14.6.2010 21:01:27 Terka
Re: odmena
Také jsem byla záhy po škole konfrontována s realitou a to jak u vlastního dítěte, tak ve školce. Byla jsem nadšená z knížek typu Respektovat apod., pak jsem měla velký propad dolů, kdy jsem měla pocit, že je to nějaký napsorto nedostižný ideál, a pak jsem se začala zase pomaloučku, po postupných krocích k ideím podobných knížek vracet. V každodenním styku s dětmi jsem si prostě musela některé věci přiznat, vzpomněla jsem si, jak jsem nesnášela pobyt na lehátku, když jsem už nespala, jak mi přišly některé aktivity nesmyslné, a po tomhle náhledu jsem začala hledat pro děti tu motivaci vnější. A souhlasím s tím, že by se děti měly učit dělat i věci nudné, pro ně otravné (pro některé např. úklid hraček - doma to nemusejí..), pokud mají své opodstatnění, smysl. Jakýmsi oceněním je mi pocit, že jsem překonal sám sebe a udělal, co je třeba. Takhle jsme třeba ten úklid trénovali až do úplných důsledků - děti několik dní hračky prostě neuklízely, měly jste vidět, jak ke konci týdne byly nespokojené, ve třídě plné nepořádku (měla jsem domluvu s ředitelkou, uklízečkou, že to vydrží). Bylo to náročné, ale děti pochopily a pak už stačilo jen lehce připomenout. Ptáte se, co jsme dělali s těmi, kterým nepořádek nevadil? Tady pomohla síla skupiny a její nátlak - děti si s nepořádníčky nechtěly hrát.
Uznávám, že je to cesta dost náročná a těžká, ale podle mě správná.
Odpovědět