Učit se kvůli sobě? Vážně?
Myslím, že těch, kteří se učí „pro sebe“ je naprosté minimum. Drtivá většina školáků se učí, protože je to po nich vyžadováno. První roky na základní škole jsou sice nadšení z toho, že se něco učí, ale pak se z toho stane stereotyp - samá dřina, žádná odměna. Dlouhodobý benefit ze studia je pro tak mladého člověka něco velmi těžko představitelného, spíš jsou to jen taková prázdná slova. Řekl bych, že teprve tehdy, až člověk dokončuje střední školu a dostává hrubou představu o tom, co by chtěl v životě dělat, studium pro něj dostává význam.
Studium je pro děti a mládež to samé jako práce pro dospělé a měli by být za to náležitě odměněni. Jak již zmínil jeden diskutér přede mnou - taky bych nepracoval jenom pro dobrý pocit. Všichni to koneckonců děláme proto, abychom vydělali peníze, ať už učením nebo prací.
Autorčin pohled na motivaci školáků se mi zdá poněkud naivní.
Na druhou stranu souhlasím s tím, že by dítě nemělo být odměňováno za dobré chování, protože to považujeme všichni za naprosto samozřejmé.
Odpovědět