Příklady táhnou

Chuť dozvídat se nové věci, číst, má určitě člověk svým způsobem danou. Jsem ale přesvědčená, že se to dá ovlivnit. Alespoň částečně .
Máme štěstí, že náš první syn se s láskou ke knížkám už narodil, už jako miminku jsme mu předčítali a zajímal se o každý obrázek. Ve dvou letech jsme přečetli (já četla, on poslouchal ;-)) např. Honzíkovu cestu na dvě posezení, jak se začalo číst, nemohl se odtrhnout. Dneska je mu 9 a čte neustále, knížky nosí v batohu do školy a čte i o přestávce nebo ve družině. Knížky často dostává, spoustu jich máme v domácí knihovně, chodí si půjčovat i do městské knihovny a půjčuje si ještě od staršího bratrance. Má rád encyklopedie, hnížky o historii, dobrodružné a fantasy knížky. Z toho, co zatím přečetl, se mu nejvíc líbily (nepočítám-li encyklopedie): Gulliverovy cesty, Eragon (všechny tři díly), Vinnetou, Stráže,Stráže od Prattcheta. Čte i básničky (nejoblíbenější jsou od J. Vodňanského).

Prostřední se s láskou ke knihám nenarodil. Ačkoli jsem mu předčítala stejně jako nejstaršímu, neposeděl, nevydržel, knížky mi házel na hlavu, ani o obrázky se příliš nezajímal. Předčítání ho nezajímalo. Když jsem četla před spaním, bylo mu jedno, co čtu, usnul u toho a druhý den mu bylo fuk, co se v příběhu stalo. Zlomilo se to až ve chvíli, kdy starší začal chodit do první třídy a sám si přečetl první knížky. To bylo prostřednímu 5. Už si pomalu začal vybírat, co by chtěl před spaním přečíst. V šesti letech už mě začal přemlouvat, abych četla další a další kapitoly. Dneska mu je 7, chodí do první třídy a čte plynule. Ve čtenářském deníku už má několik knížek a před spaním si chce číst sám jako starší brácha.
Není to u něj taková ta pravá "láska ke knihám", knížku rád vymění za pohádku v televizi nebo hraní na počítači ) a stává se mu, že přečte pár stránek, není ještě na konci kapitoly, a jde dělat něco jiného, ale jsem ráda, že čte, baví ho to, ví, o čem čte a na přečtené knížky rád vzpomíná.

Nejmladšímu jsou 3 a ještě tak do dvou let u knížek moc nevydržel, nebavilo ho povídat si o obrázcích. Teď mi sám nosí knížky na prohlídnutí i přečtení. Vidí to u bráchů, čtou si přes den i před spaním, nejstarší má v posteli pro jistotu několik knih různých druhů ). Zatím ho baví jen krátké příběhy s obrázky, tak uvidíme, jestli si taky bude rád číst sám .

Když porovnám povahy svých kluků, řekla bych, že kdyby se narodili v jiném pořadí, určitě by to u nás s knížkami dopadlo jinak. Narodit se prostřední jako první, házel by mi knížky na hlavu určitě dál ). Kdyby se pak narodil náš nejmenší, odkoukal by od něj jen skákání a kotrmelce, jak ho znám ;-) a nakonec by četl jen ten poslední (teď náš nejstarší), protože ten to má prostě dané v krvi .