je bezpředmětné.To co jsem Ti chtěla napsat,bylo pro zajímavost,je to definice a ne nějaký postup,podle kterého máš jet.Čti pozorněji.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 21:58:55)
TAk dobře, jestli ještě nakoukneš, tak mi ji pro zajímavost napiš, jsem studijní typ.
|
|
|
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:57:41)
A navíc klasický autoritativní přístup je založen na odměně a trestu, tak mi to nějak nesedí...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:25:30)
Pawlo, ty děti to podle mě napadne samotné, že si s těmi, kdo neuklízí, nebudou hrát, paralelou může být to, že pokud ty budeš mít líného kolegu a budeš za něj muset dělat všechnu práci, asi taky něco uděláš,aby přišla změna...Takže to prosím tě nehroť...Už jsem si všimla, že ti R+R nesedí, ženeš to jen zbytečně do extrému...
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:32:53)
Stáňo,nesedí to je fakt,ale o to až tak nejde.Jde spíš o to,že jsem už viděla na našich školách hodně věcí,kterým bych předtím nikdy nevěřila.Kromě toho se výchově věnuju i pracovně a pedagogiku studuju.Já to možná neumím napsat tak,aby tomu každý rozuměl,ale opravdu v téhle popsané situaci nebezpečí vidím.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:40:01)
Osobně bych jako učitelka tako korigovala tu situaci jiným směrem, že není dobré si s dětmi z takového důvodu nehrát, spíš bych je vedla ke spolupráci a přirozeným důsledkem by bylo něco jiného. Na druhou stranu pokud se děti vzájemně motivují k úklidu, nevidím na tom nic špatného.
Jinak ona popsaná situace s nepořádkem se mi moc líbila. Děti si na vlastní kůži vyzkoušely, jaké to je žít ve vlastnoručně vyrobeném nepořádku.
U nás doma když kluci uklízí a jeden, většinou ten mladší to bojkotuje, tak učím staršího, aťto uklidí sám, tím pádem bude uklízet delší čas a zbyde pak jen čas na jeho pohádku, nikoli na bráchovu.
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:42:47)
Ano ten začátek se mi taky líbil,já jsem reagovala na dovětek o nátlaku skupiny,to se mi zas hodně nelíbilo.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:44:43)
ALe nátlakem skupiny mohlo být to, že si děti vzájemně říkaly, ať uklízí:)...Prostě si podle mě zareagovala na něco, co tam vlastně nebylo...
|
| Pawlla |
|
(15.6.2010 8:54:09)
Prostě si podle mě zareagovala na něco, co tam vlastně nebylo...
Nebo,Ty jsi neviděla to, co je za tím.
|
|
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(15.6.2010 8:51:06)
A ono když si navíc poslechneš školkové děti, tak tenhle styl komunikace je u nich úplně běžný, neříkám, že je úplně v pořádku, ale je to pro malé dítě určitá páka. Často slyším, nebudu si s tebou hrát, protože to a to..nebudu s tebou kamarádit, prostě když se na sebe zlobí, argumentují takto...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a za 10 skřítků - ale to není hned.....cca měsíc jedna známka za tohle....je 1)
Taky jsem dostávala za vysvědčení odměnu. Abych pravdu řekla, tak tedy nevím, jestli i od rodičů (ale asi ano), ale babička a teta mi vždycky daly stovku. Nemůžu tedy říct, že bych to brala jako úplatek nebo že bych se pak neučila za slib, že tu stovku zase dostanu. 
Zažila jsem stran prospěchu a dobrého chování řadu podobných situací. Občas jsem na sebe mívala vztek, že jsem v tom jakožto hodná holčička neuměla chodit. A říkala jsem si, že je kolikrát mnohem výhodnější být zlobivé dítě, protože když zlobivé dítě začne být aspoň trochu hodné, tak se nad ním hned okolí rozplývá a velebí ho, zatímco u toho hodného se všechno dobré považuje za samozřejmost. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)