| Bruni | 
 |
(22.4.2010 16:43:19)
Chuť dozvídat se nové věci, číst, má určitě člověk svým způsobem danou. Jsem ale přesvědčená, že se to dá ovlivnit. Alespoň částečně  .
Máme štěstí, že náš první syn se s láskou ke knížkám už narodil, už jako miminku jsme mu předčítali a zajímal se o každý obrázek. Ve dvou letech jsme přečetli (já četla, on poslouchal ;-)) např. Honzíkovu cestu na dvě posezení, jak se začalo číst, nemohl se odtrhnout. Dneska je mu 9 a čte neustále, knížky nosí v batohu do školy a čte i o přestávce nebo ve družině. Knížky často dostává, spoustu jich máme v domácí knihovně, chodí si půjčovat i do městské knihovny a půjčuje si ještě od staršího bratrance. Má rád encyklopedie, hnížky o historii, dobrodružné a fantasy knížky. Z toho, co zatím přečetl, se mu nejvíc líbily (nepočítám-li encyklopedie): Gulliverovy cesty, Eragon (všechny tři díly), Vinnetou, Stráže,Stráže od Prattcheta. Čte i básničky (nejoblíbenější jsou od J. Vodňanského).
Prostřední se s láskou ke knihám nenarodil. Ačkoli jsem mu předčítala stejně jako nejstaršímu, neposeděl, nevydržel, knížky mi házel na hlavu, ani o obrázky se příliš nezajímal. Předčítání ho nezajímalo. Když jsem četla před spaním, bylo mu jedno, co čtu, usnul u toho a druhý den mu bylo fuk, co se v příběhu stalo. Zlomilo se to až ve chvíli, kdy starší začal chodit do první třídy a sám si přečetl první knížky. To bylo prostřednímu 5. Už si pomalu začal vybírat, co by chtěl před spaním přečíst. V šesti letech už mě začal přemlouvat, abych četla další a další kapitoly. Dneska mu je 7, chodí do první třídy a čte plynule. Ve čtenářském deníku už má několik knížek a před spaním si chce číst sám jako starší brácha.
Není to u něj taková ta pravá "láska ke knihám", knížku rád vymění za pohádku v televizi nebo hraní na počítači ) a stává se mu, že přečte pár stránek, není ještě na konci kapitoly, a jde dělat něco jiného, ale jsem ráda, že čte, baví ho to, ví, o čem čte a na přečtené knížky rád vzpomíná.
Nejmladšímu jsou 3 a ještě tak do dvou let u knížek moc nevydržel, nebavilo ho povídat si o obrázcích. Teď mi sám nosí knížky na prohlídnutí i přečtení. Vidí to u bráchů, čtou si přes den i před spaním, nejstarší má v posteli pro jistotu několik knih různých druhů ). Zatím ho baví jen krátké příběhy s obrázky, tak uvidíme, jestli si taky bude rád číst sám .
Když porovnám povahy svých kluků, řekla bych, že kdyby se narodili v jiném pořadí, určitě by to u nás s knížkami dopadlo jinak. Narodit se prostřední jako první, házel by mi knížky na hlavu určitě dál ). Kdyby se pak narodil náš nejmenší, odkoukal by od něj jen skákání a kotrmelce, jak ho znám ;-) a nakonec by četl jen ten poslední (teď náš nejstarší), protože ten to má prostě dané v krvi .
|
| Bruni |
|
(22.4.2010 16:50:45)
Zapomněla jsem dodat, že čteme já i manžel, takže jsem přesvědčená, že to děti začaly brát jako běžnou součást dění.
Určitě v rodinách, kde rodiče vůbec nečtou a ani dětem nepředčítají, jen jim maximálně nějakou knihu přinesou, vztah k četbě vznikne těžko.
V okruhu mých známých je to téměř pravidlo: nečtoucí rodiče = nečtoucí děti, rodiče s pravidelnou porcí četby = děti, které čtou.
|
| Lucka/3 děti | •
|
(24.4.2010 22:05:16)
Tak to si dovolím nesouhlasit, protože já i manžel jsme knihomolové a děti příliš ne, jak jsem psala výše. A to jim opravdu čtu i se jim snažím nabízet různé knihy, chodíme do knihovny... Prostě to nejde.
|
| Bruni |
|
(26.4.2010 22:23:08)
Lucko, možná jsem se vyjádřila nepřesně. Chtěla jsem tím říct, že kdyby ti mladší dva neměli příklad ve starším, tak jsem přesvědčená, že se o knížky zajímat nebudou.
Když se někdo se zájmem o knížky nenarodí, dá se v něm ten zájem probudit nebo "vylepšit" dobrým příkladem. Nepsala jsem, že to automaticky znamená, že dítě začne mít knížky taky rádo.
Ale pokud ten příklad není, tak je to podle mě víceméně ztracený.
Neznám dítě, které by začalo číst, aniž by se s láskou ke knihám narodilo a aniž by ho k tomu někdo jakkoli vedl. Zato děti, které ten příklad mají, mají šanci si ke knížkám získat vztah.
Třeba to u vašich dětí ještě přijde .
|
| Lucka/3děti | •
|
(27.4.2010 14:15:21)
Dík za útěchu Z téhle diskuse mám pocit, že čtou všechny děti kromě těch mých.
|
| Bruni |
|
(27.4.2010 22:04:41)
Lucko, to je proto, že všichni, co mají čtoucí děti, se běží honem pochlubit (stejně jako já  ).
Každý tak nějak tuší, že číst je žádoucí, a tak málokdo chce přiznat, že jeho dítě nečte.
Takže nezoufej, určitě v tom nejsi sama, řekla bych, že dětí, co hltaj knížky, je fakt menšina a ty jsi se snažila, jak to nejvíc šlo. Víc udělat nemůžeš, teď je na tvých dětech, jestli se něco z tvé snahy v jejich hlavě uchytilo (a já věřím, že jo ).
|
|
|
|
|
|
|
. A to jsme s manželem oba docea knihomolové, dítko od útlého věku vidí, že si občas čteme. No, dělala jsem, co jsem mohla, odmala jsem synovi četla a to vlastně až do nedávna. Vzala jsem ho do knihovny, a nic, je ochotem listovat v encyklopediích, ale číst ne. Pravda, syn je lehký dislektik a i když nečte špatně, je to pro něj asi stále víc práce než zábava a nebaví ho to. nevím, jestli je naděje na změnu
Jo, a přes svůj někdejší odpor se stal... nakladatelem dětských knih 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)