| Mesalinda | 
 |
(20.11.2006 8:57:17)
Tak na takovouhle návštěvu, kde by do nás "šťastný pár" šťoural a rozebíral nás, by mě podruhé nikdo nedostal :-))))
|
| difo | •
|
(20.11.2006 9:08:07)
Naopak. Třeba je ten příběh vymyšlený, ale má pravdu. Vařit a prát může ženská pro kohokoliv, stejně jako mužskej spravovat a vydělávat. Jenže když se vytratí ze vztahu vzájemná sounáležitost, je to v háji. Pak je ten život jak na poušti.
|
|
| žinča | 
|
(20.11.2006 9:27:35)
že je to opravdu vymyšlený příběh. Setkat se s párem, který se mě na návštěvě zeptá, jestli je mezi náma všechno v pořádku a začne to rozebírat - to musí být hrůzné.Zase jeden ze sladkobolných příběhů, fňuk fňuk
|
| if | •
|
(20.11.2006 9:30:41)
na rodinu podle mě nepatří, šup s tím do nějakých ženských časopisů - tina, žena a život a jiné skvosty po tom skočí... ale na rodina.cz je to hrůza, fakt jsem zklamaná:(
|
| difo | •
|
(20.11.2006 9:39:41)
Hm ... nepatří? Tak podle tebe na rodinu patří až to co po téhle fázi následuje, viď? Rozvody, tahání se o děti, řešení psychických a finančních krizí.
Kdy už se jednou naučí lidi rozpoznávat problémy z jejich počátečních příznaků?
Ať už je vlastní příběh vymyšlený nebo ne, myslím, že mluví z duše hodně ženských tady. Cit a láska se vytratily kamsi, plní se jen povinnosti. A jak to pokračuje potom, co muž řekne Co by ještě chtěla? ... nuda, pokus o narušení nudy, hledání něčeho nového, průšvih, znovulepení vztahu neob rozchod. Kdo nezažil neuvěří.
|
| Eva | •
|
(20.11.2006 12:20:19)
Máte úplně pravdu- i tohle je o RODINĚ. A ať už je to vymyšlené nebo ne, mě se to dotklo a přestože je mi teprve 29let, připadá mi, že někdy podobné věci prožívám. A taky myslím, že vůbec nevadilo, že přišli na návštěvu a trochu si rýpli...kdo jiný, než dlohodobí přátelé nás znají nejlépe? Já bych byla taky raději, kdyby to byl někdo blízký než třeba na poslední chvíli někdo z manželské poradny..mějte se všichni pěkně a vy, co jste toto vyprávění ´nepochopily(i)´nebuďte MůRY a věřte, že i takovéto věci se dějí a stejně tak se dají takto snadno napravit.
|
| Jejka | •
|
(20.11.2006 16:35:10)
Přečetla jsem článek i celou diskuzi. Možná je to sladkobolné, ale je v tom pravda. Také jsem byla ve vztahu s partnerem před lety nespokojená. Zjistila jsem, že náš vztah je sice krásný, ale něco mu chybí, že se už nevyvíjí, ale zůstává každý den stejný. Tak jsme si o tom promluvili, začali se k sobě chovat tak nějak jinak - ano, jako na začátku vztahu, ale s tou moudrostí vztahu dlouholetého. Jsme spolu 12 let a oba cítíme, že se milujeme ještě víc než na začátku vztahu. Není to jen láska, je to opravdu velký cit, vážíme si vzájemně všeho, co jeden pro druhého udělá. Usínáme stále jeden druhému v náruči, špitáme si, jak se milujeme. Vše děláme společně - od vaření, uklízení až třeba k pokládání podlah a montování nábytku. Stále máme čas jeden pro druhého a můžeme si říct absolutně všechno. A není to nuda, protože přestože se dokonale známe, snažíme se občas i jeden druhého překvapit - třeba lísteček v kapse se slovy "mám tě rád", květina na nočním stolku, lístky do divadla....Není to utopie. Nejdůležitější je vážit si sebe a toho druhého. Samozřejmě někdy máme i jiný názor, ale řešíme to v klidu, posloucháme druhého a vždycky najdeme nějakou střední cestu z problému.
|
|
| Reya | •
|
(21.11.2006 15:53:49)
Jednou jsem sama byla v roli toho "ideálního páru". Záměrně to píšu v úvozovkách, protože z některých příspěvků zmínka o tom radícím páru zazněla trochu ironicky.
Je to asi 4 roky zpět, kdy moje kamárádka měla nějaké problémy s manželem. Když za mnou a mým přítelem přišli na návštěvu, samozřejmě to prvotně nebylo proto, aby nás oni zahltili svými problémy a my jim na oplátku dávali velmi sofistikované rady z pozice těch, kteří problém nemají. Znali jsme se ale už dlouho, takže nebyl zároveň problém se bavit o čemkoli (chápu, že pro některé to běžné není) a taky jsme samozřejmě vycítili, že něco neklape. Postupem času jsme se rozpovídali a (hlavně ona) se svěřila se svým pohledem na věc. Postupně se přidal i on. My jim samozřejmě řekli svůj názor. Jestli správný, těžko říct, ale myslím si, že jsme jim pomohli, protože krizi překonali a jsou spolu stále (snad spokojení). Prostě jsme v tu chvíli plnili funkci takové amatérské psychoporadny nebo manželské poradny, nevím. Rozhodně ne proto, abychom se nad ně povyšovali (ostatně, za 2 roky na to jsme se s přítelem, který byl přítomen tomuto setkání, rozešli, a pak jsem to byla zase já, kdo potřeboval poradit a podpořit). Myslím, že je to mezi opravdovými přáteli vcelku běžná věc. Ne každý má samozřejmě důvod nebo potřebu toho využít, někdo možná staví své přátelství na jiných hodnotách... Každopádně můj příběh je důkazem, že se to může stát.
|
|
|
|
|
| difo | •
|
(20.11.2006 9:34:51)
Proč sladkobolných? Až zažiješ, co to je ve vztahu jen plnit povinnosti, pak ti to sladkobolné nepřijde. A možná bys ještě uvítala, kdyby to tomu tvýmu chlapovi řekl i někdo jiný než ty. Nebo jsi klikařka, jejímuž muži se to říkat nemusí. Pak hezky nahlas poděkuj osudu, protože to vůbec ale vůbec není samozřejmé.
|
| žinča |
|
(20.11.2006 10:17:00)
já neříkám, že mám kliku a božího chlapa. Jenom mě k rozhovoru o tom, co ve vztahu potřebuji přiměl můj vlastní rozum a ne příběhy z červené knihovny. Ve vztahu muže a ženy nikdy nic není tak jednoduché a černobílé, jak se nám autorka pokusila říci. Pochybuji, že jsou muži natolik dementní, že jim musí kamarád radit, ať jdou se ženou na večeři. Pochybuji, že si o malé pozornosti neumí říci ženy samy. Pochybuji, že existuje pár, kterého něco trápí a on neví co. Že musí přijít pár jako vystřižený ze Strážné věže a poradit jim. Takový problém existuje, neříkám, že ne.Ale nemusí se o něm psát s tak malou úctou ke čtenářově inteligenci.
|
| Klára | •
|
(20.11.2006 13:32:54)
No jistě Žinčo,naprosto s tebou souhlasím.Je to fakt umělá slátanina až k smíchu jak se podbízí rádoby rada:-))to snad ani není možné,jak to sem někdo mohl dát-pomoc!!!
|
| Kreli+Madlenka7 | 
|
(21.11.2006 10:45:10)
Žinčo, holky, souhlas. Není to o tom, že takové problémy neexistují, ale myšlenka,že je vyřeší jedna návštěva dokonalých přátel a pár rad je naprosto absurdní!
|
|
|
| taky racionální | •
|
(20.11.2006 13:39:13)
Žinčo,
nevěřit můžeš...ale fakt je, že většina lidí si po určitých letech ve vztahu začne říkat, že by to či ono už bylo hloupé, že se to nehodí, že se nebude dožadovat něčeho, co ten druhý už třeba necítí...A pak se dočteš o kousek dál v jiné diskusi (už nevím, která to byla, ale tuším o nevěře), že celý problém je v tom, že doma sice všechno po praktických stránkách klape, ale je tam studeno. A výsledek - sdílení se, vzájemnost, něhu a porozumění hledá každý u někoho jiného - ve stylu: "slečno, má žena mi nerozumí", "miláčku, můj manžel pro mě nemá pochopení"...To už je lepší, aby si to člověk uvědomil díky nějakému trochu nadnesenému příběhu sám, nebo aby mu to někdo řekl. Budování vztahu je docela práce, někdy se to ale zaměňuje s budováním rodinného hnízda či výchovou potomků - ne že by to k tomu nepatřilo, ale není to všechno. Ne každý si automaticky dovede uchovat otevřenost k druhému a mladou duši a kus romantiky už vůbec ne.
|
|
| Toranoko | •
|
(20.11.2006 13:47:52)
To, ze ty pochybujes, neznamena, ze to neexistuje. Je spousta paru a spousta lidi, kterym "neco" chybi, jen ono je zevnitr nekdy daleko tezsi videt jasne. Pokud si nikdy nepochybovala, netrapila se, vzdycky jsi vsechno dokazala rict a videt jasne, taky za to dekuj.
Nekteri lide jsou holt to, co ty nazyvas "malo inteligentni". A nejde o to, jak presne je ten pribeh napsany, jde o to, co se snazi sdelit a na co poukazat. Nikde tam nebylo "mate-li problemy, pozvete kamarady" Nekdy se lidi stydi, jsou si nejisti, a pak staci treba i jen takovyhle nepatrny impuls aby si o tom spolu promluvili.
|
|
| petru | 
|
(21.11.2006 8:01:33)
Žinčo, máme dost podobné názory, ale zřejmě máš jiné nároky a nebo je Tvůj manžel vyjímka, protože podle mého názoru, je víc mužů, co dokazují lásku plněním povinností a míň mužů, co ji dokazují drobnostmi a slovy. A mám taky dojem, že ženy to potřebují, aby se necítily nemilov´ány.
|
| žinča |
|
(21.11.2006 9:17:00)
nemám kliku :-(. Ano můj muž mi dává květiny, můj muž mi někdy pošeptá do ucha jak mě miluje, vezme mě na večeři, nebo na romantický víkend. Ale nekoupí mi myčku, neopraví sporák, nenakoupí, neuklidí byt, nevymění žárovku, do hospody chodí, celou výplatu mi nevysype......:-)
Já jeho pojetí lásky říkám "láska na hubě", život totiž není jenom romantika, ale i prasklé topení a v tomto směru je můj muž naprosto nepoužitelný. Taky bych chtěla něco mezi, ale chlapi jsou stejně jako my nedokonalá stvoření. Nevěřím nikomu, kdo píše, že jeho muž je úžasný partner, skvělý milenec, domácí pomocník, výborný otec...prostě Superman. Každý z nás máme chyby, i já je mám. Milovat pro mě neznamená dívat se na svět přes růžové brýle. Když se mi třeba narodil syn,volali mi gratulanti a ptali se, jak vypadá. A já odpovídala: No je děsně ošklivý, vždyť se právě narodil. A někteří byli pohoršení, jak to můžu jako matka říci. Jako by to souviselo s láskou, štěstím a pýchou, kterou jsem cítila! Přiznat si pravdu a být upřímná k sobě i ostatním je podle mě základ spokojeného vztahu. Každý z nás ale vnímáme lásku jinak a máme jiné potřeby. Samozřejmě se jde na mnohém domluvit. Ale spoustu věcí ani sto debat nezmění. Já neříkám, můj muž je superman. Já říkám, ano má spoustu chyb a já ho mám i s nima ráda. To je podle mě láska.
|
| Toranoko | •
|
(21.11.2006 10:59:14)
V tom s tebou souhlasim, ale prijde mi, ze vnimani muze byt ruzne..ano, treba se ti tvoje miminko nelibilo, ale je hodne lidi, kteri ho opravdu vnimaji jako krasne...i kdyz vidi, ze je cele svraskle a tak..cetla jsem jednu knizku o lidech s AIDS a ta pani doktorka, co jim pomahala diokazala videt krasu i, jak psala, v tech zubozenych telech, proste hledala, co je krasne. Neni to o nalhavani si neceho, je to o obroc=vske schopnosti najit neco krasneho na vsem...krasa neni objektivni vec, nybrz subjektivni.
|
| žinča |
|
(21.11.2006 11:29:20)
ale to já přece přece vím. :-) Moje kamarádka byla přesvědčená, že její dcera je nádherná už od první chvíle a to je přece hezké. A já jsem neřekla, že se mi syn nelíbil.Byl můj, úžasný dokonalý synáček a přesto ošklivý. Líbí se mi třeba Jack Nicholson a hezkej chlap to není, že?:-)
|
| Toranoko | •
|
(21.11.2006 14:27:14)
Ja nevim ,jestli je hezkej...proc ne? Kdo rozhoduje o tom, co je hezke? Podle me nemuze nikdo rict je/neni jinak nez prave na zaklade subjektivniho vnimani...maximalne muzes rict, ze vetsine lidi by se asi nelibil...ale uznavam, ze tim uz se to posouva do jakychsi filosofickych rovin...:-]
|
|
|
|
|
|
| bára | •
|
(21.11.2006 20:05:40)
....budeš se divit, ale jsou i tací muži, kteří prohlédnou až díky radě kamaráda nebo kamarádky (ale proč ten můj mužskej neslyšel, co mu říkám já, ikdyž to bylo to samé, to netuším...)
Ten můj mužskej se mě už dlouho nezeptal, co vlastně cítím, co bych chtěla, vůbec ho to nezajímá :o((
|
|
| Kristina, střední věk | •
|
(30.11.2006 10:47:26)
Moje milá, z vás mluví váš nízký věk a krátká doba manželství. No o tom tedy nepochybujte, že dost často jsou muži "tak málo inteligentní",i kdyby měli IQ 130, že je vůbec nenapadne, že by měli jednou za čas ženu někam vzít, třeba na večeři...spoustu i hodných manželů, kteří svoji ženu milují, to nenapadne vůbec, buď jsou pohodlní, jsou rádi, že přijdou domů a lehnou si u televize a raději koukají na sport, než se znovu oblékat a někam chodit.. Nebo přijdou z práce tak unavení, že i když je jim třeba něco málo přes 30, jsou rádi, že jsou doma a někam jít by pro ně bylo utrpení!! A čím jsou starší, tím je to běžnější. A pokud si žena představuje, že i po 25 letech manželství to bude stejné jako když byli mladí a muž bude stále empatický a bude jí číst myšlenky a neustále bude přemýšlet o tom, jak ji rozptýlit atd., tak bude opravdu ve většině případů totálně nešťastná. Každý si samozřejmě představuje, že ta počáteční láska a zamilovanost nikdy neskončí, ale bohužel, opak je pravdou. A je štěstím, pokud po tomto období následuje klidný život, kdy manžel se stará o domácnost a o děti a opravuje atd.atd. jako to bylo v tom příspěvku "z červené knihovny". Protože bohužel ve spoustě manželství tomu tak vůbec není. Nejen, že nezve manželku do restaurace a nevyznává jí po tolika letech každou chvíli lásku, ale v horším případě občas zapomene i přijít domů nebo přinést výplatu. A to se netýká jen nějakých asociálů, ale zvlášť muži kolem padesátky občas začnou "blbnout" a úplně zapomínají, že nějakou manželku mají. A nemyslete si, v padesáti život rozhodně nekončí a té ženy se to dotýká zrovna tak jako té kolem třicítky!! Občas to vidím a slyším ve svém okolí a říkám si - ještě že můj muž, i když mi denně nevyznává lásku, trefí domů....a ještě že umí opravit rozbitou zásuvku apod., protože jsou tací, kteří nic neumí, domů netrefí a peníze nepřinesou...a přesto se s nimi manželka nerozvede, neboť jak přibývá věk, tak ubývá volných mužů a pak je jediná možnost - zůstat sama. Někdy je to lepší a někdy ne, to záleží na okolnostech. Ale na tohle všechno musí každý přijít sám.
|
| Katka | •
|
(30.11.2006 11:38:29)
Tak to máte pravdu a nemusí to být ani po třiceti letech. Já jsem s mužem tři roky, máme roční dceru a jak to u nás vypadá? Manžel příjde domů v osm večer, dá si večeři, sedne si k počítači nebo usne u televize. Na večeři jsme nebyli ani nepamatuji. Já už mu závidím i to, že šel někam na polední menu. Já chci taky ven! Jsem doma pořád sama, nikoho tady nemám. Z manželství se stal totální stereotyp, který mě nebaví. Jenže co mám dělat, když manžel pracuje? Vím, že se nikde nefláká, má práce nad hlavu, je z toho na nervy a ještě já si mám do toho stěžovat? Tak si to nechávám pro sebe.
|
| dasa | •
|
(3.12.2006 10:55:44)
Asi už z křížkem po funuse se ještě zapojím, Kristina to napsala hodně moudře. Já ze své zkušenosti vím, že co si sama nenaplánuju, nevymyslím, kde sama nejsem aktérem, to není a to nemám. Mám hodného manžela, ale kdybych měla čekat na to, až mě pozve na večeři nebo do kina, kdy on zorganizuje výlet nebo návštěvu, tak bohužel nebude nic. Pořád mě to ještě mrzí, ale asi už budu rezignovat. Nedávno jsem si mu dost vehementně postěžovala, tak následoval jeho aktivní přístup: Zavolal rodičům, zařídil hlídání dětí, šli jsme na večeři a potom jen tak courali Prahou. V noci jsme po dlouhé době nemuseli vstávat k dětem. Tak teď jen, aby to bylo častěji a aby nebyl pasivní, ikdyž možná, že by mi mohlo stačit to, že ho trknu a on zareaguje.
|
|
|
|
|
| Jamka | •
|
(20.11.2006 12:31:31)
Já třeba nepotřebuju ke štěstí, aby kolem mně chlap tokal jako za mlada. Mně stačí, když pomáhá v domácnosti, co mu síly stačí. I tak mi přece dokazuje, že mu na mně záleží a že mně má rád. Když přinese koupenou kytku, můžu třeba začít větřit, že něco není v pořádku, protože na zahrádce máme kytek až oči přecházejí, jen je dát do vázy. Já jsem osobně radši, když pojedeme na dovolenou (děti jsou velké a už s námi nechtějí) a budeme společně poznávat, fotit a pak vzpomínat. Nebo když udělá a zajistí opravu čehosi. Nebo třeba jen když doma vytře, protože já to nestíhám. A přitom si nemyslím, že jde u nás o vyhoření nebo o lásku k majetku. Pravda, bydlíme ve svém a je to třeba udržovat, jinak by nám to za roky spadlo na hlavu. Ale právě práci je třeba kombinovat s odpočinkem. Tak třeba jdeme do divadla nebo na jinou akci, jdeme spolu plavat, jedeme do lázní (jsme dárci krve, a tak je máme za hubičku a můžeme tam být spolu).
Je fakt, že se občas pohádáme. To když on chce, abych já to udělala tak a já to udělám po svém. No, a druhý nebo i třetí den se zase vyčasí. A tak to přece má být. Nebo ne?
|
| Maja | •
|
(20.11.2006 12:48:50)
Souhlasím! Ale musela jsem k tomu dospět po desetiletým manželství, kdy muž sice ukázkově vyznával lásku, ale nebyl schopný ani vynést koš. A pak po dvou nezdařených vztazích, kdy chlapi taky jenom žvanili (a jak krásně),ale skutek utek. Současný manžel je morous, ale je pracovitý, věrný a i když je často unavený a třeba nemá chuť na sex, chytne mi třeba při usínání za ruku. Takže si říkám, čert vem romantiku, život je trochu o ničem jiném a zpátky bych už nikdy neměnila. :-)
|
| Toranoko | •
|
(20.11.2006 13:50:29)
Ale ten clanek nebyl o tom, ze je romantika vsechno, byl o tom, ze je ve vztahu porad potreba si davat najevo lasku, porozumeni, pochopeni, ze to neni samozrejmeost a forma takovehleho davani najevo muze byt samozrejme ruzna a kazdy potrebuje neco jineho.
|
|
|
|
| Kohnova | •
|
(20.11.2006 15:52:12)
No, Difo, ja jsem to zazila, resila, nakonec se rozvedla, byla na hromade citove, financne, starosti o deti...des.. Presto si myslim, ze ten clanek JE skladkobolny a takovou navstevu bych fakt taky zazit nechtela. Rady, ktere ten clanek dava, jsou sice tak nejak univerzalne platne, ale uplne stejne jsou to i priserna klise, navic podana nevalnym slohem. Taky se priklanim k nazoru opublikovat to v Napsano zivotem. Moje devadesatileta babicka by se tomu vesela zasmala.
|
| daniela | •
|
(20.11.2006 16:36:22)
Tak já se pobavila Kohnová
Hana Pinknerová je totiž spisovatelka:-) takže si troufám říct,že sloh má asi dobrý když jí vychází knihy
|
| Kohnova | •
|
(20.11.2006 16:52:00)
To si myslim, ze bohuzel uz davno neni kauzalni. Bohuzel.
|
|
|
|
|
| Toranoko | •
|
(20.11.2006 13:42:11)
Tak asi nemas opravdove kamarady, ja mam kolem sebe lidi, se kterymi si vzajemne duverujeme a o vztazich si8 povidame, dokazeme si poradit, podrzet se,..kdo nezazil, nepochopi
|
| žinča |
|
(20.11.2006 15:02:04)
že mu tenhle příběh může pomoci. Je to můj osobní názor, že je zbytečný, hloupý a naivní.Obvykle obhajuji lehce sentimentální a přeslazené články, které se objeví na hlavní straně, ale tenhle je na mě prostě moc. Někdo radši Tinu a Napsáno životem, někdo dá přednost kvalitnější literatuře. Proti gustu žádný dišputát:-).
Nemám spoustu dobrých přátel, ale jen pár a nikdy by mě nenapadlo zeptat se: Je to mezi vámi v pořádku? Pokud ne, mám přece oči a pokud se chtějí svěřit, začnou sami, na vyzvídání vidím něco příliš intimního a netaktního.
|
| Kohnova | •
|
(20.11.2006 16:00:12)
Jasne. To je i muj nazor.
|
|
| Toranoko | •
|
(20.11.2006 17:27:17)
Nevim, co je podle tebe vyzvidani a co ne, odle me zeptat se vyzvidani neni. Pokud o tom nekdo nechce mluvit, rekne mi to, a je to v poradku. Pokud o tom mluvit chce, ale neodvazuje se, muze mu prave otazka pomoct. Nevim, jestli bych se zeptala primo timhla zpusobem, ale rohodne mi prijde uprimnejsi jedna otazka, nez mlcet a delat, ze je vsechno jako jindy.
Samozrejme zalezi na situaci - ale to je na intuici kazdeho z nas. Me osobne pomuze hodne, pokud se me nekdo zepta jako prvni, a v nekterych situacich potrebuju i zeptani vic, nez se "rozmluvim". A beru to jako zajem toho, komu duveruju, o svou osobu, ne jako vyzvidani.
|
| žinča |
|
(20.11.2006 18:07:40)
já se třeba zeptám radši o samotě jednoho z nich. Asi těžko budou rozebírat hromadně, jak jim to třeba neklape v sexu. Někdy je taky pro jednoho z partnerů těžké říct před tím druhým , co ho vlastně trápí. Já beru z páru mých přátel jako bližšího přítele toho, koho jsem poznala jako prvního. Zní to blbě, ale já mám v podstatě od puberty stejné přátele, s mými nejlepšími kamarádkami se bavím od školky, se spolužáky z gymplu od prvního ročníku, sem tam přiberu někoho z práce, ale okruh nejbližších jsem si v podstatě už vytvořila a nehodlám ho měnit. Proto je pro mě vždy směrodatné štěstí toho, kdo z páru je mi bližší a s ním rozebírám,co ho trápí.
To, co mě na článku nejvíc vadilo, že rozuzlení bylo tak náramně jednoduché. Ty už jsi někdy zažila takhle úspěšnou skupinovou terapii s happy endem za deset minut?
|
| Toranoko | •
|
(20.11.2006 18:20:32)
Predne mam pocit, ze o sexu tam nepadlo ani slovo, ale mohla jsem to prehlidnout.
Zadruhe jsem ten clanek asi nebrala uplne doslova, ze by to mohlo probehnout presne s temahle vetama, atp.
Neprijde mi blby, ze mas staly okruh pratel, a dlouhodobych, ja mam vpodstate to same...i kdyz se mi mozna ty okruhy zmenily..ale duveruju vpodstate svoji sestre a par kamaradkam...nevadi mi rozbirat nektere veci i s mene duvernymi znamymi, spis mam problemy mluvit primo s tim, na kom mi moc zalezi...a proto bych nekdy mozna uvitala pomoc.
Jinak nevim, jestli jsem to zazila, rikam, nebrala jsem to az tak doslova..a hlavne si myslim, ze to nema byt univerzalni rada, ale poukazani, pripominka...uz je to tady psane dal v diskuzi.
|
| žinča |
|
(20.11.2006 18:58:56)
ne sex napadl mě:-D Nedávno jsem ho řešila. Připomínka dobrá, ale aby za chvilku nebyly články, že si máme dvakrát denně čistit zuby. Někdo na to třeba zapomíná a je dobré říct, jak je to důležité. To už se nechci hádat, jen to dotahuju ad absurdum:-)
|
| Teraza Horáková |
|
(20.11.2006 19:11:23)
Hm, to ne Ty, to život. Tak se podívej na pár reakcí pod tím.
Někdy mi manželství připadá jako výborná instituce pro zajištění naše, pak dětí, pak vnoučat a podstatný není nic jinýho, než že "vona" blbě vyžehlila mojí košili a "von" zase nevyvrtal ďoury pro poličky. Ty to kolem sebe nevidíš??
Pokud žiješ v manželství, kde jste si to nepřestali dávat najevo, GRATULUJU, ale věř mi, že jsem se nedávno divila, do jakýho "konzumu" spadá postupně manželství mých přátel. Pro jistotu hned dvojích najednou a nakonec i moje vlastní. Taky mi tu "holky" tedy kamarádky, co si vzaly ty svý chlapy, na který si dneska stěžujou, pomalu brečely, kam se to ztratilo a že Franta už kytky nekupuje a Jirka už zase byl dýl v práci. Nechala jsem je vybrečet, do cizích vztahů se montuju anonymně na webu :-))) a jen jsem se zeptala, jestli obě mají pocit, že jsou ty stejný veselý holky, co dělaly neuvěřitelný ptákoviny a vykrajovaly z panenek na medailonky srdíčka a kupujou tu super erotický prádlo, když se Franta má vrátit ze služebky. Nechtěla jsem rýpat, ani do nich, ani do nás tady, ale život se skládá z maličkostí. Blbý bylo, že mi tu "tragédii" jejich manželství stihly obě vylíčit během jediného týdne, pár dní potom, co jsem tenhle problém řešila sama :-)) a doufám, že i u nich už je líp.
|
| X Y Z | 
|
(20.11.2006 19:34:14)
Terezko, moc hezky jsi to napsala.
Jsou to ty maličkosti, které dělají vztah.
U mě je to třeba tak, že si fakt můžu s manželem popovídat o všem. Bavíme se hodně i o práci, on se může doma ventilovat a mě to fakt zajímá.
Já si nikdy nestěžuju, když je dýl v práci (aspon mám víc času:) a on si zase nestěžuje, když doma není teplá večeře. Prostě si něco udělá.
A právě tohle, že na sebe v ničem netlačíme a zároven děláme řekněme dobrovolně spoustu věcí pro druhého, dělá naše manželství krásným. Ale musí to být vzájemné, to je ten problém u spousty rodin.
Kytky mi také nosí málo, hlavně proto, že nestíhá. JEzdí z práce pravidelně tak pozdě, že už je všude zavřeno:)
ale zase dělá spoustu maličkostí - nosí mi večer čaj, ráno si děláme snídaně do postele pro toho, kdo se může dospat (tobísek jednoho z nás nenechá:) Takže většinou dělám já:) Většinu věcí dělám doma já a po něm nic nechci, strašně moc pracuje, vstává po šesté a vrací se kolem osmé, deváté.
Ale on mi zase sám od sebe pomáhá s drobnůstkami v kuchyni, uklidí myčku a tak.
Já mu večer, když už spí, občas nachystám nějakou speciální dobrotku do práce kromě obligátních koblížků a ráno když vstanu najdu někdy nalitý džusík a lince.. je to drobnůstka, ale on na víc nemá čas a já mám celé ráno rozzářené když vidím tu skleničku a představuju si, jak tam polonahý běhá s džusem:) jen kvůli mě.
Díváme se spolu na filmy, povídáme, jíme.. a všechno často a rádi. A já věřím, jsem si jistá, že nám to vydrží. Ale musí se na tom - s láskou - makat.
|
|
| Albeka | •
|
(21.11.2006 10:09:27)
..určitě je,všichni jsme někdy z toho kolotoče,práce,děti,návštěva rodičů,vánoce,práce děti,návštěva rodičů,vánoce.....a nutno si uvědomit,že i Ti naši chlapi toho můžou mít někdy dost v takových chvílích já osobně prostě vycouvám a nechávám svého muže o samotě,vemu si knížku,jdu si zacvičit,jdu ke kámošce na kafe - prostě neprudím,protože vím,že zrovna v tuhle chvíli by to nebylo ku prospěchu věci a stejnou taktiku používá můj muž vůči mně,také jsem někdy vzteklá a nervózní,náladová,znechucená - ono to zase přejde a pak je líp - jak říká můj muž Není každej den posvícení a něco na tom bude! :-)
|
|
|
|
|
| X Y Z |
|
(20.11.2006 19:40:50)
žinčo,
až ted jsem zjistila, pod jaký článek jsem přispěla:) jen jsem reagovala na jeden! názor, že manželství spadá do stereotypů.. já si myslím, že na to je potřeba myslet, vážit si jeden druhého, ale ten článek je fakt pro mě hrozný:(
Hezky jsi to napsala, poradna s rozuzlením za deset minut. Co by ten druhý pár vlastně dělal, kdyby nepřišli na návštěvu, že? Tohle patří do napsáno životem... :) tady na rodině to vypadá zvláštně. Nic proti autorce, ale poprvé mě napadlo přestat číst články na hlavní straně:(
|
|
|
|
| Albeka | •
|
(21.11.2006 9:58:24)
..souhlas,styl popsaný v článku je kravina,takové kamarády bych si do bytu asi nepozvala. Pochybuji,že někdo takto hromadně rozebírá své problémy ve vztahu a ten heppy end,autorka promine - to je blbost. Prý píše i lepší články - tak tedy nutno říci,tenhle se moc nepovedl...
Pokud se něčím trápím,občas si o tom popovídám třeba s velmi/velmi/ dobrou kamarádkou-vzájemně se podpoříme/jednou se vypláču já,podruhé ona :-)/..ale určitě ne tímhle stylem...
|
|
|
|
| Nela, syn Tomáš 14 | •
|
(21.11.2006 12:47:28)
A já doufám, že to vymyšlené není. Docela dobře si umím představit, že by se nás naši nejlepší přátele zeptali, jestli je u nás vše v pořádku. S kým jiným byste se mohli o problému poradit, žnež s lidmi, které znáte už roky, tedy jen v tom případě, pokud o problému chcete s někým mluvit.
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(20.11.2006 13:35:00)
A já vůbec nechápu, co se Vám na tom zase tolik nelíbí. Je to reálné a stává se to. Vás se přátelé neptají, co Vás trápí, když mají pocit, že něco ano?? Vy se neptáte svých přátel na totéž, když je to o nich? A na rodinu to patří. Rodina jsou i problémy.
|
| petru |
|
(21.11.2006 8:16:47)
Souhlasím s Terezou33. Já mám (vlastně naše rodina) a v tom to asi bude, sice míň opravdových přátel (několikrát jsme se stěhovali, a tak naši přátele nebydlí nikdy blízko), ale myslím, že naše vztahy jsou natolik dobré, že překonají i vzdálenost a jen občasné, ale zato kvalitní, setkávání.
Když se sejdem v párech, tak se nám podobné věci stávají. A to mnohdy řešíme i ten sex, i když nejsme žádní exhobocionisté, to jen mezi sebou. Řešení sice není nikdy tak jednoduché, ale zkuste napsat článek, který bude mít obsažné a návodné řešení, aby to nebyl 100 stránkový manuál.
Žena, která to napsala, ví o čem píše a píše tak, aby to byla povídka a ne román s červené knihovny. Bylo by fajn, kdyby si to některé kritičky uvědomily. I když na druhou stranu uznávám, že bez nesouhlasu by tady nevznikla diskuse a neprobraly se problémy, které nás trápí. Myslím, že je zbytečné kritizovat autorku. O TOM TO NENÍ
|
|
|
| eva | •
|
(22.11.2006 10:56:34)
Řekla bych, že právě byl ten článek dobrej. Na rodinu patří. Vždyť manželé netvoří rodinu?
Nemyslím, že by do nich šťourali, rozhodně si tak ti daní manželé nepřipadali. Výsledek byl nad mé očekávání. Líbilo se mi, že jeden manželský pár povzbudil ten druhý.
Myslím, že to bylo ok. Nikdo nevyšel jako ten co prohrál. Autorce dík, líbilo se mi to.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)