Názory k článku Anketa: Čtou vaše děti?

Mám syny 2roky 8měsíců a 5měsíců. Mladšímu synovi zatím jen zpívám, ale staršímu zhruba tak od roku, kdy byl schopen udržet trochu pozornosti čteme. Stále podle obrázků - vyprávíme příběhy. Ale čteme každý den několikrát, minimálně před spaním. Patří to již k našemu rituálu a ani by asi bez toho neusnul. Knižky si půjčujeme v knihovně, ale značnou zásobu tvoří i naše domácí knihovnička, ve které máme knížky nejen nové i z mého dětství. Jedná se hlavně o knihy bohatě kreslené pro děti jeho věku, ale čteme i knihy pro starší děti (kvůli obrázkům) - takže zatím hlavním kritériem oblíbenosti knihy jsou obrázky. Ke čtení mě vedli již moji rodiče a jsem moc ráda, že to "chytlo" i našeho syna.

co tu napsali jiní. Snad jen, že to, že jsou rodiče čtenáři, samo o sobě nezajistí, aby četly i děti. Můj muž je dyslektik a proto čtení jako dítě nenáviděl, přesto že jeho maminka byla vášnivá čtenářka. Ale moc rád poslouchal předčítání. Vydrželo mu to dodnes, občas mu předčítám já Jo, a přes svůj někdejší odpor se stal... nakladatelem dětských knih

Lucko, možná jsem se vyjádřila nepřesně. Chtěla jsem tím říct, že kdyby ti mladší dva neměli příklad ve starším, tak jsem přesvědčená, že se o knížky zajímat nebudou.
Když se někdo se zájmem o knížky nenarodí, dá se v něm ten zájem probudit nebo "vylepšit" dobrým příkladem. Nepsala jsem, že to automaticky znamená, že dítě začne mít knížky taky rádo.
Ale pokud ten příklad není, tak je to podle mě víceméně ztracený.
Neznám dítě, které by začalo číst, aniž by se s láskou ke knihám narodilo a aniž by ho k tomu někdo jakkoli vedl. Zato děti, které ten příklad mají, mají šanci si ke knížkám získat vztah.

Třeba to u vašich dětí ještě přijde .

S tím souhlasím. Na naší škole mají děti "čtenářskou dílnu", která probíhá pravidelně jednou týdně. Paní učitelky si průběh hodiny přizpůsobují (určitě i podle věku čtenářů, protože čtenářskou dílnu mají i prvňáci).
U našeho prvňáka to probíhá tak, že si děti 20 minut samostatně čtou vlastní knížku, pak kousek předčítají ostatním a povídají si, co čtou a proč. Nezávisle na tom mohou děti donést přečtenou knížku a předvést ji ostatním.
U třeťáka mají zvlášť čtenářskou dílnu se samostatným čtením a zvlášť hodinu jednou měsíčně, kdy přinesou čtenářský deník a jednu knihu přečtenou v tom měsíci, kterou představí ostatním.

Chuť dozvídat se nové věci, číst, má určitě člověk svým způsobem danou. Jsem ale přesvědčená, že se to dá ovlivnit. Alespoň částečně .
Máme štěstí, že náš první syn se s láskou ke knížkám už narodil, už jako miminku jsme mu předčítali a zajímal se o každý obrázek. Ve dvou letech jsme přečetli (já četla, on poslouchal ;-)) např. Honzíkovu cestu na dvě posezení, jak se začalo číst, nemohl se odtrhnout. Dneska je mu 9 a čte neustále, knížky nosí v batohu do školy a čte i o přestávce nebo ve družině. Knížky často dostává, spoustu jich máme v domácí knihovně, chodí si půjčovat i do městské knihovny a půjčuje si ještě od staršího bratrance. Má rád encyklopedie, hnížky o historii, dobrodružné a fantasy knížky. Z toho, co zatím přečetl, se mu nejvíc líbily (nepočítám-li encyklopedie): Gulliverovy cesty, Eragon (všechny tři díly), Vinnetou, Stráže,Stráže od Prattcheta. Čte i básničky (nejoblíbenější jsou od J. Vodňanského).

Prostřední se s láskou ke knihám nenarodil. Ačkoli jsem mu předčítala stejně jako nejstaršímu, neposeděl, nevydržel, knížky mi házel na hlavu, ani o obrázky se příliš nezajímal. Předčítání ho nezajímalo. Když jsem četla před spaním, bylo mu jedno, co čtu, usnul u toho a druhý den mu bylo fuk, co se v příběhu stalo. Zlomilo se to až ve chvíli, kdy starší začal chodit do první třídy a sám si přečetl první knížky. To bylo prostřednímu 5. Už si pomalu začal vybírat, co by chtěl před spaním přečíst. V šesti letech už mě začal přemlouvat, abych četla další a další kapitoly. Dneska mu je 7, chodí do první třídy a čte plynule. Ve čtenářském deníku už má několik knížek a před spaním si chce číst sám jako starší brácha.
Není to u něj taková ta pravá "láska ke knihám", knížku rád vymění za pohádku v televizi nebo hraní na počítači ) a stává se mu, že přečte pár stránek, není ještě na konci kapitoly, a jde dělat něco jiného, ale jsem ráda, že čte, baví ho to, ví, o čem čte a na přečtené knížky rád vzpomíná.

Nejmladšímu jsou 3 a ještě tak do dvou let u knížek moc nevydržel, nebavilo ho povídat si o obrázcích. Teď mi sám nosí knížky na prohlídnutí i přečtení. Vidí to u bráchů, čtou si přes den i před spaním, nejstarší má v posteli pro jistotu několik knih různých druhů ). Zatím ho baví jen krátké příběhy s obrázky, tak uvidíme, jestli si taky bude rád číst sám .

Když porovnám povahy svých kluků, řekla bych, že kdyby se narodili v jiném pořadí, určitě by to u nás s knížkami dopadlo jinak. Narodit se prostřední jako první, házel by mi knížky na hlavu určitě dál ). Kdyby se pak narodil náš nejmenší, odkoukal by od něj jen skákání a kotrmelce, jak ho znám ;-) a nakonec by četl jen ten poslední (teď náš nejstarší), protože ten to má prostě dané v krvi .