| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pytel s brambory

 Celkem 61 názorů.
 :-O 
  • 

:-O 

(1.12.2006 10:00:57)
:-O
 Ala 
  • 

Re: :-O 

(1.12.2006 10:21:15)
To je zase okurková sezona nebo si někdo po ránu přihnul? Za chvíli to tady bude jak rady pro ženy v bulvárním časopise. Fuj.
 žinča 


Re: :-O 

(1.12.2006 11:18:38)
autorku tím pytlem někdo majznul přes hlavu. Jinak to nevidím.
 sisina 
  • 

Re: :-O 

(1.12.2006 11:35:32)
A proč by ten telefon nemohla zvednout ta osoba, která nám ublížila....? To máme pořád jako jen odpouštět a nechat si trpět všechny křivdy?
 babi_ 


Re: Re: :-O 

(1.12.2006 11:49:10)
Sisi, no protože ten komu máš zavolat problém nemá, shnilou bramboru nosíš ty. Přečti si ten fakt dobrej článek znovu, anebo holt tahej ten smradlavej pytel dál...
 Amélie 
  • 

Re: Re: Re: :-O 

(1.12.2006 15:03:06)
Brambory sqělej nápad, ovšem ten telefon bych v mnoha případech taky nezvedala.

On je rozdíl mezi "odpustit" ve smyslu "přestat se tím žrát" a "odpustit" ve smyslu "začít toho, kdo mi ublížil, zase brát se vším všudy".

Udělat to první je žádoucí vždycky, to druhé jen tehdy, pokud ten, kdo nám ublížil, o odpuštění stojí a je sám schopen udělat také nějaké kroky k nápravě. Pokud není, nemá to cenu a ublížili bychom tím sami sobě. Nemůžeme přece v tom druhém smyslu odpustit úplně každému, i tomu, kdo nám provedl nějakou sviňárnu, ale vůbec se za to nestydí a je mu to jedno. Viz třeba zločiny nacismu, komunismu.. a různé vědomé podrazy v každodenním životě.

Takže já jsem pro to, ten pytel brambor v mnoha případech ZAHODIT.
 Petru 
  • 

Re: Re: Re: Re: :-O 

(1.12.2006 16:45:10)
já si myslím, že nejde o to, aby ten druhý za každou cenu musel vědět, že mu něco odpouštím. Jde o to, abych já měla klid v duši. Nemusím za svým trýznitelem chodit a nutit se mu se svým odpuštěním. Ale když někdy přijde on, tak já budu vyrovnaná a on bude možná mile překvapen.
A navíc, jak se říká, nejvíc nás vytočí klid druhých. Když se někdo pořád hádá, tak si budem myslet svoje. Ale když někdo s klidem přijme moje názory, tak mě vytočí mnohem víc, než když se začne dohadovat. A jak to máte vy?
 Táňa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-O 

(2.12.2006 12:12:54)
Taky si myslím. To by člověk byl sám proti sobě, kdyby se záměrně stýkal s tím kdo mu ubližuje.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-O 

(4.12.2006 17:16:42)
Pro me jde odpusteni trochu dal...vyreseni si toho v sobe takovym zpusobem, ze i trebas nutny styk mi nevadi vnitrne, prijmu ho s klidem, i kdyz si uhlidam svoje hranice
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: :-O 

(5.12.2006 13:18:52)
Ja nepsala o tom, ze jsem vnitrne dal, psala jsem o tom, ze chapu pojem odpusteni, jako ze zachazi dal. Netvrdim, ze se mi to dari a ze to umim, a hlavne se dost tezko pozna, co je to vnitrne "dal" - tyhle veci jsou tak slozity, ze je to na kolikahodinove povidani...
 Reya 
  • 

Bravo, Amélie 

(4.12.2006 8:52:23)
Naprostý souhlas.

To, co je napsané v článku, je určitě pravda. Ale má to háčky. Na svém vlastním případě vím, že všechno není tak jednoduché, jak se zdá.
Docela dlouhou dobu jsem strávila s člověkem, který byl (jak rád sám o sobě tvrdil) duchovně založený. Za duchovní nauku považoval jakousi směsici křesťanství, buddhismu a částečně hinduismu. Taktéž jeho rodina (maminka, teta a sourozenci) byli podobně "ujetí" (starší členové spíš křesťansky/katolicky), někteří v lepším, jiní v horším slova smyslu. Slovo odpuštění se u nich skloňovalo často, ve všech možných pádech. Tam jsem se tehdy poprvé setkala s názory podobnými tomu, který byl prezentován v tomto článku. Nebudu zacházet do detailů, ale tento člověk společně s některými členy své rodiny mi v životě hodně ublížil, resp. po určitou dobu ubližoval(i). Kdykoli se něco nemilého seběhlo, pravidelně následovala různá poučení na téma "odpuštění" (variace na tento článek). Tato poučení měla jeden společný rys. Nehovořilo se v nich o tom, co by měl ten provinilec udělat proto, aby mu bylo odpuštěno, ale naopak jsem to opakovaně měla být já, kdo měl odpouštět. Což o to, souhlasím s tím, že než se někým/něčím užírat, lepší je to hodit za hlavu. Jenže mně se postupem času zdálo čím dál víc, že jsem to pořád já, kdo odpouští, kdo se snaží zapomenout, dávat nové šance a začínat pořád znovu... ale na druhé straně nic, žádná snaha, neustálá "promiň", "mrzí mě to", apod. (v lepším případě), v horším spíš něco jako: "když (mně, jemu, jí, nám) odpustíš, tak se ti hrozně uleví, apod.", ale přitom v mnoha případech prakticky nulový posun vpřed.

Pár let nato, už sama, jsem dospěla k závěru, že křesťanství, které odpuštění má tak rádo, je vlastně náboženstvím slabých. Kdo nemá na to, aby ránu vrátil, musí odpustit. Nejsem příznivec pomsty, ale zjistila jsem, že kdo je hodný, je často v očích ostatních slabý. Nemá smysl se něčím nebo někým užírat, souhlasím, že je ideální, když se člověku podaří staré křivdy hodit za hlavu, ale někdy je fakt potřeba ukázat, že se na mě nedá dříví štípat. I za cenu, že se člověk sníží k pomstě nebo aspoň k výchovné lekci.
 Petru 
  • 

Re: Bravo, Amélie 

(4.12.2006 10:21:36)
Reyo, mluvíš mi z duše. Zkus si přečíst knihu Rodina a jak v ní zůstat naživu, od John Cleese a Robin Skynner. Možná v ní najdeš i vysvětlení toho, proč se k Tobě chovali tak divně. Já díky ní přišla na spoustu souvislostí a křivd v mé dost široké a velké rodině pár desítek ler zpátky. Nemůže to ale dojít každému, je na to potřeba silné EQ a to ti jistě máš. Čímž nechce říct, že máš nízké IQ, to ne, to bys nebyla tak vyrovnaná.
Dík za Tvůj příspěvek. Jak už jsem psala k článku, odpouštět se mají neodčinitelné skutky. A to je taky jeden z problémů křesťanství a jiných ovladačů oveček.
 dasa 
  • 

Re: Bravo, Amélie 

(4.12.2006 12:15:05)
Také mi to tak přijde. Pohnutkou odpuštění by neměl být pocit, že si já sama ulevím, když něco hodím za hlavu, tím, že někomu odpustím. Asi by to mělo být něco silnějšího. Mně se líbí v článku ten příměr s bramborami, ale odpuštění jako takové z hlediska křesťanství jsem ještě asi nepochopila. Já totiž moc odpouštět neumím, dlouho ve mně nějaké ty křivdy prudí. Člověk asi musí dotyčného, kterému má odpustit, mít hodně rád. Ale jak se říká, stokrát unavilo i osla. A to se mi stalo s hodně blízkým člověkem v rodině. Několikrát jsem odpouštěla se samozřejmostí (museli byste znát podrobnosti), protože je to rodina, potom jsem neodpustila víc než rok, tady jsem opravdu ten pytel brambor cítila, ale ani nějaká hrdost nebo nezájem mi moc nepomohl, takže jsem znovu odpustila, ale ono je to pořád jedno a to samé, takže teď to vypouštím a snažím se brát to jako fakt a normu v mém životě, že se už nic nezmění.Naštěstí se nejedná o člověka, který by žil v mé bezprostřední blízkosti, aby mě to užíralo dnes a denně, ale vědomí, že už se to nezmění je pro mě lepší, než znovu odpustit a znovu se zklamat.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Bravo, Amélie 

(4.12.2006 17:26:46)
Ale ono podle me odpusteni neni smazani a ocekavani, ze to bude jinak, je to prave vyrovnani se s faktem, ze to bylo (popripade je a bude), tak jak to je, ale ze ja dokazu zit a jit dal i presto, ze se to stalo a nebudu se tim nadale uzirat. Neznamena to, ze to mam zacit schvalovat nebo si nechat nadale ublizovat,ale dokazu se vylecit ze zraneni tim zpusobenych.
 Toranoko 
  • 

Re: Bravo, Amélie 

(4.12.2006 17:23:12)
Uplne me zamrazilo - kdo je hodny, je v ocich ostatnich slaby....ja nevim, pro me je v odpusteni skryta takova sila, jako v nicem jinem, vim to z vlastni zkusenosti. Nejde mi o to, prevychovat ostatni a dovest je k odpusteni, ale dokazat prevychovat sebe, a dovest sebe k umemi odpoustet.
Nejsem si jista, ze ten obraz krestatnstvi, jaky sis vytvorila na zaklade tve zkusenosti s nim, je jediny spravny - rozhodne mi neprijde, ze je krestanstvi nabozxenstvi slabych (aktivne nepraktikuju zadne, ale mozna taky tu "smesici", vcetne nekolika duchovnich technik.
A jedna vec, kterou se chci naucit jeste vic nez odpoustet je nesoudit..ono to spolu asi souvisi
 petru 


: Bravo, Toranoko 

(5.12.2006 10:05:01)
krásně jsi to napsala. Já bych ještě přidala, že je možné odpustit i za druhého a možná to taky pomůže.
Nechci se nějak přecenňovat, ale máma mého táty tak trošku "ubližovala" mojí mamce, ta z toho má dodnes špatnou náladu. Já jsem se babičku pokusila trošku pochopit a snažím se na ni nezlobit. Mám dojem, že to může být i takhle, jako přes koleno.
Asi bych už zase potřebovala, aby mě někdo přes něj přehl a nasekal mi. Jé, to mi vybavilo vzpomínku, když jsem ve 2. třídě bydlela půl roku u sestřenic, jak nám strejda platil 5 Kčs za to, že jsme si nechali na ten zadek nařezat. Nebyly to ty odpustky obráceně? :)
 Toranoko 
  • 

Re: : Bravo, Toranoko 

(5.12.2006 13:16:56)
No, odpusteni za nekoho je krasne...ja jsem neco zkousela taky, kdyz jsem zjistila, ze moje mamka nedokaze byt se svoji mamkou [moji babickou] trpeliva tak jako treba my...snazila jsem se pak pochopit obe, treba jim i rict, ze to ta druha tak nemysli...a mit ja za ne trpelivost s obema...

Jinak , zjistila jsem, ze pokud clovek zacne pracovat na sobe, a prestane se soustredit na zlepseni vzajemneho vztahu nebo dokonce chovani toho druheho a snazi se udelat jen to, co on ma, pronasi to az neuveritelne vysledky, proste se to nejak odrazi a ten druhy se pak lepsi jaksi sam od sebe [nebo nam to tak prijde?]

Jinak s tema odpustkama nevim, tohle mi zavani uplne necim brrr, ja sama s tim moc zkusenosti nemam, ale hlavne, pokud si myslim, ze nekdo potrebuje narezat, tak to udelam, proc mu za to platit? To prece samo o sobe popira ten princip, ne?
 Petru 
  • 

Re: Re: : Bravo, Toranoko 

(6.12.2006 13:44:49)
souhlasím, ty odpustky to taky znám jen ze školy, jak jsme se to dost povrchně učili, asi proto abychom nemohli pochopit Víru. Před chvílí jsem se seznámila s místní farářkou a těším se na neděli.

Jak píšeš o té práci na sobě, tak mám stejnou zkušenost. taky se mi zdá, že když jsou vyrovnaní rodiče, že vychovávají vyrovnané děti. Moje mamka měla taky problémy s mámou, asi tam bylo nějaké to dědičné "zlo" - vím, že to nazývám divně, ale já to tak cítím a věřím, že Ty mě pochopíš. Děkuji.
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: : Bravo, Toranoko 

(6.12.2006 19:08:34)
No, ja tomu jen nerikam "zlo" - ja osobne si myslim, ze to neni zlo samo o sobe, je to proste problem, na kterem se mame ucit - da se to nazvat treba i karma, existuji totiz i rodinne karmy, atp.

Jinak ti preju, at se ti v zivote dari a vede resit vsechno to, co prichazi :-]
 Simona 
  • 

Re: Bravo, Amélie 

(6.12.2006 4:25:52)
Mrzi me,ze jste mela tak neprijemnou zkusenost ale nemohu s Vami souhlasit,ze krestanstvi je pro slabe... myslim naopak,ze je pro silne ..pokud uprimne verite v Boha a podle jeho zakonu zijete musite byt silna.....naprikled opravdove odpusteni,mit silu nemstit se...prestat ruzne zlozvyky[naopr.koureni,piti alkoholu,] slouzit druhym bez naroku na odmenu jakkehokoliv druhu...zapirat sebesama....pisi to velmi zjednodusene bylo by to na dlouho.... samozrejme ,ze to vse nejde od sebe,clovek musi prozit v bibli nazvane "znovuzrozeni" Jak sama pisete vas byvaly pritel s rodinou michali krestanstvi s budhismem,zni mi to,ze sami namaji jasno cemu- komu verit. Prosim nesudte podle nich ostatni verici. Zijeme v nelehke dobe a souhlasim,ze je mnoho "krestanu" jen podle jmena, sam Jezis v bibli rika:" Ne kazdy kdo mne nazyva Panem vejde do Kralovstvi Nebeskeho."
 Reya 
  • 

Re: Re: Bravo, Amélie 

(6.12.2006 12:37:59)
Nemáte pravdu. Kombinace buddhismu a křesťanství byla typická pouze pro mého přítele, nikoli pro jeho maminku či tetu, které byly poměrně dost ortodoxní katoličky. Na buddhismu ostatně není nic špatného, pokud si někdo myslí, že ano, neví o buddhismu nic, a je to jen projev jeho omezenosti (když už jsme u toho, buddhismus nemá boha, takže křesťan může být zároveň buddhista, protože neporušuje první přikázání). Nemáte také pravdu, že jen katolík nepije či nekouří nebo se (s pomocí Boha) zbavuje zlozvyků. (Já se osobně za katoličku nepovažuji, přesto nekouřím, podobným svodům ani nepodléhám, pravda, ráda se napiju dobrého alkoholu, pochopitelně s mírou, je-li vhodná příležitost. Myslím, že se snažím žít slušně a čestně, dopřávat si radosti ze života, ale přesto neškodit/neubližovat jiným.) Znám člověka, který přestal kouřit prostě jen proto, že si to řekl. Doteď nekouří. Znám katolíka, který léta tvrdil, že se zbavil závislosti na alkoholu (s pomocí Boha), ale stále pije (tajně samozřejmě). Souhlasím, že každý člověk je jiný. Já osobně lidi podle víry automaticky neškatulkuji, dávám na osobní zkušenost. Jasně, pro sebe samu si dělám jakousi statistiku - a některé skupiny lidí v ní vycházejí lépe, jiní hůře. Přiznám se, že katolíci obecně spíše špatně. Toť moje zkušenost, jen ji konstatuji a nevnucuji.

Především si ale myslím, že se tu obě bavíme o věci, která s vírou vlastně zase až tak souvislost mít nemusí. Protože se určitě shodneme na tom, že odpuštění je to dobrá věc, minimálně duševně hygienická, souhlasím, že si žádá hodně síly, duchovní vyspělosti, apod., ale o odpuštění provinilec v prvé řadě prosí, nenařizuje ho tomu, komu ublížil, dokonce ani nemá právo ho "doporučovat". To je to, co jsem svým minulým příspěvkem chtěla říct. Něco jako: pozor na manipulátory a lidi, kteří kážou vodu a pijí víno.
 Ladka 
  • 

Re: Re: Bravo, Amélie 

(6.12.2006 15:09:28)
Víte, tyhle ctnosti co jste vyjmenovala (odpouštět, nemstít se, nemít zlozvyky, pomáhat druhým), ty má i každý slušný ateista, na to není potřeba se "znovuzrodit". A řekla bych, že v té nezištnosti je možná ateista "nezištnější", protože podvědomě nepočítá s blahem Království nebeského, kterým bude odměněn.
Nedělila bych vůbec lidi na ateisty a na křesťany, ale na slušné a darebáky. Já znám totiž mj. spoustu slušných ateistů, ale taky spoustu darebáků, kteří chodí každou neděli do kostela.
 Pjoterka 


Re: Re: Re: :-O 

(5.12.2006 9:31:10)
Paráda,už jsem se pomalu bála,že je to tady samá brambora,ale pak přišla i pozitivní reakce.Krásné podobenství o tom,jak se mi chudáčkové dovedeme babrat v "bebínku".Děkuji
 petru 


Re: Re: Re: Re: :-O 

(5.12.2006 10:06:49)
ty chudáčky-boráčky bych ještě šoupla do uvozovek a můžem si krásně užít advent. Dík Pioterko
 Káča 
  • 

Re: Re: :-O 

(1.12.2006 13:35:17)
Nemusíš ho zvedat.......... prostě ten pytel vyhodíš a zapomeneš na něj, ne?
Fakt super, mě se to moc líbí........... a teď jsem to potřebovala.... ale taky nebudu brát telefon.... prostě s ním mrsknu pryč a už mě štvát nebude.
Díky K. :-))
 Toranoko 
  • 

Re: Re: :-O 

(4.12.2006 17:14:03)
Proc? Protoze tim, ze neodpustis a citis se ukrivdena ublizujes SOBE, ne tomu druhemu. Akt odpusteni neni namiren primarne vuci tomu, komu odpoustime, ale vuci sobe samemu.
 ? 
  • 

Nechápu 

(1.12.2006 10:21:13)
Co nám tím asi autorka chtěla říct, nosí také pytle brambor do zaměstnání? :-))))))))))))
 10.5Libik12 


Re: Nechápu 

(1.12.2006 14:22:49)
Pro nechápavé. Velmi hezká vizualizace našich žlučovitostí a naprděností, kterými nic nevyřešíme a kterých se můžeme zbavit.
Pro ty co ještě nechápou:
"JE TO VO TOM, ŽE JE LEPČÍ BEJT V POHO."
Zuzano, já si to zkopíruji, ale slibuji, že nikdy nepoužiju bez autorizace, dík
 Jahůdka 
  • 

Bez problémů kopíruj... 

(1.12.2006 23:02:02)
... ona to autorka taky zkopírovala. Tuto radu s pytlem brambor jsem už kdysi kdesi četla.
 maceška 


Díky 

(1.12.2006 11:18:25)
Díky, Zuzano, zrovna něco podobného jsem v těchto dnech potřebovala slyšet, abych pomohla své dceři ... máš úplnou pravdu, s křivdou v srdci se špatně žije.
 vilulienka 


Re: Díky 

(1.12.2006 11:25:34)
Krásny príspevok,asi vyskúšam:)Myslím si, že teraz je vhodné obdobie na odpúšťanie.Autorke ďakujem a prajem vštko dobré:)))
 Líza 


Re: Re: Díky 

(1.12.2006 12:49:56)
I já děkuju. HOdí se.
 petru 


Re: Díky 

(1.12.2006 12:13:47)
Zuzano, děkuji. Tak takové nakopnutí jsem zrovna potřebovala.

Ale holky, myslíte, že bych mohla odpustit i sama sobě? Jak velkou BRAMBORU bych ASI potřebovala?????????
 dasa 
  • 

Re: Re: Díky 

(1.12.2006 12:37:30)
Petru, myslím, že jsi to vystihla s tím odpuštěním sama sobě. Po přečtení článku mě napadlo něco podobného. Člověk by asi měl začít u sebe a potom by ledacos viděl jinýma očima.
Mně se to přirovnání s bramborami líbí, je to výstižné a k zamyšlení. Myslím, že člověk v sobě nosí hodně negativismu, pokud má tolik brambor a nezbaví se jich, ale zbavit se jich je asi pro někoho těžké. Určitě je to potom úleva, o pár shnilých brambor méně.
 difo 
  • 

Díky  

(1.12.2006 11:35:34)
Díky je to krásné a moudré.
 MN 
  • 

super 

(1.12.2006 11:44:42)
Konečně zase super článek, krátký a výstižný. Díky za názornost.
 žanika 


kdo potřebuje ten článek pochopí 

(1.12.2006 12:26:27)
ale komu není rady tomu není pomoci atd atd. já k tomu dodám jen to, že bych někdy potřebovala virtuální brambory. škoda, že právě tady na rodině se to jen hemží všelijakým zlými jazyky. ale tak už to v rodině bývá.
 Petru 
  • 

Re: Re: kdo potřebuje ten článek pochopí 

(1.12.2006 14:21:37)
nedávno dávali KillBill II, tam to říkal i Bill, ne všechny skutky jsou odčinitelné, proto se naučme odpouštět. Ale i to odpouštění nejde najednou, po kapkách to jde většinou líp.
 Andy´s 


Skoda.... 

(1.12.2006 14:16:21)
ze si tohle necte vice lidi. Treba u me v praci by to nejedna kolegyne potrebovala, kdyz se zase rozciluje nad tim, jak kratkou sukni ma dalsi kolegyne, a to jen pro to, ze si jednou rekly sve nazory. Pro jednu je to vycistene a pro druhou se ten negativismus zvetsuje.
Hruza ;o), hlavne kdyz to kazdy den musite poslouchat.

Ale co, at se s tim pytlem taha, kdyz ji to bavi ;o)).
Vystizny clanek!
 Baruska 
  • 

Malá obměna 

(1.12.2006 14:49:59)
Krásný článek! Sama bych měla pouze jediný brambor, ovšem hřích, který se za ním ukrývá považuji za smrtelný. Proto jsem si dovolila tento návod trochu přizpůsobit vlastním potřebám:
Na brambor jsem připevnila dvě špejle jako nohy, dvě špejle jako ruce a jednu špejli navíc jako opěrku, aby stál na nohou. Nakonec jsem na brambor připevnila kousek párátka jako penis a hotový výrobek jsem umístila před sebe na stůl. A pokaždé, když na mne přijde nával vzteku, vezmu nůžky na nehty a kousíček mu z párátka uťafnu. Úleva se dostavuje okamžitě.
Raději jsem použila malý brambor, kdybych se rozhodla svého trpícího hříšníka ukrýt do šuplíku, tak aby se tam snadno vešel :-).
přeju všem na Rodině hodně úspěchů a málo křivd!
 MN 
  • 

Re: Malá obměna 

(1.12.2006 16:13:03)
Co to má společného s odpuštěním? Spíš je to woodoo...
 Damila 


čarování 

(1.12.2006 17:23:10)
Ano, máš pravdu, tohle už nemá s odpuštěním nic společného, to je skutečně woodoo.
Původní článek byl spíš o odpuštění. Zajímavě napsané, ale obávám se, že pro většinu lidí nerealizovatelné (a to i v té virtuální rovině). I pro mě. Jsme příliš připoutaní ke svým vlastním křivdám, myslíme hlavně na sebe. A není to tak úplně "špatně".
Mám dojem, že nejvíce by nám prospělo v prvé řadě odpustit sami sobě. Až pochopíme sami sebe, pak teprve budem schopni pochopit a odpustit i těm druhým.
 dasa 
  • 

Re: Malá obměna 

(2.12.2006 13:13:54)
To je dobrý! Až se brambora scvrkne a penis pod tvými nůžkami na nehty zmizí, můžeš začít znovu, budeš-li mít ještě potřebu. Díky za inspiraci, třeba to taky někdy ocením.
 Katka 
  • 

všechno zlé je na něco dobré 

(1.12.2006 14:54:24)
Taky bych jednu bramboru tahala a to už tři roky. ráda bych zapoměla, ale nejde to. Moc mi ublížila moje tehdy nejlepší kamarádka. Nedokáži jí odpustit, ale ráda bych na to už nemyslela. Hlavně proto, že vím, že ji to vůbec netrápí a já na to pořád ještě myslím skoro každý den. Bohužel, nic, co se ti v životě stalo nemůžeš smazat, tak si z toho musíme vzít aspoň to dobré. já jsem například zrušila dovolenou, na kterou jsme měly společně jet a jela jsem k vodě, kde jsem se poznala s manželem. Nebýt mého "rozchodu" s kamarádkou bych teď nebyla vdaná a neměla svou krásnou dceru. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ale odpustit někdy nejde.
 Lucie, zatím bez dětiček 
  • 

Re: no.. 

(1.12.2006 14:58:57)
Tohle je dobré, když ten vztek máš..ale to o těch bramborách je možná právě o tom, že už ten vztek opravdu nemáš..už tě to netíží, už ti to neubližuje a nebolí to..ani tebe, ani toho panáčka..kdybych to tak dokázala vysvětlit svým rodičům..
 Katka 
  • 

Re: Re: no.. 

(1.12.2006 15:06:16)
Jenže jak to udělat? Jak odpustit, když třeba ten druhý o to ani nestojí? Někdo dokáže žít s tím, že někomu moc ublížil. A ten druhý, který za nic nemůže se tím trápí. Myslím, že o odpuštění se musí člověk snažit.
 sany 
  • 

jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(1.12.2006 21:02:04)
No mě by docela zajimalo, co to odpusteni vlastne je. Ze dotycnemu nepreju nic zleho? Ze se s nim zacnu bavit, jako by se nic nestalo? S tim prvnim nemam problem, toho druheho schopna nejsem a asi ani nebudu. Odpustila jsem, nebo ne?

A jake svym odpustenim vysilam poselstvi ublizujicimu, ktery o odpusteni nepozadal: delej si co chces, ja Ti odpoustim (=nezlobim se na Tebe), i kdyz o to nestojis? Mam opravdu takhle spatne chovani "legalizovat" u nekoho, kdo ublizuje a dokonce v tom hodla pokracovat?
 Líza 


Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(1.12.2006 21:14:35)
Myslím, že to odpuštění, o kterém mluvila autorka, neznamená, že se budeš tvářit před sebou i před tím, kdo ublížil, že se nikdy nic nestalo, ale že se tím přestaneš vnitřně užírat a sama sobě si škodit.
 Táňa 
  • 

Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(2.12.2006 12:23:43)
//Ze dotycnemu nepreju nic zleho? Ze se s nim zacnu bavit,
//jako by se nic nestalo? S tim prvnim nemam problem, toho
//druheho schopna nejsem a asi ani nebudu. Odpustila jsem,
//nebo ne?

Podle mého názoru asi ne, ale položila bych si doplňující otázky. Myslíš někdy na to, co Ti dotyčný udělal? Pokud ano, zlobíš se v tu chvíli na něj? Když o tom, co se stalo, někdo jiný začne mluvit, rozlobíš se znovu?
 sany 
  • 

Re: Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(2.12.2006 13:14:19)
Myslis, ze odpusteni se pozna tim, ze se nerozcilim, kdyz si na to ublizeni vzpomenu? Ja myslim, ze to rozcileni/nerozcileni zavisi daleko vic na povaze, nez na odpusteni. Clovek se muze nerozcilit a zaroven neodpustit, a naopak - rozcilit se a odpustit. Kdyz Ti nekdo treba zabije dite, tak odpusteni se podle Tebe projevi tim, ze kdyz si na to vzpomenes, tak si uplne klidna? Podle mne ne, odpusteni je neco kvalitativne jineho nez pritomnost nebo nepritomnost negativnich pocitu pri vzpomince. Podle mne jde o to, jestli se ty negativni pocity "pretavuji" v touhu "to" dotycnemu nejak vratit, nejak se mu pomstit, nebo tim ventilujes jenom agresi vuci te situaci, nikoliv vuci te osobe. Ventilovat nejakym zpusobem negativni emoce se mi zda uzitecne, otazkou je, jak a kam tu ventilaci smerujes. Souvislost prozivanych emoci s odpustenim ovsem tak jednoznacne jako Ty nevidim.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(2.12.2006 15:09:42)
Sany ...naprosto souhlasim ... je to hodne o jednotlive povaze ruznych lidi a prave ten onen pocit, ze "jim to jednou vratis". Podle mne by o tom clovek ani nemel tak mluvit, jako to probirat sam se sebou, nebo to treba nekam napsat. Je to asi vnitrni pocit smireni se se skutecnostmi, ktere se staly a zaroven v tu chvili, kdy na ne myslis uz se nedostavuje litost, vztek atd. ale spis povzdech "no jo, tak to asi melo byt". Ja sama do teto faze jeste nedospela, ackoliv vim, ze se tam jednou dostanu. Je to neuveritelne tezky a zaroven vim, ze me to nici. Strasne moc bych si prala umet odpustit tem dotycnym co mi tak strasne ublizili..... vim, ze o to ani nijak moc nestoji, nicmene pro je to hodne dulezite.A ja osobne verim v cas ....
 Reya 
  • 

Stav věcí - smíření 

(4.12.2006 11:05:51)
Ono je taky trochu něco jiného, být smířen se stavem věcí tak, jak jsou (což si myslím, že mi nedělá problém), a necítit žádné negativní pocity vůči tomu, kdo nám ublížil (to tedy jo). Ono kolikrát nejde ani tolik o výsledek, o tu situaci, ke které se dospěje (např. rozchod), jako o ty okolnosti kolem. Jedna reakce tady obsahovala příběh, kdy dotyčná byla "zrazena" kamarádkou, díky čemuž se nakonec seznámila s manželem a je dnes šťastná. Já jsem například tady dnes šťastná, přestože mi v minulosti někdo ublížil. Přesto si však můj názor na dotyčného ani na povahu toho, co mi udělal, nemění. Možná dopomohl k nějaké náhodě, k nějakému setkání, ale o to moje štěstí a spokojenost se už víc nezasloužil, o to jsem se musela hodně snažit sama.
 Petru 
  • 

Re: Re: Re: Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(4.12.2006 13:55:04)
já věřím podobně jako Ty a navíc si k tomu přidávám další teorii (Vlastivěda pro 4. ZŠ - nakl.Alter), že rychlá změna znamená smrt a pomalá znamená přizpůsobení se.
 Táňa - pro Sany 
  • 

Re: Re: Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(3.12.2006 15:55:38)
Jednoznačně je silné slovo. Kdybych neměla sama problémy s odpuštěním, tak tyhle diskuse nebudu čist, ale čtu je a pomáhá to, nacházím podněty a zkušenosti jiných.
Ten můj příspěvek byl taky jenom takový podnět.
 Zuzana, dvě vnoučata 
  • 

Re: jak se pozna, ze jsem odpustila? 

(6.12.2006 15:03:33)
Já jsem v životě musela mockrát odpouštět. Občas se mi to nedaří ani dnes, i když už mám dlouholeté životní zkušenosti. Pokud nějaké ublížení nosím delší dobu v hlavě, vždy se to ale obrátí proti mně, podepíše se to na nervové soustavě. Myslím si, že člověk by se měl snažit na takové ublížení zapomenout už ve vlastním zájmu, pokud už je to pasé a nepokračuje to a co se týká té druhé stránky, aby ten druhý viděl, že jsem odpustila - tak to jen v případě, že projeví lítost a bude o nějaké odpuštění stát!Připadá mně celkem nelogické dávat najevo někomu, že jsem mu odpustila - když on o to třeba ani nestojí, pustil to z hlavy, tím pádem je pro mě lepší to z hlavy pustit též a více se tím nezabývat, abych neubližovala sobě.. A co se týká otázky stýkat se s někým, kdo mi ublížil - pokud to bylo výjimečné a dotyčného to mrzí, tak pak může přijít na řadu odpuštění, které mu dám najevo. Jinak si myslím, že není třeba se angažovat nebo se dokonce někomu se svým odpuštěním vnucovat...A otázka opakovaného odpouštění, pokud mi někdo opakovaně ubližuje - musím důkladně zvážit, zda by pro mě nebylo lepší takového člověka vyloučit ze své blízkosti a nenechat si ubližovat, i když někdy se to lehce řekne a hůř vykoná.
 Ninivé 
  • 

odpustit X zapomenout 

(4.12.2006 11:41:18)
Díky, prima příspěvek, takovej nečekanej a krátkej, dobrý přirovnání.
Zajímavá je diskuze o odpuštění, taky o tom hodně přemýšlím. Pro zajímavost připojuji slova jednoho kněze: "Člověk dokáže odpustit, ale ne zapomenout, neni blbej."
 Pat 
  • 

Re: odpustit X zapomenout 

(4.12.2006 12:10:44)
Clovek dokaze odpustit, ale ne zapomenout ... je zajimavy vyrok. Ale da se rict,ze proud casu pracuje pro oboji. Po letech si muzeme vzpomenout, tedy opravdu ne zcela zapomenout, ale urcite uz v kontextu vyprchavajici krivdy, vzteku, zklamani a z toho pramenici bolesi, place ... A casem urcite odpoustim ... aniz by treba dotycny stal o prime sdeleni meho odpusteni prave jemu, tak casem se urcite dokazu nad spoustu veci pri setkani a komunikaci s nim povznest.
 dasa 
  • 

Re: odpustit X zapomenout 

(4.12.2006 12:18:48)
Svatá pravda.
 Tara zelená 


Zajímavé! 

(4.12.2006 18:45:42)
Když jsem to četla, napadla mě ještě jedna metoda. Zpívá o ní písníčkář Jarda Samson Lenk
"..... a nemyslím si, že bych extra chytrej byl,
já každou vlastní blbost draze zaplatil,
tak když tě hňup naštve jak hrom,
nezlob se, nekřič, vezmi rýč a zasaď strom!"
:-)
 irlev 


Re: Zajímavé! 

(4.12.2006 19:04:36)
Alko, moc pěkný. Dá se aplikovat třeba na upečení dortu :)
 Denisa 
  • 

Bóoože můj 

(8.12.2006 15:29:30)
No to je tedy článek, na tu Rodinu už se fakt nedá chodit.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.