Jiný úryvek

Měla jsem možnost letos poznat Hanu Pinknerovou osobně. Jsem za to moc ráda, protože je to člověk, který rozhodně obohatil moje myšlení.

Neposuzujte člověka podle jeho jediného textu, nemusí být jeho nejlepší. Hana Pinknerová je žena velmi vtipná, sršící sebeironií, velmi inteligentní a mistrně vládnoucí psaným slovem. Není unylá, není karatelská, není okázale "za všech okolností ta dokonalá". Je věřící a je oproti typické mladé Češce prostě jiná.

Zkuste si místo radikálního odsouzení půjčit některou její knihu, třeba Co Bůh šeptá maminkám a přečíst si toho víc. Najdete tam nádherné úvahy. Já tam našla precizní vyjádření toho, co mi lítalo v hlavě a nebyla jsem schopná to sama zformulovat: Cituju bohužel jen úryvek, celé jsem to na netu nenašla a knížku nemám.

"Mezi přebalováním, vařením kašiček, taháním kočárku a převlékáním poblinkaného mimina to tak samozřejmě nevypadá, ale já tady tímhle vším bez zbytečných řečí a nějakých okázalostí buduju příští generaci. Stavím základy nového člověka. Pomáhám mu najít jeho životní určení a svou láskou a péčí betonuju citové základy jeho osobnosti. Ten nový člověk bude na celý život ovlivněn mým příkladem. Nikdo to z něj nevymaže. Vždycky bude vzpomínat, jak to neb ono dělala maminka. Do konce života si bude pamatovat vůni mých buchet, podle chuti mých polévek bude hodnotit všechny polévky světa, mou elegancí bude poměřovat všechny další ženy, které v životě potká, podle mého vztahu s manželem bude budovat své manželství, podle mého vztahu s Bohem se bude odvíjet jeho duchovní život.
Možná je to nejdůležitější úkol mého života." Konec citátu.

P.S: Pokud byste mě podezírali z podjatosti vůči křesťanským tématům, tak vězte, že jsem zarytý ateista a solidní cynik.