14.6.2010 14:37:51 maaf
S vnitřní motivací bojuju.
Tak já jsem odměny za vysvědčení ani za známky nedostávala a ani mi to nevadilo. Co si pamatuju tak jsem si u všeho učení dávala otázku, k čemu mi to bude a pravidelně se tím připravovala o poslední kousky chuti se učit. Pro mě byla nejvyšší motivace to, že už se tím nebudu muset zabývat znovu, že bez toho nejde jít dál. Pracovat nebo dělat něco za odměnu nedokážu. Mám poruchu soustřenění a pozornost se mi prostě nezapne, pokud se v průběhu duševní práce typu učení nebo řešení zadání v práci motivuju tím, že ještě chvilku a pak si půjdu chvíli číst (to jsem dělala při učení), udělat čaj, dát si čokoládu nebo cokoliv příjemného. Pokud pořád překonávám pocit, že dělám zbytečnost, že se učím blbinu, že by to mohl udělat kdokoliv jiný apod. stojí to za nic. Musím vidět vždycky smysl/účel konkrétního úkolu (i kdyby to měla být taková blbost, že tím klient zklidní své emoce, i když mu to ve výsledku k ničemu nebude, a jen ho to stojí peníze). Taky se umím odměnit za to, že jsem unavená a že jsem dlouho pracovala, ale jako motivace před nebo při vykonávání práce mi to teda nepomáhá (komu pomáhá, závidím, je to jednodušší než změnit přístup k činnosti a namotivovat se pro ni samotnou). Takže za sebe považuju pomoc dítěti při vytváření schopnosti sebemotivace za hodně důležitou, ale ne formou odměn. Za vysvědčení ale určitě bude oslava, ale prostě za zakékoliv vysvědčení, že se dítě ten rok snažilo.
Odpovědět