| :-O | •
 |
(1.12.2006 10:00:57)
:-O
|
| Ala | •
|
(1.12.2006 10:21:15)
To je zase okurková sezona nebo si někdo po ránu přihnul? Za chvíli to tady bude jak rady pro ženy v bulvárním časopise. Fuj.
|
|
| žinča | 
|
(1.12.2006 11:18:38)
autorku tím pytlem někdo majznul přes hlavu. Jinak to nevidím.
|
|
| sisina | •
|
(1.12.2006 11:35:32)
A proč by ten telefon nemohla zvednout ta osoba, která nám ublížila....? To máme pořád jako jen odpouštět a nechat si trpět všechny křivdy?
|
| babi_ | 
|
(1.12.2006 11:49:10)
Sisi, no protože ten komu máš zavolat problém nemá, shnilou bramboru nosíš ty. Přečti si ten fakt dobrej článek znovu, anebo holt tahej ten smradlavej pytel dál...
|
| Amélie | •
|
(1.12.2006 15:03:06)
Brambory sqělej nápad, ovšem ten telefon bych v mnoha případech taky nezvedala.
On je rozdíl mezi "odpustit" ve smyslu "přestat se tím žrát" a "odpustit" ve smyslu "začít toho, kdo mi ublížil, zase brát se vším všudy".
Udělat to první je žádoucí vždycky, to druhé jen tehdy, pokud ten, kdo nám ublížil, o odpuštění stojí a je sám schopen udělat také nějaké kroky k nápravě. Pokud není, nemá to cenu a ublížili bychom tím sami sobě. Nemůžeme přece v tom druhém smyslu odpustit úplně každému, i tomu, kdo nám provedl nějakou sviňárnu, ale vůbec se za to nestydí a je mu to jedno. Viz třeba zločiny nacismu, komunismu.. a různé vědomé podrazy v každodenním životě.
Takže já jsem pro to, ten pytel brambor v mnoha případech ZAHODIT.
|
| Petru | •
|
(1.12.2006 16:45:10)
já si myslím, že nejde o to, aby ten druhý za každou cenu musel vědět, že mu něco odpouštím. Jde o to, abych já měla klid v duši. Nemusím za svým trýznitelem chodit a nutit se mu se svým odpuštěním. Ale když někdy přijde on, tak já budu vyrovnaná a on bude možná mile překvapen.
A navíc, jak se říká, nejvíc nás vytočí klid druhých. Když se někdo pořád hádá, tak si budem myslet svoje. Ale když někdo s klidem přijme moje názory, tak mě vytočí mnohem víc, než když se začne dohadovat. A jak to máte vy?
|
| Táňa | •
|
(2.12.2006 12:12:54)
Taky si myslím. To by člověk byl sám proti sobě, kdyby se záměrně stýkal s tím kdo mu ubližuje.
|
|
| Toranoko | •
|
(4.12.2006 17:16:42)
Pro me jde odpusteni trochu dal...vyreseni si toho v sobe takovym zpusobem, ze i trebas nutny styk mi nevadi vnitrne, prijmu ho s klidem, i kdyz si uhlidam svoje hranice
|
| Toranoko | •
|
(5.12.2006 13:18:52)
Ja nepsala o tom, ze jsem vnitrne dal, psala jsem o tom, ze chapu pojem odpusteni, jako ze zachazi dal. Netvrdim, ze se mi to dari a ze to umim, a hlavne se dost tezko pozna, co je to vnitrne "dal" - tyhle veci jsou tak slozity, ze je to na kolikahodinove povidani...
|
|
|
|
|
|
| Reya | •
|
(4.12.2006 8:52:23)
Naprostý souhlas.
To, co je napsané v článku, je určitě pravda. Ale má to háčky. Na svém vlastním případě vím, že všechno není tak jednoduché, jak se zdá.
Docela dlouhou dobu jsem strávila s člověkem, který byl (jak rád sám o sobě tvrdil) duchovně založený. Za duchovní nauku považoval jakousi směsici křesťanství, buddhismu a částečně hinduismu. Taktéž jeho rodina (maminka, teta a sourozenci) byli podobně "ujetí" (starší členové spíš křesťansky/katolicky), někteří v lepším, jiní v horším slova smyslu. Slovo odpuštění se u nich skloňovalo často, ve všech možných pádech. Tam jsem se tehdy poprvé setkala s názory podobnými tomu, který byl prezentován v tomto článku. Nebudu zacházet do detailů, ale tento člověk společně s některými členy své rodiny mi v životě hodně ublížil, resp. po určitou dobu ubližoval(i). Kdykoli se něco nemilého seběhlo, pravidelně následovala různá poučení na téma "odpuštění" (variace na tento článek). Tato poučení měla jeden společný rys. Nehovořilo se v nich o tom, co by měl ten provinilec udělat proto, aby mu bylo odpuštěno, ale naopak jsem to opakovaně měla být já, kdo měl odpouštět. Což o to, souhlasím s tím, že než se někým/něčím užírat, lepší je to hodit za hlavu. Jenže mně se postupem času zdálo čím dál víc, že jsem to pořád já, kdo odpouští, kdo se snaží zapomenout, dávat nové šance a začínat pořád znovu... ale na druhé straně nic, žádná snaha, neustálá "promiň", "mrzí mě to", apod. (v lepším případě), v horším spíš něco jako: "když (mně, jemu, jí, nám) odpustíš, tak se ti hrozně uleví, apod.", ale přitom v mnoha případech prakticky nulový posun vpřed.
Pár let nato, už sama, jsem dospěla k závěru, že křesťanství, které odpuštění má tak rádo, je vlastně náboženstvím slabých. Kdo nemá na to, aby ránu vrátil, musí odpustit. Nejsem příznivec pomsty, ale zjistila jsem, že kdo je hodný, je často v očích ostatních slabý. Nemá smysl se něčím nebo někým užírat, souhlasím, že je ideální, když se člověku podaří staré křivdy hodit za hlavu, ale někdy je fakt potřeba ukázat, že se na mě nedá dříví štípat. I za cenu, že se člověk sníží k pomstě nebo aspoň k výchovné lekci.
|
| Petru | •
|
(4.12.2006 10:21:36)
Reyo, mluvíš mi z duše. Zkus si přečíst knihu Rodina a jak v ní zůstat naživu, od John Cleese a Robin Skynner. Možná v ní najdeš i vysvětlení toho, proč se k Tobě chovali tak divně. Já díky ní přišla na spoustu souvislostí a křivd v mé dost široké a velké rodině pár desítek ler zpátky. Nemůže to ale dojít každému, je na to potřeba silné EQ a to ti jistě máš. Čímž nechce říct, že máš nízké IQ, to ne, to bys nebyla tak vyrovnaná.
Dík za Tvůj příspěvek. Jak už jsem psala k článku, odpouštět se mají neodčinitelné skutky. A to je taky jeden z problémů křesťanství a jiných ovladačů oveček.
|
|
| dasa | •
|
(4.12.2006 12:15:05)
Také mi to tak přijde. Pohnutkou odpuštění by neměl být pocit, že si já sama ulevím, když něco hodím za hlavu, tím, že někomu odpustím. Asi by to mělo být něco silnějšího. Mně se líbí v článku ten příměr s bramborami, ale odpuštění jako takové z hlediska křesťanství jsem ještě asi nepochopila. Já totiž moc odpouštět neumím, dlouho ve mně nějaké ty křivdy prudí. Člověk asi musí dotyčného, kterému má odpustit, mít hodně rád. Ale jak se říká, stokrát unavilo i osla. A to se mi stalo s hodně blízkým člověkem v rodině. Několikrát jsem odpouštěla se samozřejmostí (museli byste znát podrobnosti), protože je to rodina, potom jsem neodpustila víc než rok, tady jsem opravdu ten pytel brambor cítila, ale ani nějaká hrdost nebo nezájem mi moc nepomohl, takže jsem znovu odpustila, ale ono je to pořád jedno a to samé, takže teď to vypouštím a snažím se brát to jako fakt a normu v mém životě, že se už nic nezmění.Naštěstí se nejedná o člověka, který by žil v mé bezprostřední blízkosti, aby mě to užíralo dnes a denně, ale vědomí, že už se to nezmění je pro mě lepší, než znovu odpustit a znovu se zklamat.
|
| Toranoko | •
|
(4.12.2006 17:26:46)
Ale ono podle me odpusteni neni smazani a ocekavani, ze to bude jinak, je to prave vyrovnani se s faktem, ze to bylo (popripade je a bude), tak jak to je, ale ze ja dokazu zit a jit dal i presto, ze se to stalo a nebudu se tim nadale uzirat. Neznamena to, ze to mam zacit schvalovat nebo si nechat nadale ublizovat,ale dokazu se vylecit ze zraneni tim zpusobenych.
|
|
|
| Toranoko | •
|
(4.12.2006 17:23:12)
Uplne me zamrazilo - kdo je hodny, je v ocich ostatnich slaby....ja nevim, pro me je v odpusteni skryta takova sila, jako v nicem jinem, vim to z vlastni zkusenosti. Nejde mi o to, prevychovat ostatni a dovest je k odpusteni, ale dokazat prevychovat sebe, a dovest sebe k umemi odpoustet.
Nejsem si jista, ze ten obraz krestatnstvi, jaky sis vytvorila na zaklade tve zkusenosti s nim, je jediny spravny - rozhodne mi neprijde, ze je krestanstvi nabozxenstvi slabych (aktivne nepraktikuju zadne, ale mozna taky tu "smesici", vcetne nekolika duchovnich technik.
A jedna vec, kterou se chci naucit jeste vic nez odpoustet je nesoudit..ono to spolu asi souvisi
|
| petru | 
|
(5.12.2006 10:05:01)
krásně jsi to napsala. Já bych ještě přidala, že je možné odpustit i za druhého a možná to taky pomůže.
Nechci se nějak přecenňovat, ale máma mého táty tak trošku "ubližovala" mojí mamce, ta z toho má dodnes špatnou náladu. Já jsem se babičku pokusila trošku pochopit a snažím se na ni nezlobit. Mám dojem, že to může být i takhle, jako přes koleno.
Asi bych už zase potřebovala, aby mě někdo přes něj přehl a nasekal mi. Jé, to mi vybavilo vzpomínku, když jsem ve 2. třídě bydlela půl roku u sestřenic, jak nám strejda platil 5 Kčs za to, že jsme si nechali na ten zadek nařezat. Nebyly to ty odpustky obráceně? :)
|
| Toranoko | •
|
(5.12.2006 13:16:56)
No, odpusteni za nekoho je krasne...ja jsem neco zkousela taky, kdyz jsem zjistila, ze moje mamka nedokaze byt se svoji mamkou [moji babickou] trpeliva tak jako treba my...snazila jsem se pak pochopit obe, treba jim i rict, ze to ta druha tak nemysli...a mit ja za ne trpelivost s obema...
Jinak , zjistila jsem, ze pokud clovek zacne pracovat na sobe, a prestane se soustredit na zlepseni vzajemneho vztahu nebo dokonce chovani toho druheho a snazi se udelat jen to, co on ma, pronasi to az neuveritelne vysledky, proste se to nejak odrazi a ten druhy se pak lepsi jaksi sam od sebe [nebo nam to tak prijde?]
Jinak s tema odpustkama nevim, tohle mi zavani uplne necim brrr, ja sama s tim moc zkusenosti nemam, ale hlavne, pokud si myslim, ze nekdo potrebuje narezat, tak to udelam, proc mu za to platit? To prece samo o sobe popira ten princip, ne?
|
| Petru | •
|
(6.12.2006 13:44:49)
souhlasím, ty odpustky to taky znám jen ze školy, jak jsme se to dost povrchně učili, asi proto abychom nemohli pochopit Víru. Před chvílí jsem se seznámila s místní farářkou a těším se na neděli.
Jak píšeš o té práci na sobě, tak mám stejnou zkušenost. taky se mi zdá, že když jsou vyrovnaní rodiče, že vychovávají vyrovnané děti. Moje mamka měla taky problémy s mámou, asi tam bylo nějaké to dědičné "zlo" - vím, že to nazývám divně, ale já to tak cítím a věřím, že Ty mě pochopíš. Děkuji.
|
| Toranoko | •
|
(6.12.2006 19:08:34)
No, ja tomu jen nerikam "zlo" - ja osobne si myslim, ze to neni zlo samo o sobe, je to proste problem, na kterem se mame ucit - da se to nazvat treba i karma, existuji totiz i rodinne karmy, atp.
Jinak ti preju, at se ti v zivote dari a vede resit vsechno to, co prichazi :-]
|
|
|
|
|
|
| Simona | •
|
(6.12.2006 4:25:52)
Mrzi me,ze jste mela tak neprijemnou zkusenost ale nemohu s Vami souhlasit,ze krestanstvi je pro slabe... myslim naopak,ze je pro silne ..pokud uprimne verite v Boha a podle jeho zakonu zijete musite byt silna.....naprikled opravdove odpusteni,mit silu nemstit se...prestat ruzne zlozvyky[naopr.koureni,piti alkoholu,] slouzit druhym bez naroku na odmenu jakkehokoliv druhu...zapirat sebesama....pisi to velmi zjednodusene bylo by to na dlouho.... samozrejme ,ze to vse nejde od sebe,clovek musi prozit v bibli nazvane "znovuzrozeni" Jak sama pisete vas byvaly pritel s rodinou michali krestanstvi s budhismem,zni mi to,ze sami namaji jasno cemu- komu verit. Prosim nesudte podle nich ostatni verici. Zijeme v nelehke dobe a souhlasim,ze je mnoho "krestanu" jen podle jmena, sam Jezis v bibli rika:" Ne kazdy kdo mne nazyva Panem vejde do Kralovstvi Nebeskeho."
|
| Reya | •
|
(6.12.2006 12:37:59)
Nemáte pravdu. Kombinace buddhismu a křesťanství byla typická pouze pro mého přítele, nikoli pro jeho maminku či tetu, které byly poměrně dost ortodoxní katoličky. Na buddhismu ostatně není nic špatného, pokud si někdo myslí, že ano, neví o buddhismu nic, a je to jen projev jeho omezenosti (když už jsme u toho, buddhismus nemá boha, takže křesťan může být zároveň buddhista, protože neporušuje první přikázání). Nemáte také pravdu, že jen katolík nepije či nekouří nebo se (s pomocí Boha) zbavuje zlozvyků. (Já se osobně za katoličku nepovažuji, přesto nekouřím, podobným svodům ani nepodléhám, pravda, ráda se napiju dobrého alkoholu, pochopitelně s mírou, je-li vhodná příležitost. Myslím, že se snažím žít slušně a čestně, dopřávat si radosti ze života, ale přesto neškodit/neubližovat jiným.) Znám člověka, který přestal kouřit prostě jen proto, že si to řekl. Doteď nekouří. Znám katolíka, který léta tvrdil, že se zbavil závislosti na alkoholu (s pomocí Boha), ale stále pije (tajně samozřejmě). Souhlasím, že každý člověk je jiný. Já osobně lidi podle víry automaticky neškatulkuji, dávám na osobní zkušenost. Jasně, pro sebe samu si dělám jakousi statistiku - a některé skupiny lidí v ní vycházejí lépe, jiní hůře. Přiznám se, že katolíci obecně spíše špatně. Toť moje zkušenost, jen ji konstatuji a nevnucuji.
Především si ale myslím, že se tu obě bavíme o věci, která s vírou vlastně zase až tak souvislost mít nemusí. Protože se určitě shodneme na tom, že odpuštění je to dobrá věc, minimálně duševně hygienická, souhlasím, že si žádá hodně síly, duchovní vyspělosti, apod., ale o odpuštění provinilec v prvé řadě prosí, nenařizuje ho tomu, komu ublížil, dokonce ani nemá právo ho "doporučovat". To je to, co jsem svým minulým příspěvkem chtěla říct. Něco jako: pozor na manipulátory a lidi, kteří kážou vodu a pijí víno.
|
|
| Ladka | •
|
(6.12.2006 15:09:28)
Víte, tyhle ctnosti co jste vyjmenovala (odpouštět, nemstít se, nemít zlozvyky, pomáhat druhým), ty má i každý slušný ateista, na to není potřeba se "znovuzrodit". A řekla bych, že v té nezištnosti je možná ateista "nezištnější", protože podvědomě nepočítá s blahem Království nebeského, kterým bude odměněn.
Nedělila bych vůbec lidi na ateisty a na křesťany, ale na slušné a darebáky. Já znám totiž mj. spoustu slušných ateistů, ale taky spoustu darebáků, kteří chodí každou neděli do kostela.
|
|
|
|
|
| Pjoterka | 
|
(5.12.2006 9:31:10)
Paráda,už jsem se pomalu bála,že je to tady samá brambora,ale pak přišla i pozitivní reakce.Krásné podobenství o tom,jak se mi chudáčkové dovedeme babrat v "bebínku".Děkuji
|
| petru |
|
(5.12.2006 10:06:49)
ty chudáčky-boráčky bych ještě šoupla do uvozovek a můžem si krásně užít advent. Dík Pioterko
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)